požehnání (Islam) - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:06

2025-10-13T19:06:48Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:54

2025-10-13T18:54:20Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:23

2025-10-13T18:23:25Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 14:48

2024-11-14T14:48:31Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 13:19

2024-11-14T13:19:37Z

imported>ZRN v 12. 11. 2024, 17:39

2024-11-12T17:39:12Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 18:21

2024-11-10T18:21:55Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 17:57

2024-11-10T17:57:56Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:58

2024-11-10T16:58:56Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:29

2024-11-10T16:29:14Z

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-<span id="entry">požehnání</span> (''baraka'') – v muslimském vnímání kvalita či síla božského původu, jíž jsou obdařeni [[prorokové a profécie (Islam)|proroci]] (''anbijáʼ'') či [[světci (Islam)|světci]] (''awlijáʼ''). ''Barakou'' však mohou oplývat i jiní vzdělaní a zbožní jedinci a nejen to – jako zdroj baraky se tradičně uvádí rovněž různá [[svatá místa (Islam)|svatá místa]] či objekty (stromy, kameny, studny atd.). Podobné chápání požehnání sdílejí též křesťané i židé ([[jinověrci (Islam)|jinověrci]]), žijící v islámském prostředí. Podle muslimů je jediným zdrojem baraky Bůh ([[Alláh (Islam)|Alláh]]), který jí obdařil mimo jiné proroka [[Muhammad (Islam)|Muhammada]], jeho rodinu (''[[ahluʼl-bajt (Islam)|ahluʼl-bajt]]'') i šíitské [[imám (Islam)|imámy]], ale též mnohé významné osobnosti [[dějiny (Islam)|dějin]], zdaleka nejen učence (''[[ʻulamáʼ (Islam)|ʻulamáʼ]]'') a mystiky ([[derviš (Islam)|derviš]]), ale též vladaře či vojevůdce, jimž zkrátka „štěstí přálo“. Ovšem v těch nejširších představách se baraka pojí především s velkými súfijskými mistry (''[[šajch (Islam)|šajch]]''), jako byli kupříkladu zakladatelé [[mystický řád (Islam)|mystických řádů]] (''taríqa'') aj. Tento koncept obecně vždy představoval a dosud představuje jednu z nejvýraznějších „třecích ploch“ mezi súfiji a zastánci islámské ortodoxie. Normativnímu islámu je totiž myšlenka, že by kdokoliv, byť spirituálně neobyčejně vyspělý, mohl být prostředníkem či přímluvcem u Boha zcela cizí. „Žitá“ (súfismem poznačená) religiozita však s touto představou pracuje s naprostou samozřejmostí. Baraku může věřící získat jednak samotnou návštěvou [[hroby (Islam)|hrobu]] světce (''[[maqám (Islam)|maqám]]''), ale stejně dobře i vykonáním dobrého skutku (''[[ihsán (Islam)|ihsán]]'') ve jménu dotyčného zesnulého. Prostí lidé věří, že baraka se přenáší též zcela fyzicky, například prostřednictvím líbání mřížoví hrobky, nebo dokonce že mohou získat baraku žijícího súfijského šajcha prostým podáním rukou. Těchto pověr úspěšně využívají prodejci rozličných náboženských suvenýrů, jako jsou [[růženec (Islam)|růžence]] (''sibha, tasbíh'') či modlitební koberečky (''[[sadždžáda (Islam)|sadždžáda]]''), argumentující tím, že jejich zboží nakoupené právě na místě poblíž příslušné hrobky přinese věřícímu štěstí. Zdrojem baraky nemusí být jen konkrétní osoba či místo, ale může se stejně dobře vázat i k předmětům významným z hlediska muslimské religiozity (z majetku zbožných), jako jsou například Prorokův zelený hadramawtský plášť (''burda'') či ''Dhuʼl-fiqár'', legendární meč čtvrtého [[chalífa (Islam)|chalífy]] ʻAlího ibn Abí Tálib, který získat od svého tchána, proroka Muhammada a který svými nadpřirozenými vlastnostmi může vzdáleně připomínat západní Excalibur. Jako první objekty zbožně uctívané jakožto nositelé baraky se tradičně uvádějí nejstarší rukopisy [[Korán (Islam)|Koránu]] z majetku pravověrných chalífů ʻUthmána ibn ʻAffán a ʻAlího ibn Abí Tálib.
