svoboda (Islam) - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:06

2025-10-13T19:06:48Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:54

2025-10-13T18:54:20Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:23

2025-10-13T18:23:26Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 14:48

2024-11-14T14:48:32Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 13:19

2024-11-14T13:19:38Z

imported>ZRN v 12. 11. 2024, 17:39

2024-11-12T17:39:13Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 18:21

2024-11-10T18:21:55Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 17:57

2024-11-10T17:57:57Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:58

2024-11-10T16:58:56Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:29

2024-11-10T16:29:15Z

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-<span id="entry">svoboda</span> (''hurríja'') – závažné téma středověké muslimské [[teologie (Islam)|teologie]]. Svobodou můžeme ve středověkém islámském kontextu myslet buď svobodu jednotlivce ve smyslu právním (viz [[otroci a otroctví (Islam)|otroci]] a otroctví), nebo svobodu lidské vůle, na níž se zde hodláme zaměřit především. Otázka svobody lidské vůle není v [[Korán (Islam)|Koránu]] jednoznačně vyřešena; nalezneme tam verše (''áját'') podporující přesvědčení o naprosté predestinaci (''qadar''), ale i jeho naprostý opak. Proto se již v nejranější fázi tříbení teologického dogmatu vytvořily dva směry, ''qadaríja'' (hájící, paradoxně přes svůj název, svobodu lidské vůle) a ''džabríja'' (hlásající predestinaci). K velmi vlivným zastáncům svobody lidské vůle patřilo hnutí ''[[muʻtazila (Islam)|muʻtazily]]''. Její představitelé argumentovali tím, že učení o predestinaci je v přímém rozporu s deklarovanou Boží spravedlností (''ʻadl''). Jistého kompromisu mezi stoupenci tohoto směru a tradicionalistickými teology (''mutakallimún'') se podařilo dosáhnout [[imám (Islam)|imámovi]] al-Ašʻarímu, jež formuloval teologickou syntézu, na níž později navázal i vrcholný představitel islámské teologie, imám Abú Hámid Muhammad al-Ghazzálí. Otázkou svobody lidské vůle se podrobně zabýval též významný ašʻarijský teolog al-Máturídí, jenž v intencích svého mistra tvrdil, že jediným, kdo vytváří lidské skutky je Bůh ([[Alláh (Islam)|Alláh]]). Člověk si pak z jistého výběru možností určitý skutek přisvojí; tento koncept se nazývá ''kasb'' či ''iktisáb''. Činy jsou dle jeho přesvědčení zcela indiferentní, pouze jejich hodnocení spadá mezi záležitosti lidí. Činy, které si člověk z „Boží nabídky“ přisvojí se do něj ukládají jako do kadlubu, a tak se postupně formují jeho povahové rysy. Člověk si však přitom myslí, že jedná zcela svobodně (!). Jak imám al-Máturídí zdůrazňuje, jediným svobodným v tom pravém slova smyslu je Bůh. Al-Máturídího stanovisko se postupně stalo většinovým názorem.
+<span id="entry">svoboda</span> (''hurríja'') – závažné téma středověké muslimské [[teologie (Islam)|teologie]]. Svobodou můžeme ve středověkém islámském kontextu myslet buď svobodu jednotlivce ve smyslu právním (viz [[otroci a otroctví (Islam)|otroci]] a otroctví), nebo svobodu lidské vůle, na níž se zde hodláme zaměřit především. Otázka svobody lidské vůle není v [[Korán (Islam)|Korán]]u jednoznačně vyřešena; nalezneme tam verše (''áját'') podporující přesvědčení o naprosté predestinaci (''qadar''), ale i jeho naprostý opak. Proto se již v nejranější fázi tříbení teologického dogmatu vytvořily dva směry, ''qadaríja'' (hájící, paradoxně přes svůj název, svobodu lidské vůle) a ''džabríja'' (hlásající predestinaci). K velmi vlivným zastáncům svobody lidské vůle patřilo hnutí ''[[muʻtazila (Islam)|muʻtazily]]''. Její představitelé argumentovali tím, že učení o predestinaci je v přímém rozporu s deklarovanou Boží spravedlností (''ʻadl''). Jistého kompromisu mezi stoupenci tohoto směru a tradicionalistickými teology (''mutakallimún'') se podařilo dosáhnout [[imám (Islam)|imámovi]] al-Ašʻarímu, jež formuloval teologickou syntézu, na níž později navázal i vrcholný představitel islámské teologie, imám Abú Hámid Muhammad al-Ghazzálí. Otázkou svobody lidské vůle se podrobně zabýval též významný ašʻarijský teolog al-Máturídí, jenž v intencích svého mistra tvrdil, že jediným, kdo vytváří lidské skutky je Bůh ([[Alláh (Islam)|Alláh]]). Člověk si pak z jistého výběru možností určitý skutek přisvojí; tento koncept se nazývá ''kasb'' či ''iktisáb''. Činy jsou dle jeho přesvědčení zcela indiferentní, pouze jejich hodnocení spadá mezi záležitosti lidí. Činy, které si člověk z „Boží nabídky“ přisvojí se do něj ukládají jako do kadlubu, a tak se postupně formují jeho povahové rysy. Člověk si však přitom myslí, že jedná zcela svobodně (!). Jak imám al-Máturídí zdůrazňuje, jediným svobodným v tom pravém slova smyslu je Bůh. Al-Máturídího stanovisko se postupně stalo většinovým názorem.
 <h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 * Tureček, Břetislav. ''Světla a stíny islámu: Drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel''. Praha: Knižní klub, 2007.
-''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''
 [[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
 [[Kategorie:Islám]]

