sunna (Islam) - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:06

2025-10-13T19:06:48Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:54

2025-10-13T18:54:20Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:23

2025-10-13T18:23:25Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 14:48

2024-11-14T14:48:32Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 13:19

2024-11-14T13:19:38Z

imported>ZRN v 12. 11. 2024, 17:39

2024-11-12T17:39:13Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 18:21

2024-11-10T18:21:55Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 17:57

2024-11-10T17:57:57Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:58

2024-11-10T16:58:56Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:29

2024-11-10T16:29:15Z

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-<span id="entry">sunna</span> – muslimská Tradice. Vedle [[Korán (Islam)|Koránu]] tvoří ''sunna'' druhý rozsáhlý soubor autoritativních stanovisek a ustanovení. Základní stavební prvek sunny představuje ''[[hadíth (Islam)|hadíth]]'', tedy zpráva o výroku, činu nebo postoji proroka [[Muhammad (Islam)|Muhammada]] či některého z jeho druhů (''asháb, sahába''). A protože Korán představuje sice rozsáhlý, leč pro potřeby islámského práva (''[[fiqh (Islam)|fiqh]]'') přece jen omezený, soubor textů, v průběhu [[dějiny (Islam)|dějin]] byla stále více pociťována potřeba sestavit kompendium autentických hadíthů, o nichž nelze pochybovat. Hadíthy byly posuzovány především podle ''isnádu'', což v praxi znamenalo, že náboženští učenci zkoumali, zda je řetězec (''silsila'') tradentů věrohodný, zda se mohli jednotliví tradenti skutečně potkat, aby si zprávu předali, zda jsou hodnověrní atd. K tomuto bádání jim mimo jiné napomáhala důvěrná znalost genealogie. Teprve poté byl studován vlastní obsah záznamu (''matn''), zda není v rozporu se Zjevením (''wahj''), je věcně zcela v pořádku atd. Učenci (''[[ʻulamáʼ (Islam)|ʻulamáʼ]]'') tedy nejprve vyřadili zcela zjevné podvrhy, aby zbylé zprávy roztřídili do tří základních kategorií: ''sahíh'' (zprávy, jejichž řetězec je naprosto precizní, a obsah zcela v souladu s většinovým přesvědčením), ''hasan'' (hadíthy, jejichž řetězce vykazují jisté nedostatky, ale celkově jsou ještě akceptovatelné) a ''daʻíf'' (zprávy, o jejichž autenticitě lze vážně pochybovat). Kritickým přístupem a výběrem nauky o hadíthech vzniklo, většinou v 9. stol., šest nejvýznamnějších sbírek Tradice, z nichž se zvláštní úcty dostalo zejména té první. Patří mezi ně ''Kitáb džámiʻ as-sahíh'' (''Správná sbírka'') Abú ʻAbdalláha al-Buchárího, ''Kitáb as-sahíh'' (''Správná kniha'') od Muslima ibn al-Hadždžádž, ''Kitáb as-sunan'' (''Kniha tradic'') Abú Dawúda, ''al-Džámiʻ as-sahíh'' (''Správná sbírka'') at-Tirmídhího, ''Kitáb as-sunan'' (''Kniha tradic'') an-Nasá´ího a ''Kitáb as-sunan'' (''Kniha tradic'') Ibn Mádži. Nejvyšší autoritě se těší sbírky al-Buchárího a Muslima, a proto bývají někdy nazývány společně jako ''as-Sahíhán'' (''Dvě správné''). Na základě těchto šesti sbírek později vznikla dlouhá řada dalších děl, které však představují buď různě koncipované výběry tradic (např. populární sbírka ''Zahrady spravedlivých'' [[imám (Islam)|imáma]] Jahji an-Nawawího, dnes dostupná i v komentovaném českém překladu), nebo naopak komentáře různých dílčích aspektů sunny. Vedle těchto sunnitských kompendií existují rovněž šíitské ([[šíʻa (Islam)|šíʻa]]) sbírky, které se však nazývají ''achbár'' (doslova: „zprávy“). O autenticitě hadíthů se v moderní době vedly mezi orientalisty mnohé spory; diskuse o Tradici probíhala zvlášť intenzivně také mezi muslimskými mysliteli v době islámského obrození (''nahda''), kdy se řešil zejména vztah sunny a Koránu a celkové moderní vnímání (a relevance) Tradice.
