hierarchie (Islam) - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:06

2025-10-13T19:06:46Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:54

2025-10-13T18:54:18Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:23

2025-10-13T18:23:23Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 14:48

2024-11-14T14:48:30Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 13:19

2024-11-14T13:19:35Z

imported>ZRN v 12. 11. 2024, 17:39

2024-11-12T17:39:09Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 18:21

2024-11-10T18:21:53Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 17:57

2024-11-10T17:57:54Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:58

2024-11-10T16:58:54Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:29

2024-11-10T16:29:12Z

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 Obecně můžeme konstatovat, že vzhledem k tomu, že islámská teorie byla „antitřídní“, tak jediný přípustný přístup rozděloval občany na svobodné a nesvobodné, tj. [[otroci a otroctví (Islam)|otroky]]. Islám nezná rodovou šlechtu. Člověk se mohl vypracovat, z otroka se mohl stát vojevůdce, ba dokonce vladař (např. mamlúci), a naopak vůdce mohl být svržen. Středověká muslimská společnost představovala relativně velmi plastickou a prospustnou strukturu. Jedinou výjimku z rodového předurčení tvořili ''šarífové'', tedy potomci proroka Muhammada. Člověk se mohl stát prakticky kýmkoliv; nikdy ne ''šarífem'' (pl. ''ašráf''), neboť tím se musel narodit. Středověcí muslimští učenci a literáti ve své zálibě v komentářích, systematizacích a klasifikacích začali velmi záhy faktické společenské rozdíly zachycovat a zpracovávat do ucelených struktur. Nejjednodušší rozdělení sestávalo z vladaře, jeho dvou opor, tj. „pánů meče“ (''asháb as-sajf'', kam patřili vojáci) a „pánů pera“ (''asháb al-qalam''; jednalo se o „civilní“ úředníky, mezi něž patřili také náboženští učenci, ''[[ʻulamáʼ (Islam)|ʻulamáʼ]]'') a poddaných, kteří byli příznačně nazýváni jako ''raʻíja'' (doslova „pasení“). Jeden z největších mistrů klasické arabské literatury al-Džáhiz se nechal inspirovat starými íránskými „kastami“ a předložil tuto klasifikaci: Nejvýše stojí vladaři či rytíři, následují ''faqíhové'' (islámští právníci), poté ostatní vzdělanci, obyvatelé [[město (Islam)|měst]], rolníci a nejníže stojí otroci.
-Nizámulmulk, proslulý vezír seldžuckého sultána Džaláluddína Malikšáha, vstoupil do historie mj. jako autor knihy ''Sejáset-náme'' (viz ''[[adab (Islam)|adab]]''), v níž shrnul své moudré rady a doporučení, jež by měl respektovat správný panovník. Nizámulmulk rozděluje celou společnost následovně: král, místodržící (princové), vezír, ''ʻulamáʼ'', držitelé lén a rolníci usazení na těchto lénech. Ještě košatější klasifikace se dochovala ze 16. století, z prostředí perské Sáfijovské říše. Na jejím vrcholku stál Prorok, [[Imám (Islam)|Imámové]], jejich druzi (''sahába'') a potomci (''ašráf''). Teprve po nich následuje vladař a emíři (princové), vezíři a další státní úředníci, [[šajch (Islam)|šajchové]] (představení) [[mystický řád (Islam)|mystických řádů]] (''taríqa'') a ''ʻulamáʼ''. Na tom nejspodnějším stupínku pyramidy pak tradičně stojí dav, tedy ovládané masy (nazývané též jako „stádo“).
+Nizámulmulk, proslulý vezír seldžuckého sultána Džaláluddína Malikšáha, vstoupil do historie mj. jako autor knihy ''Sejáset-náme'' (viz ''[[adab (Islam)|adab]]''), v níž shrnul své moudré rady a doporučení, jež by měl respektovat správný panovník. Nizámulmulk rozděluje celou společnost následovně: král, místodržící (princové), vezír, ''ʻulamáʼ'', držitelé lén a rolníci usazení na těchto lénech. Ještě košatější klasifikace se dochovala ze 16. století, z prostředí perské Sáfijovské říše. Na jejím vrcholku stál Prorok, [[imám (Islam)|Imámové]], jejich druzi (''sahába'') a potomci (''ašráf''). Teprve po nich následuje vladař a emíři (princové), vezíři a další státní úředníci, [[šajch (Islam)|šajchové]] (představení) [[mystický řád (Islam)|mystických řádů]] (''taríqa'') a ''ʻulamáʼ''. Na tom nejspodnějším stupínku pyramidy pak tradičně stojí dav, tedy ovládané masy (nazývané též jako „stádo“).
 Jednotlivé společenské vrstvy měly pevné povědomí o vlastním postavení, neboli stavovské uvědomění. Ze všech výše naznačených kategorií byli nejproměnlivější a zároveň nejprostupnější vrstvou náboženští učenci (''ʻulamáʼ''). Ti mohli zastávat různé funkce a z jejich řad se rekrutovali jak nejvlivnější úředníci říše, tak (mnohem častěji) bídní učitelé koranických [[škola (Islam)|škol]] (''kuttáb''), profesoři ''madras'' nebo personál [[mešita (Islam)|mešit]]. Struktura výkonné moci a fungování palácové správy se znatelně lišily dle jednotlivých krajů a dynastií. Již za ʻabbásovských časů však byla do praxe uvedena (po vzoru Sásánovské říše) stěžejní funkce vezíra, jakéhosi středověkého „ministerského předsedy“.