← Starší verze		Verze z 10. 11. 2024, 16:58
Řádek 2:		Řádek 2:

	<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>		<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
		+	* Aš-Šahrastání, Muhammad. ''Kniha náboženských a filosofických sekt a škol: Díly věnované islámským směrům a odnožím''. Přel. Bronislav Ostřanský, Praha: Academia, 2021;
−
		+	* Bondy, Egon. ''Středověká islámská a židovská filosofie: Filosofie renesance a reformace''. Praha: Vokno, 1995;
−	Aš-Šahrastání, Muhammad. ''Kniha náboženských a filosofických sekt a škol: Díly věnované islámským směrům a odnožím''. Přel. Bronislav Ostřanský, Praha: Academia, 2021;
		+	* Hanzlíčková, Helena. „Otroctví v Perském zálivu.“ ''Kulturní studia'' 8, č. 1 (2017): 3-30. [https://doi.org/10.7160/ks.2017.080101 http://dx.doi.org/10.7160/ks.2017.080101];
−
		+	* Hourani, Albert. ''Dějiny arabského světa: Od 7. století po současnost''. Přel. Šimon Pellar. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010;
−	Bondy, Egon. ''Středověká islámská a židovská filosofie: Filosofie renesance a reformace''. Praha: Vokno, 1995;
		+	* Lewis, Bernard. ''Dějiny Blízkého výhodu''. Přel. Milena Pellarová, Zuzana Rousová. Praha: Lidové noviny, 1997;
−
		+	* Maitah, Mansoor. ''Politická a ekonomická kultura islámu na Blízkém východě''. Praha: Wolters Kluwer, 2010;
−	Hanzlíčková, Helena. „Otroctví v Perském zálivu.“ ''Kulturní studia'' 8, č. 1 (2017): 3-30. [https://doi.org/10.7160/ks.2017.080101 http://dx.doi.org/10.7160/ks.2017.080101];
		+	* Tureček, Břetislav. ''Světla a stíny islámu: Drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel''. Praha: Knižní klub, 2007.
−
−	Hourani, Albert. ''Dějiny arabského světa: Od 7. století po současnost''. Přel. Šimon Pellar. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010;
−
−	Lewis, Bernard. ''Dějiny Blízkého výhodu''. Přel. Milena Pellarová, Zuzana Rousová. Praha: Lidové noviny, 1997;
−
−	Maitah, Mansoor. ''Politická a ekonomická kultura islámu na Blízkém východě''. Praha: Wolters Kluwer, 2010;
−
−	Tureček, Břetislav. ''Světla a stíny islámu: Drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel''. Praha: Knižní klub, 2007.

	''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav\|Bronislav Ostřanský]]''<br />		''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav\|Bronislav Ostřanský]]''<br />

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">svoboda</span> (''hurríja'') – závažné téma středověké muslimské [[teologie (Islam)|teologie]]. Svobodou můžeme ve středověkém islámském kontextu myslet buď svobodu jednotlivce ve smyslu právním (viz [[otroci a otroctví (Islam)|otroci]] a otroctví), nebo svobodu lidské vůle, na níž se zde hodláme zaměřit především. Otázka svobody lidské vůle není v [[Korán (Islam)|Koránu]] jednoznačně vyřešena; nalezneme tam verše (''áját'') podporující přesvědčení o naprosté predestinaci (''qadar''), ale i jeho naprostý opak. Proto se již v nejranější fázi tříbení teologického dogmatu vytvořily dva směry, ''qadaríja'' (hájící, paradoxně přes svůj název, svobodu lidské vůle) a ''džabríja'' (hlásající predestinaci). K velmi vlivným zastáncům svobody lidské vůle patřilo hnutí ''[[muʻtazila (Islam)|muʻtazily]]''. Její představitelé argumentovali tím, že učení o predestinaci je v přímém rozporu s deklarovanou Boží spravedlností (''ʻadl''). Jistého kompromisu mezi stoupenci tohoto směru a tradicionalistickými teology (''mutakallimún'') se podařilo dosáhnout [[imám (Islam)|imámovi]] al-Ašʻarímu, jež formuloval teologickou syntézu, na níž později navázal i vrcholný představitel islámské teologie, imám Abú Hámid Muhammad al-Ghazzálí. Otázkou svobody lidské vůle se podrobně zabýval též významný ašʻarijský teolog al-Máturídí, jenž v intencích svého mistra tvrdil, že jediným, kdo vytváří lidské skutky je Bůh ([[Alláh (Islam)|Alláh]]). Člověk si pak z jistého výběru možností určitý skutek přisvojí; tento koncept se nazývá ''kasb'' či ''iktisáb''. Činy jsou dle jeho přesvědčení zcela indiferentní, pouze jejich hodnocení spadá mezi záležitosti lidí. Činy, které si člověk z „Boží nabídky“ přisvojí se do něj ukládají jako do kadlubu, a tak se postupně formují jeho povahové rysy. Člověk si však přitom myslí, že jedná zcela svobodně (!). Jak imám al-Máturídí zdůrazňuje, jediným svobodným v tom pravém slova smyslu je Bůh. Al-Máturídího stanovisko se postupně stalo většinovým názorem.
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 Aš-Šahrastání, Muhammad. ''Kniha náboženských a filosofických sekt a škol: Díly věnované islámským směrům a odnožím''. Přel. Bronislav Ostřanský, Praha: Academia, 2021;

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:54
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:23
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 13:19
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 18:21
(Žádný rozdíl)