džinnové (Islam) - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:06

2025-10-13T19:06:45Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:54

2025-10-13T18:54:17Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:23

2025-10-13T18:23:23Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 14:48

2024-11-14T14:48:29Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 13:19

2024-11-14T13:19:35Z

imported>ZRN v 12. 11. 2024, 17:39

2024-11-12T17:39:09Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 18:21

2024-11-10T18:21:52Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 17:57

2024-11-10T17:57:54Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:58

2024-11-10T16:58:53Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:29

2024-11-10T16:29:12Z

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 * Witteveen, H. J. ''Univerzální súfismus''. Přel. Jana Novotná. Praha: Alternativa, 1998.
-''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''
 [[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
 [[Kategorie:Islám]]

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 Lidové představy předpokládají, že všichni džinnové se bojí železa, a proto volání ''Hadíd'' („Železo!“) je má spolehlivě odstrašit. S touto představou souvisí i jedno oblíbené vyprávění o králi [[Sulajmán (Islam)|Sulajmánovi]] (Šalamoun), který proslul svou moudrostí. Znal řeči [[zvířata (Islam)|zvířat]] i ptáků a také tajné vědy ([[magie (Islam)|magie]]), s jejichž pomocí se mu podařilo ovládnout džinny, kteří pro něj těžce pracovali (vystavěli pro něj např. chrám v Baalbaku či pyramidy). Uvádí se, že měl zázračný prsten, na němž bylo napsáno Nejmocnější jméno Boží (''ism Alláh al-aʻzam'', viz [[Překrásná jména Boží (Islam)|Překrásná jména Boží]]), z jedné strany byl měděný a z druhé železný, a právě tou železnou stranou pečetil své rozkazy vydávané džinnům. Džinnové Sulajmánovi oddaně sloužili, neboť je k tomu dokázal přimět. To ostatně dokládá i koranická epizoda (27:38–40), vztahující se k trůnu královny ze Sáby (Bilqís): „Potom řekl (Šalomoun – pozn. autora): ‚Shromáždění, kdo z vás mi přinese trůn její, dřív než ke mně přijdou odevzdáni do vůle Boží?‘ I řekl jeden ifrít z džinnů: ‚Já, já přinesu ti jej, dříve než zvedneš se z místa svého. A věru jsem k tomu silný dost i spolehlivý.‘ Pak řekl ten, u něhož bylo vědění z Písma: ‚Já, já ti jej přinesu, dříve než pohled tvůj se k tobě vrátí!‘ A když viděl Šalomoun trůn postavený před sebou, pravil: ‚Toto pochází z laskavosti Pána mého, aby mne vyzkoušel, jsem-li vděčný či nevděčný. Ten, kdo je vděčný, je jím pro vlastní duši svou, však ten, kdo nevděčný je... a Pán můj soběstačný je i štědrý!‘“
-Prorok a král Sulajmán však rozhodně nebyl jediným, kdo se pokoušel ovládnout džinny, aby se jejich prostřednictvím dozvěděl tajemství budoucnosti, o nichž si vyprávějí v nebi andělé, kteří mají přístup k tzv. Chráněné tabuli (''al-lawh al-mahfúz''), na níž je zapsáno vše se stalo a má se stát ([[kosmologie (Islam)|kosmologie]]). Četné okultní spekulace se zabývají otázkami, jak podřídit džinny lidské moci a jak využít jejich – lidem zapovězené – schopnosti. Lidé však nechtěli džinny jenom využívat, ale především z nich měli strach, a proto řešili otázku, jak se před nimi učinně chránit. K tomuto účelu sloužila celá řada magických prostředků (rčení, amuletů, [[talismany (Islam)|talismanů]] atd.). Obecně se věřilo, že džinny zahání zejména modrá barva; proto na muslimských [[hřbitovy (Islam)|hřbitovech]] najdeme mnoho