← Starší verze		Verze z 10. 11. 2024, 16:58
Řádek 8:		Řádek 8:

	<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>		<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
		+	* Krejčí, Jaroslav. ''Civilizace Asie a Blízkého východu: Náboženství a politika v souhře a střetání''. Praha: Karolinum, 1993;
−
		+	* Kropáček, Luboš. ''Súfismus: Dějiny islámské mystiky''. Praha: Vyšehrad, 2008;
−	Krejčí, Jaroslav. ''Civilizace Asie a Blízkého východu: Náboženství a politika v souhře a střetání''. Praha: Karolinum, 1993;
		+	* Lewis, Bernard. ''Dějiny Blízkého výhodu''. Přel. Milena Pellarová, Zuzana Rousová. Praha: Lidové noviny, 1997;
−
		+	* Nizámulmulk, Hasan. ''Pojednání o politice''. Přel. Zdeněk Cvrkal. Praha: Academia, 2011.
−	Kropáček, Luboš. ''Súfismus: Dějiny islámské mystiky''. Praha: Vyšehrad, 2008;
−
−	Lewis, Bernard. ''Dějiny Blízkého výhodu''. Přel. Milena Pellarová, Zuzana Rousová. Praha: Lidové noviny, 1997;
−
−	Nizámulmulk, Hasan. ''Pojednání o politice''. Přel. Zdeněk Cvrkal. Praha: Academia, 2011.

	''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav\|Bronislav Ostřanský]]''<br />		''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav\|Bronislav Ostřanský]]''<br />

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 Jednotlivé společenské vrstvy měly pevné povědomí o vlastním postavení, neboli stavovské uvědomění. Ze všech výše naznačených kategorií byli nejproměnlivější a zároveň nejprostupnější vrstvou náboženští učenci (''ʻulamáʼ''). Ti mohli zastávat různé funkce a z jejich řad se rekrutovali jak nejvlivnější úředníci říše, tak (mnohem častěji) bídní učitelé koranických [[škola (Islam)|škol]] (''kuttáb''), profesoři ''madras'' nebo personál [[mešita (Islam)|mešit]]. Struktura výkonné moci a fungování palácové správy se znatelně lišily dle jednotlivých krajů a dynastií. Již za ʻabbásovských časů však byla do praxe uvedena (po vzoru Sásánovské říše) stěžejní funkce vezíra, jakéhosi středověkého „ministerského předsedy“.
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 Krejčí, Jaroslav. ''Civilizace Asie a Blízkého východu: Náboženství a politika v souhře a střetání''. Praha: Karolinum, 1993;

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:06
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:54
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:23
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 14:48
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 13:19
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 12. 11. 2024, 17:39
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 18:21
(Žádný rozdíl)