+<span id="entry">sunna</span> – muslimská Tradice. Vedle [[Korán (Islam)|Korán]]u tvoří ''sunna'' druhý rozsáhlý soubor autoritativních stanovisek a ustanovení. Základní stavební prvek sunny představuje ''[[hadíth (Islam)|hadíth]]'', tedy zpráva o výroku, činu nebo postoji proroka [[Muhammad (Islam)|Muhammada]] či některého z jeho druhů (''asháb, sahába''). A protože Korán představuje sice rozsáhlý, leč pro potřeby islámského práva (''[[fiqh (Islam)|fiqh]]'') přece jen omezený, soubor textů, v průběhu [[dějiny (Islam)|dějin]] byla stále více pociťována potřeba sestavit kompendium autentických hadíthů, o nichž nelze pochybovat. Hadíthy byly posuzovány především podle ''isnádu'', což v praxi znamenalo, že náboženští učenci zkoumali, zda je řetězec (''silsila'') tradentů věrohodný, zda se mohli jednotliví tradenti skutečně potkat, aby si zprávu předali, zda jsou hodnověrní atd. K tomuto bádání jim mimo jiné napomáhala důvěrná znalost genealogie. Teprve poté byl studován vlastní obsah záznamu (''matn''), zda není v rozporu se Zjevením (''wahj''), je věcně zcela v pořádku atd. Učenci (''[[ʻulamáʼ (Islam)|ʻulamáʼ]]'') tedy nejprve vyřadili zcela zjevné podvrhy, aby zbylé zprávy roztřídili do tří základních kategorií: ''sahíh'' (zprávy, jejichž řetězec je naprosto precizní, a obsah zcela v souladu s většinovým přesvědčením), ''hasan'' (hadíthy, jejichž řetězce vykazují jisté nedostatky, ale celkově jsou ještě akceptovatelné) a ''daʻíf'' (zprávy, o jejichž autenticitě lze vážně pochybovat). Kritickým přístupem a výběrem nauky o hadíthech vzniklo, většinou v 9. stol., šest nejvýznamnějších sbírek Tradice, z nichž se zvláštní úcty dostalo zejména té první. Patří mezi ně ''Kitáb džámiʻ as-sahíh'' (''Správná sbírka'') Abú ʻAbdalláha al-Buchárího, ''Kitáb as-sahíh'' (''Správná kniha'') od Muslima ibn al-Hadždžádž, ''Kitáb as-sunan'' (''Kniha tradic'') Abú Dawúda, ''al-Džámiʻ as-sahíh'' (''Správná sbírka'') at-Tirmídhího, ''Kitáb as-sunan'' (''Kniha tradic'') an-Nasá´ího a ''Kitáb as-sunan'' (''Kniha tradic'') Ibn Mádži. Nejvyšší autoritě se těší sbírky al-Buchárího a Muslima, a proto bývají někdy nazývány společně jako ''as-Sahíhán'' (''Dvě správné''). Na základě těchto šesti sbírek později vznikla dlouhá řada dalších děl, které však představují buď různě koncipované výběry tradic (např. populární sbírka ''Zahrady spravedlivých'' [[imám (Islam)|imáma]] Jahji an-Nawawího, dnes dostupná i v komentovaném českém překladu), nebo naopak komentáře různých dílčích aspektů sunny. Vedle těchto sunnitských kompendií existují rovněž šíitské ([[šíʻa (Islam)|šíʻa]]) sbírky, které se však nazývají ''achbár'' (doslova: „zprávy“). O autenticitě hadíthů se v moderní době vedly mezi orientalisty mnohé spory; diskuse o Tradici probíhala zvlášť intenzivně také mezi muslimskými mysliteli v době islámského obrození (''nahda''), kdy se řešil zejména vztah sunny a Koránu a celkové moderní vnímání (a relevance) Tradice.
 <h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 * Pelikán, Petr. ''Sunna: Pramen islámského práva''. Praha: Vodnář, 1997.
-''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''
 [[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
 [[Kategorie:Islám]]