+<span id="entry">požehnání</span> (''baraka'') – v muslimském vnímání kvalita či síla božského původu, jíž jsou obdařeni [[prorokové a profécie (Islam)|proroci]] (''anbijáʼ'') či [[světci (Islam)|světci]] (''awlijáʼ''). ''Barakou'' však mohou oplývat i jiní vzdělaní a zbožní jedinci a nejen to – jako zdroj baraky se tradičně uvádí rovněž různá [[svatá místa (Islam)|svatá místa]] či objekty (stromy, kameny, studny atd.). Podobné chápání požehnání sdílejí též křesťané i židé ([[jinověrci (Islam)|jinověrci]]), žijící v islámském prostředí. Podle muslimů je jediným zdrojem baraky Bůh ([[Alláh (Islam)|Alláh]]), který jí obdařil mimo jiné proroka [[Muhammad (Islam)|Muhammada]], jeho rodinu (''[[ahluʼl-bajt (Islam)|ahluʼl-bajt]]'') i šíitské [[imám (Islam)|imámy]], ale též mnohé významné osobnosti [[dějiny (Islam)|dějin]], zdaleka nejen učence (''[[ʻulamáʼ (Islam)|ʻulamáʼ]]'') a mystiky ([[derviš (Islam)|derviš]]), ale též vladaře či vojevůdce, jimž zkrátka „štěstí přálo“. Ovšem v těch nejširších představách se baraka pojí především s velkými súfijskými mistry (''[[šajch (Islam)|šajch]]''), jako byli kupříkladu zakladatelé [[mystický řád (Islam)|mystických řádů]] (''taríqa'') aj. Tento koncept obecně vždy představoval a dosud představuje jednu z nejvýraznějších „třecích ploch“ mezi súfiji a zastánci islámské ortodoxie. Normativnímu islámu je totiž myšlenka, že by kdokoliv, byť spirituálně neobyčejně vyspělý, mohl být prostředníkem či přímluvcem u Boha zcela cizí. „Žitá“ (súfismem poznačená) religiozita však s touto představou pracuje s naprostou samozřejmostí. Baraku může věřící získat jednak samotnou návštěvou [[hroby (Islam)|hrobu]] světce (''[[maqám (Islam)|maqám]]''), ale stejně dobře i vykonáním dobrého skutku (''[[ihsán (Islam)|ihsán]]'') ve jménu dotyčného zesnulého. Prostí lidé věří, že baraka se přenáší též zcela fyzicky, například prostřednictvím líbání mřížoví hrobky, nebo dokonce že mohou získat baraku žijícího súfijského šajcha prostým podáním rukou. Těchto pověr úspěšně využívají prodejci rozličných náboženských suvenýrů, jako jsou [[růženec (Islam)|růžence]] (''sibha, tasbíh'') či modlitební koberečky (''[[sadždžáda (Islam)|sadždžáda]]''), argumentující tím, že jejich zboží nakoupené právě na místě poblíž příslušné hrobky přinese věřícímu štěstí. Zdrojem baraky nemusí být jen konkrétní osoba či místo, ale může se stejně dobře vázat i k předmětům významným z hlediska muslimské religiozity (z majetku zbožných), jako jsou například Prorokův zelený hadramawtský plášť (''burda'') či ''Dhuʼl-fiqár'', legendární meč čtvrtého [[chalífa (Islam)|chalífy]] ʻAlího ibn Abí Tálib, který získat od svého tchána, proroka Muhammada a který svými nadpřirozenými vlastnostmi může vzdáleně připomínat západní Excalibur. Jako první objekty zbožně uctívané jakožto nositelé baraky se tradičně uvádějí nejstarší rukopisy [[Korán (Islam)|Korán]]u z majetku pravověrných chalífů ʻUthmána ibn ʻAffán a ʻAlího ibn Abí Tálib.
 <h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 * Slobodník, M., a D. Deák, G. Pirický, eds. ''Súčasné podoby súfizmu od Balkánu po Čínu''. Bratislava: Univerzita Komenského, 2010.
-''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''
 [[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
 [[Kategorie:Islám]]

