islámské umění a architektura (Islam) - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:06

2025-10-13T19:06:46Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:54

2025-10-13T18:54:18Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:23

2025-10-13T18:23:24Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 14:48

2024-11-14T14:48:30Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 13:19

2024-11-14T13:19:36Z

imported>ZRN v 12. 11. 2024, 17:39

2024-11-12T17:39:10Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 18:21

2024-11-10T18:21:53Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 17:57

2024-11-10T17:57:55Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:58

2024-11-10T16:58:54Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:29

2024-11-10T16:29:13Z

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-<span id="entry">islámské umění a architektura</span> – umění, které vytvořila civilizace spojená poutem společného náboženství – islámu. Zeměpisné ohraničení tohoto fenoménu je tedy obrovské: od Španělska na západě až po Indonésii na východě. Přestože na tak obrovské ploše nelze hovořit o jednotném „monolitickém“ uměleckém výrazu, lze přesto vysledovat určité společné „islámské“ prvky, které spojují rozličné formy uměleckých výrazů napříč nepřebernými regiony „světa islámu“. Můžeme přitom vést spory, do jaké míry se jedná o vklad islámský, a do jaké míry se v tomto konglomerátu uplatňují rysy jednotlivých velkých kulturních okruhů islámského světa. Mezi společné rysy tohoto fenoménu patří zákaz zobrazování živých bytostí, který ovšem nikdy nebyl důsledně dodržován, o čemž nás názorně přesvědčí například malby v umajjovských pouštních palácích stejně dobře jako půvabné knižní miniatury perské či osmanské provenience. Smyslem tohoto zákazu, který se opírá o jeden z ''[[hadíth (Islam)|hadíthů]]'', bylo především zabránit modloslužebnictví (''[[širk (Islam)|širk]]''), tedy vytváření něčeho, co by člověk uctíval místo jediného Boha ([[Alláh (Islam)|Alláh]]). Tradice (''[[sunna (Islam)|sunna]]'') praví, že člověk, který něco takového učiní (a tím jakoby napodobí Stvořitele), bude v [[den posledního soudu (Islam)|Den posledního soudu]] vyzván, aby svému výtvoru také vdechl život, což nedokáže, a proto bude svržen do plamenů [[peklo (Islam)|pekla]]. V moderní době tento zákaz odolával zejména v případě sochařství. V každém případě však tento zcela zásadní imperativ vedl musliské umělce k tomu, aby hledali inspirační sféry jinde než ve figuralistice, především v [[kaligrafie (Islam)|kaligrafii]] a ornamentalistice. Závratný rozvoj umění kaligrafie vyvolal jednak charakter arabského písma, které umožňuje vytvářet různé variace a modifikace, jednak vztah Arabů k jejich jazyku, který se vyznačuje láskou i hloubkou (koneckonců se jedná o jazyk Zjevení). Ornamenty a geometrické motivy ve výzdobě exteriérů i interiérů budov i předmětů denní potřeby natolik zdomácněly, že dnes pro ně používáme souhrné označení jako arabesky. Ornament mohl být rostlinný, geometrický, ale též epigrafický. Umění arabesky a kaligrafie se nerozlučně pojily. Vývoj islámského umění se tradičně pracovně rozděluje do tří dlouhých etap: 1. zhruba 660-950, což je období původní jednoty, ať již pod umajjovskou nebo ʻabbásovskou vládou; 2. 950-1500, tedy období vrcholného středověku, které se ve „světě islámu“ vyznačuje formováním osobitých regionálních tradic (syrsko-egyptské, maursko-andaluské, indicko-muslimské atd.) a konečně 3. 16.-18. století odráží rozdělení muslimského světa do tří velkých říší: osmanské, sáfijovské a mogulské.