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 <h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
-An-Nawawí, Imám Jahjá. ''Zahrady spravedlivých. Sbírka výroků proroka Muhammada''. Přel. Petr Pelikán. Praha: AMS, 2008;
+* Denny, Frederick M. ''Islám a muslimská obec''. Přel. Kateřina Hronová. Praha: Prostor, 2003;
-Denny, Frederick M. ''Islám a muslimská obec''. Přel. Kateřina Hronová. Praha: Prostor, 2003;
+* Mendel, Miloš, a kol. ''Islám: Ideál a skutečnost''. Praha: Baset, 2002;
 ''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">sunna</span> – muslimská Tradice. Vedle [[Korán (Islam)|Koránu]] tvoří ''sunna'' druhý rozsáhlý soubor autoritativních stanovisek a ustanovení. Základní stavební prvek sunny představuje ''[[hadíth (Islam)|hadíth]]'', tedy zpráva o výroku, činu nebo postoji proroka [[Muhammad (Islam)|Muhammada]] či některého z jeho druhů (''asháb, sahába''). A protože Korán představuje sice rozsáhlý, leč pro potřeby islámského práva (''[[fiqh (Islam)|fiqh]]'') přece jen omezený, soubor textů, v průběhu [[dějiny (Islam)|dějin]] byla stále více pociťována potřeba sestavit kompendium autentických hadíthů, o nichž nelze pochybovat. Hadíthy byly posuzovány především podle ''isnádu'', což v praxi znamenalo, že náboženští učenci zkoumali, zda je řetězec (''silsila'') tradentů věrohodný, zda se mohli jednotliví tradenti skutečně potkat, aby si zprávu předali, zda jsou hodnověrní atd. K tomuto bádání jim mimo jiné napomáhala důvěrná znalost genealogie. Teprve poté byl studován vlastní obsah záznamu (''matn''), zda není v rozporu se Zjevením (''wahj''), je věcně zcela v pořádku atd. Učenci (''[[ʻulamáʼ (Islam)|ʻulamáʼ]]'') tedy nejprve vyřadili zcela zjevné podvrhy, aby zbylé zprávy roztřídili do tří základních kategorií: ''sahíh'' (zprávy, jejichž řetězec je naprosto precizní, a obsah zcela v souladu s většinovým přesvědčením), ''hasan'' (hadíthy, jejichž řetězce vykazují jisté nedostatky, ale celkově jsou ještě akceptovatelné) a ''daʻíf'' (zprávy, o jejichž autenticitě lze vážně pochybovat). Kritickým přístupem a výběrem nauky o hadíthech vzniklo, většinou v 9. stol., šest nejvýznamnějších sbírek Tradice, z nichž se zvláštní úcty dostalo zejména té první. Patří mezi ně ''Kitáb džámiʻ as-sahíh'' (''Správná sbírka'') Abú ʻAbdalláha al-Buchárího, ''Kitáb as-sahíh'' (''Správná kniha'') od Muslima ibn al-Hadždžádž, ''Kitáb as-sunan'' (''Kniha tradic'') Abú Dawúda, ''al-Džámiʻ as-sahíh'' (''Správná sbírka'') at-Tirmídhího, ''Kitáb as-sunan'' (''Kniha tradic'') an-Nasá´ího a ''Kitáb as-sunan'' (''Kniha tradic'') Ibn Mádži. Nejvyšší autoritě se těší sbírky al-Buchárího a Muslima, a proto bývají někdy nazývány společně jako ''as-Sahíhán'' (''Dvě správné''). Na základě těchto šesti sbírek později vznikla dlouhá řada dalších děl, které však představují buď různě koncipované výběry tradic (např. populární sbírka ''Zahrady spravedlivých'' [[imám (Islam)|imáma]] Jahji an-Nawawího, dnes dostupná i v komentovaném českém překladu), nebo naopak komentáře různých dílčích aspektů sunny. Vedle těchto sunnitských kompendií existují rovněž šíitské ([[šíʻa (Islam)|šíʻa]]) sbírky, které se však nazývají ''achbár'' (doslova: „zprávy“). O autenticitě hadíthů se v moderní době vedly mezi orientalisty mnohé spory; diskuse o Tradici probíhala zvlášť intenzivně také mezi muslimskými mysliteli v době islámského obrození (''nahda''), kdy se řešil zejména vztah sunny a Koránu a celkové moderní vnímání (a relevance) Tradice.
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 An-Nawawí, Imám Jahjá. ''Zahrady spravedlivých. Sbírka výroků proroka Muhammada''. Přel. Petr Pelikán. Praha: AMS, 2008;

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:06
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:54
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:23
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 14:48
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 13:19
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 18:21
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 17:57
(Žádný rozdíl)