← Starší verze		Verze z 10. 11. 2024, 16:58
Řádek 2:		Řádek 2:

	<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>		<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
		+	* Kropáček, Luboš. ''Súfismus: Dějiny islámské mystiky''. Praha: Vyšehrad, 2008;
−
		+	* Lane, Edward William. ''Arabská společnost ve středním věku: Studie k „Tisíc a jedné noci“''. Praha: V. Kotrba, 1905;
−	Kropáček, Luboš. ''Súfismus: Dějiny islámské mystiky''. Praha: Vyšehrad, 2008;
		+	* Slobodník, M., a D. Deák, G. Pirický, eds. ''Súčasné podoby súfizmu od Balkánu po Čínu''. Bratislava: Univerzita Komenského, 2010.
−
−	Lane, Edward William. ''Arabská společnost ve středním věku: Studie k „Tisíc a jedné noci“''. Praha: V. Kotrba, 1905;
−
−	Slobodník, M., a D. Deák, G. Pirický, eds. ''Súčasné podoby súfizmu od Balkánu po Čínu''. Bratislava: Univerzita Komenského, 2010.

	''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav\|Bronislav Ostřanský]]''<br />		''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav\|Bronislav Ostřanský]]''<br />

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">požehnání</span> (''baraka'') – v muslimském vnímání kvalita či síla božského původu, jíž jsou obdařeni [[prorokové a profécie (Islam)|proroci]] (''anbijáʼ'') či [[světci (Islam)|světci]] (''awlijáʼ''). ''Barakou'' však mohou oplývat i jiní vzdělaní a zbožní jedinci a nejen to – jako zdroj baraky se tradičně uvádí rovněž různá [[svatá místa (Islam)|svatá místa]] či objekty (stromy, kameny, studny atd.). Podobné chápání požehnání sdílejí též křesťané i židé ([[jinověrci (Islam)|jinověrci]]), žijící v islámském prostředí. Podle muslimů je jediným zdrojem baraky Bůh ([[Alláh (Islam)|Alláh]]), který jí obdařil mimo jiné proroka [[Muhammad (Islam)|Muhammada]], jeho rodinu (''[[ahluʼl-bajt (Islam)|ahluʼl-bajt]]'') i šíitské [[imám (Islam)|imámy]], ale též mnohé významné osobnosti [[dějiny (Islam)|dějin]], zdaleka nejen učence (''[[ʻulamáʼ (Islam)|ʻulamáʼ]]'') a mystiky ([[derviš (Islam)|derviš]]), ale též vladaře či vojevůdce, jimž zkrátka „štěstí přálo“. Ovšem v těch nejširších představách se baraka pojí především s velkými súfijskými mistry (''[[šajch (Islam)|šajch]]''), jako byli kupříkladu zakladatelé [[mystický řád (Islam)|mystických řádů]] (''taríqa'') aj. Tento koncept obecně vždy představoval a dosud představuje jednu z nejvýraznějších „třecích ploch“ mezi súfiji a zastánci islámské ortodoxie. Normativnímu islámu je totiž myšlenka, že by kdokoliv, byť spirituálně neobyčejně vyspělý, mohl být prostředníkem či přímluvcem u Boha zcela cizí. „Žitá“ (súfismem poznačená) religiozita však s touto představou pracuje s naprostou samozřejmostí. Baraku může věřící získat jednak samotnou návštěvou [[hroby (Islam)|hrobu]] světce (''[[maqám (Islam)|maqám]]''), ale stejně dobře i vykonáním dobrého skutku (''[[ihsán (Islam)|ihsán]]'') ve jménu dotyčného zesnulého. Prostí lidé věří, že baraka se přenáší též zcela fyzicky, například prostřednictvím líbání mřížoví hrobky, nebo dokonce že mohou získat baraku žijícího súfijského šajcha prostým podáním rukou. Těchto pověr úspěšně využívají prodejci rozličných náboženských suvenýrů, jako jsou [[růženec (Islam)|růžence]] (''sibha, tasbíh'') či modlitební koberečky (''[[sadždžáda (Islam)|sadždžáda]]''), argumentující tím, že jejich zboží nakoupené právě na místě poblíž příslušné hrobky přinese věřícímu štěstí. Zdrojem baraky nemusí být jen konkrétní osoba či místo, ale může se stejně dobře vázat i k předmětům významným z hlediska muslimské religiozity (z majetku zbožných), jako jsou například Prorokův zelený hadramawtský plášť (''burda'') či ''Dhuʼl-fiqár'', legendární meč čtvrtého [[chalífa (Islam)|chalífy]] ʻAlího ibn Abí Tálib, který získat od svého tchána, proroka Muhammada a který svými nadpřirozenými vlastnostmi může vzdáleně připomínat západní Excalibur. Jako první objekty zbožně uctívané jakožto nositelé baraky se tradičně uvádějí nejstarší rukopisy [[Korán (Islam)|Koránu]] z majetku pravověrných chalífů ʻUthmána ibn ʻAffán a ʻAlího ibn Abí Tálib.
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 Kropáček, Luboš. ''Súfismus: Dějiny islámské mystiky''. Praha: Vyšehrad, 2008;

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:06
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:54
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:23
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 14:48
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 13:19
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 18:21
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 17:57
(Žádný rozdíl)