staveb natřených právě touto barvou. Člověk bývá nejvíce zranitelný v době spánku. Mezi arabskými pověrami proto najdeme rovněž množství těch, které se věnují ožehavé problematice, jak se má člověk před ulehnutím proti případným útokům zlých džinnů chránit. Islámská démonologie zná celou řadu kategorií džinnů, které se liší jak svou povahou, tak i místy působení. Víra (''[[ímán (Islam)|ímán]]'') v džinny obecně vzato navazuje na staroarabské předislámské představy, později však lidové představy o těchto bytostech vstřebaly četné perské, turecké, egyptské, indické a další zázračné prvky. Lidová religiozita v tomto směru zná bezpočet lokálně vymezených legend a příběhů. Nutno zdůraznit, že následující „klasifikace“ džinnů má jen velmi chabou, pokud vůbec nějakou, oporu v Koránu a Tradici Prorokově (''[[sunna (Islam)|sunna]]''). Podle této Tradice sestává rod džinnů z pěti řádů, a to z [[džánnové (Islam)|džánnů]], kteří jsou nejméně mocní ze všech; džinnů (v užším slova smyslu); šajtánů ([[satani (Islam)|satanů]]); [[ʻifríti (Islam)|ʻifrítů]] a [[máridové (Islam)|máridů]]. Kromě nich však existují i četné další třídy, které mají oporu jen a pouze(!) v lidové fantazii. Zmíněná slova „džinn“ a „džánn“ se někdy užívají jako synonyma, někdy se však naopak zdůrazňuje, že se jedná o zcela odlišné kategorie.
+Prorok a král Sulajmán však rozhodně nebyl jediným, kdo se pokoušel ovládnout džinny, aby se jejich prostřednictvím dozvěděl tajemství budoucnosti, o nichž si vyprávějí v nebi andělé, kteří mají přístup k tzv. Chráněné tabuli (''al-lawh al-mahfúz''), na níž je zapsáno vše se stalo a má se stát ([[kosmologie (Islam)|kosmologie]]). Četné okultní spekulace se zabývají otázkami, jak podřídit džinny lidské moci a jak využít jejich – lidem zapovězené – schopnosti. Lidé však nechtěli džinny jenom využívat, ale především z nich měli strach, a proto řešili otázku, jak se před nimi učinně chránit. K tomuto účelu sloužila celá řada magických prostředků (rčení, amuletů, [[talismany (Islam)|talismanů]] atd.). Obecně se věřilo, že džinny zahání zejména modrá barva; proto na muslimských [[hřbitovy (Islam)|hřbitovech]] najdeme mnoho staveb natřených právě touto barvou. Člověk bývá nejvíce zranitelný v době spánku. Mezi arabskými pověrami proto najdeme rovněž množství těch, které se věnují ožehavé problematice, jak se má člověk před ulehnutím proti případným útokům zlých džinnů chránit. Islámská démonologie zná celou řadu kategorií džinnů, které se liší jak svou povahou, tak i místy působení. Víra (''[[imán (Islam)|ímán]]'') v džinny obecně vzato navazuje na staroarabské předislámské představy, později však lidové představy o těchto bytostech vstřebaly četné perské, turecké, egyptské, indické a další zázračné prvky. Lidová religiozita v tomto směru zná bezpočet lokálně vymezených legend a příběhů. Nutno zdůraznit, že následující „klasifikace“ džinnů má jen velmi chabou, pokud vůbec nějakou, oporu v Koránu a Tradici Prorokově (''[[sunna (Islam)|sunna]]''). Podle této Tradice sestává rod džinnů z pěti řádů, a to z [[džánnové (Islam)|džánnů]], kteří jsou nejméně mocní ze všech; džinnů (v užším slova smyslu); šajtánů ([[satani (Islam)|satanů]]); [[ʻifríti (Islam)|ʻifrítů]] a [[máridové (Islam)|máridů]]. Kromě nich však existují i četné další třídy, které mají oporu jen a pouze(!) v lidové fantazii. Zmíněná slova „džinn“ a „džánn“ se někdy užívají jako synonyma, někdy se však naopak zdůrazňuje, že se jedná o zcela odlišné kategorie.
 <h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>