+<span id="entry">islámské umění a architektura</span> – umění, které vytvořila civilizace spojená poutem společného náboženství – islámu. Zeměpisné ohraničení tohoto fenoménu je tedy obrovské: od Španělska na západě až po Indonésii na východě. Přestože na tak obrovské ploše nelze hovořit o jednotném „monolitickém“ uměleckém výrazu, lze přesto vysledovat určité společné „islámské“ prvky, které spojují rozličné formy uměleckých výrazů napříč nepřebernými regiony „světa islámu“. Můžeme přitom vést spory, do jaké míry se jedná o vklad islámský, a do jaké míry se v tomto konglomerátu uplatňují rysy jednotlivých velkých kulturních okruhů islámského světa. Mezi společné rysy tohoto fenoménu patří zákaz zobrazování živých bytostí, který ovšem nikdy nebyl důsledně dodržován, o čemž nás názorně přesvědčí například malby v umajjovských pouštních palácích stejně dobře jako půvabné knižní miniatury perské či osmanské provenience. Smyslem tohoto zákazu, který se opírá o jeden z ''[[hadíth (Islam)|hadíthů]]'', bylo především zabránit modloslužebnictví (''[[širk (Islam)|širk]]''), tedy vytváření něčeho, co by člověk uctíval místo jediného Boha ([[Alláh (Islam)|Alláh]]). Tradice (''[[sunna (Islam)|sunna]]'') praví, že člověk, který něco takového učiní (a tím jakoby napodobí Stvořitele), bude v [[Den posledního soudu (Islam)|Den posledního soudu]] vyzván, aby svému výtvoru také vdechl život, což nedokáže, a proto bude svržen do plamenů [[peklo (Islam)|pekla]]. V moderní době tento zákaz odolával zejména v případě sochařství. V každém případě však tento zcela zásadní imperativ vedl musliské umělce k tomu, aby hledali inspirační sféry jinde než ve figuralistice, především v [[kaligrafie (Islam)|kaligrafii]] a ornamentalistice. Závratný rozvoj umění kaligrafie vyvolal jednak charakter arabského písma, které umožňuje vytvářet různé variace a modifikace, jednak vztah Arabů k jejich jazyku, který se vyznačuje láskou i hloubkou (koneckonců se jedná o jazyk Zjevení). Ornamenty a geometrické motivy ve výzdobě exteriérů i interiérů budov i předmětů denní potřeby natolik zdomácněly, že dnes pro ně používáme souhrné označení jako arabesky. Ornament mohl být rostlinný, geometrický, ale též epigrafický. Umění arabesky a kaligrafie se nerozlučně pojily. Vývoj islámského umění se tradičně pracovně rozděluje do tří dlouhých etap: 1. zhruba 660-950, což je období původní jednoty, ať již pod umajjovskou nebo ʻabbásovskou vládou; 2. 950-1500, tedy období vrcholného středověku, které se ve „světě islámu“ vyznačuje formováním osobitých regionálních tradic (syrsko-egyptské, maursko-andaluské, indicko-muslimské atd.) a konečně 3. 16.-18. století odráží rozdělení muslimského světa do tří velkých říší: osmanské, sáfijovské a mogulské.
 <h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
@@ Řádek 13: / Řádek 13: @@
 * Sutton, Daud. ''Islámský design: Geniální geometrie''. Přel. Petra Pachlová. Praha: Dokořán, 2014.
-''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''
 [[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
 [[Kategorie:Islám]]

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 <h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
-As-Said, Issam a Ayşe Parman. ''Geometrická koncepce v islámském umění''. Přel. Radovan Lukášek. Praha: Argo, 2006;
+* Cabot, Aria, a John Fass, Vita Sgardello, eds. ''Poklady Orientu: Historie a kultura islámu''. Přel. Andrea Poláčková. Praha: Rebo Production, 2010;
-Cabot, Aria, a John Fass, Vita Sgardello, eds. ''Poklady Orientu: Historie a kultura islámu''. Přel. Andrea Poláčková. Praha: Rebo Production, 2010;
+* Châtelet, Albert, a Bernard Philippe Groslier, eds. ''Světové dějiny umění: Malířství, sochařství, architektura, užité umění''. Přel. Jana Kubková a kol. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004;
-Irwin, Robert. ''Alhambra''. Přel. Ladislav Nagy. Praha: BB/art, 2004;
+* Sutton, Daud. ''Islámský design: Geniální geometrie''. Přel. Petra Pachlová. Praha: Dokořán, 2014.
 ''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">islámské umění a architektura</span> – umění, které vytvořila civilizace spojená poutem společného náboženství – islámu. Zeměpisné ohraničení tohoto fenoménu je tedy obrovské: od Španělska na západě až po Indonésii na východě. Přestože na tak obrovské ploše nelze hovořit o jednotném „monolitickém“ uměleckém výrazu, lze přesto vysledovat určité společné „islámské“ prvky, které spojují rozličné formy uměleckých výrazů napříč nepřebernými regiony „světa islámu“. Můžeme přitom vést spory, do jaké míry se jedná o vklad islámský, a do jaké míry se v tomto konglomerátu uplatňují rysy jednotlivých velkých kulturních okruhů islámského světa. Mezi společné rysy tohoto fenoménu patří zákaz zobrazování živých bytostí, který ovšem nikdy nebyl důsledně dodržován, o čemž nás názorně přesvědčí například malby v umajjovských pouštních palácích stejně dobře jako půvabné knižní miniatury perské či osmanské provenience. Smyslem tohoto zákazu, který se opírá o jeden z ''[[hadíth (Islam)|hadíthů]]'', bylo především zabránit modloslužebnictví (''[[širk (Islam)|širk]]''), tedy vytváření něčeho, co by člověk uctíval místo jediného Boha ([[Alláh (Islam)|Alláh]]). Tradice (''[[sunna (Islam)|sunna]]'') praví, že člověk, který něco takového učiní (a tím jakoby napodobí Stvořitele), bude v [[den posledního soudu (Islam)|Den posledního soudu]] vyzván, aby svému výtvoru také vdechl život, což nedokáže, a proto bude svržen do plamenů [[peklo (Islam)|pekla]]. V moderní době tento zákaz odolával zejména v případě sochařství. V každém případě však tento zcela zásadní imperativ vedl musliské umělce k tomu, aby hledali inspirační sféry jinde než ve figuralistice, především v [[kaligrafie (Islam)|kaligrafii]] a ornamentalistice. Závratný rozvoj umění kaligrafie vyvolal jednak charakter arabského písma, které umožňuje vytvářet různé variace a modifikace, jednak vztah Arabů k jejich jazyku, který se vyznačuje láskou i hloubkou (koneckonců se jedná o jazyk Zjevení). Ornamenty a geometrické motivy ve výzdobě exteriérů i interiérů budov i předmětů denní potřeby natolik zdomácněly, že dnes pro ně používáme souhrné označení jako arabesky. Ornament mohl být rostlinný, geometrický, ale též epigrafický. Umění arabesky a kaligrafie se nerozlučně pojily. Vývoj islámského umění se tradičně pracovně rozděluje do tří dlouhých etap: 1. zhruba 660-950, což je období původní jednoty, ať již pod umajjovskou nebo ʻabbásovskou vládou; 2. 950-1500, tedy období vrcholného středověku, které se ve „světě islámu“ vyznačuje formováním osobitých regionálních tradic (syrsko-egyptské, maursko-andaluské, indicko-muslimské atd.) a konečně 3. 16.-18. století odráží rozdělení muslimského světa do tří velkých říší: osmanské, sáfijovské a mogulské.
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 As-Said, Issam a Ayşe Parman. ''Geometrická koncepce v islámském umění''. Přel. Radovan Lukášek. Praha: Argo, 2006;

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:06
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:54
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:23
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 14:48
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 13:19
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 18:21
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 17:57
(Žádný rozdíl)