← Starší verze		Verze z 10. 11. 2024, 16:58
Řádek 10:		Řádek 10:

	<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>		<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
		+	* Al-Kisáʼí, Abúʼl-Hasan. ''Kniha o počiatku a konci a rozprávania o prorokoch: Islamské mýty a legendy.'' Přel. Ján Pauliny. Bratislava: Tatran, 1980;
−
		+	* Ibn Síná, Abú ʻAlí. ''Kniha definic''. Přeložila a poznámky opatřila Jarmila Štěpková. Praha: SNPL, 1954;
−	Al-Kisáʼí, Abúʼl-Hasan. ''Kniha o počiatku a konci a rozprávania o prorokoch: Islamské mýty a legendy.'' Přel. Ján Pauliny. Bratislava: Tatran, 1980;
		+	* Kropáček, Luboš. „Exorcismus v islámu.“ ''Studia theologica'' 14, č. 4 (2012): 147–156. https://www.studiatheologica.eu/pdfs/sth/2012/04/09.pdf;
−
		+	* Kropáček, Luboš. ''Duchovní cesty islámu''. Praha: Vyšehrad, 2006;
−	Ibn Síná, Abú ʻAlí. ''Kniha definic''. Přeložila a poznámky opatřila Jarmila Štěpková. Praha: SNPL, 1954;
		+	* Tauer, Felix, překl. ''Tisíc a jedna noc''. Praha: Odeon, 2011. (8 dílů);
−
		+	* Tomek, Jiří. ''Král světla. Arabské mýty, legendy a pohádky''. Praha: Argo, 2016;
−	Kropáček, Luboš. „Exorcismus v islámu.“ ''Studia theologica'' 14, č. 4 (2012): 147–156. https://www.studiatheologica.eu/pdfs/sth/2012/04/09.pdf;
		+	* Witteveen, H. J. ''Univerzální súfismus''. Přel. Jana Novotná. Praha: Alternativa, 1998.
−
−	Kropáček, Luboš. ''Duchovní cesty islámu''. Praha: Vyšehrad, 2006;
−
−	Tauer, Felix, překl. ''Tisíc a jedna noc''. Praha: Odeon, 2011. (8 dílů);
−
−	Tomek, Jiří. ''Král světla. Arabské mýty, legendy a pohádky''. Praha: Argo, 2016;
−
−	Witteveen, H. J. ''Univerzální súfismus''. Přel. Jana Novotná. Praha: Alternativa, 1998.

	''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav\|Bronislav Ostřanský]]''<br />		''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav\|Bronislav Ostřanský]]''<br />

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Prorok a král Sulajmán však rozhodně nebyl jediným, kdo se pokoušel ovládnout džinny, aby se jejich prostřednictvím dozvěděl tajemství budoucnosti, o nichž si vyprávějí v nebi andělé, kteří mají přístup k tzv. Chráněné tabuli (''al-lawh al-mahfúz''), na níž je zapsáno vše se stalo a má se stát ([[kosmologie (Islam)|kosmologie]]). Četné okultní spekulace se zabývají otázkami, jak podřídit džinny lidské moci a jak využít jejich – lidem zapovězené – schopnosti. Lidé však nechtěli džinny jenom využívat, ale především z nich měli strach, a proto řešili otázku, jak se před nimi učinně chránit. K tomuto účelu sloužila celá řada magických prostředků (rčení, amuletů, [[talismany (Islam)|talismanů]] atd.). Obecně se věřilo, že džinny zahání zejména modrá barva; proto na muslimských [[hřbitovy (Islam)|hřbitovech]] najdeme mnoho staveb natřených právě touto barvou. Člověk bývá nejvíce zranitelný v době spánku. Mezi arabskými pověrami proto najdeme rovněž množství těch, které se věnují ožehavé problematice, jak se má člověk před ulehnutím proti případným útokům zlých džinnů chránit. Islámská démonologie zná celou řadu kategorií džinnů, které se liší jak svou povahou, tak i místy působení. Víra (''[[ímán (Islam)|ímán]]'') v džinny obecně vzato navazuje na staroarabské předislámské představy, později však lidové představy o těchto bytostech vstřebaly četné perské, turecké, egyptské, indické a další zázračné prvky. Lidová religiozita v tomto směru zná bezpočet lokálně vymezených legend a příběhů. Nutno zdůraznit, že následující „klasifikace“ džinnů má jen velmi chabou, pokud vůbec nějakou, oporu v Koránu a Tradici Prorokově (''[[sunna (Islam)|sunna]]''). Podle této Tradice sestává rod džinnů z pěti řádů, a to z [[džánnové (Islam)|džánnů]], kteří jsou nejméně mocní ze všech; džinnů (v užším slova smyslu); šajtánů ([[satani (Islam)|satanů]]); [[ʻifríti (Islam)|ʻifrítů]] a [[máridové (Islam)|máridů]]. Kromě nich však existují i četné další třídy, které mají oporu jen a pouze(!) v lidové fantazii. Zmíněná slova „džinn“ a „džánn“ se někdy užívají jako synonyma, někdy se však naopak zdůrazňuje, že se jedná o zcela odlišné kategorie.
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 Al-Kisáʼí, Abúʼl-Hasan. ''Kniha o počiatku a konci a rozprávania o prorokoch: Islamské mýty a legendy.'' Přel. Ján Pauliny. Bratislava: Tatran, 1980;

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:06
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:54
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:23
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 14:48
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 13:19
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 18:21
(Žádný rozdíl)