víno (Islam) - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:06

2025-10-13T19:06:49Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:54

2025-10-13T18:54:20Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:23

2025-10-13T18:23:26Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 14:48

2024-11-14T14:48:32Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 13:19

2024-11-14T13:19:38Z

imported>ZRN v 12. 11. 2024, 17:39

2024-11-12T17:39:13Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 18:21

2024-11-10T18:21:56Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 17:57

2024-11-10T17:57:58Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:58

2024-11-10T16:58:57Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:29

2024-11-10T16:29:15Z

← Starší verze		Verze z 12. 11. 2024, 17:39
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">víno</span> – muslimům zapovězený alkoholický nápoj. Zákaz alkoholických nápojů patří, spolu se zapovězením vepřového, k těm na Západě nejznámějším ustanovením náboženského práva (''[[fiqh (Islam)\|fiqh]]''). V současnosti se problematice související s alkoholem (tedy zdaleka nejen s jeho požíváním) věnuje rozsáhlá muslimská právní (''[[fatwa (Islam)\|fatwa]]'') i exegetická (''[[exegeze (Islam)\|tafsír]]'') literatura, rozebírající často – z pohledu nemuslimů – až neuvěřitelné detaily a kombinace. Stejně jako se s touto tématikovou musejí muslimové vyrovnat v současnosti, nejinak tomu bylo i v prostředí středověké muslimské společnosti. V prostředí staré Arábie (''[[džáhilíja (Islam)\|džáhilíja]]''), kde se islám zrodil, byla konzumace alkoholu (zejména datlového „vína“) značně rozšířená a způsobovala v převážně beduínské neuspořádané společnosti četné problémy. V průběhu prorockého působení [[Muhammad (Islam)\|Muhammadova]] došlo ke zřetelným posunům ve vztahu k alkoholu, kdy bylo nejprve věřícím zapovězeno se opíjet (zjevně v reakci na situace, kdy muslimové dorazili na [[modlitba (Islam)\|modlitbu]] opilí a tedy neschopni přesně dodržet příslušný rituál) a později úplně konzumovat alkoholické nápoje. Tyto postoje mají oporu jak v [[Korán (Islam)\|~~Koránu~~]], tak i v Tradici (''[[sunna (Islam)\|sunna]]''). Ovšem byť islámští právníci (''fuqaháʼ'') viděli celou záležitost jednoznačně, mnoho věřících si vše vykládalo po svém. S požíváním vína se setkáváme nejen na stránkých středověké literatury, zejména poezie, ale víno jakožto nápoj způsobující opojení, a proto muslimům zapovězený, sehrálo významnou roli symbolu v mystické poezii. Hostinec či krčma (''chammára''), číšonoš (''sákí'') či sličná číšnice, popíjení i opojení a řada dalších podobných položek mají v súfijském chápání ([[súfismus (Islam)\|súfismus]]) zcela konkrétní symbolický náboj. Jistě tedy není náhodou, že právě [[derviš (Islam)\|dervišům]] (stoupencům islámské mystiky) bylo požívání alkoholických nápojů až příliš často (nicméně převážně marně) vytýkáno. O tom, že úplné odstranění alkoholu ze života středověké muslimské společnosti bylo víceméně jen zbožným přáním tvrdě narážejícím na neúprosnou realitu nás mohou velmi názorně přesvědčit mj. četné ukázky z ''Knihy rad'', životního díla (''[[adab (Islam)\|adab]]'') perského velmože Kajkáʼúse, kde se mj. dočteme i následující (velmi praktické) rady: „Co se týče pití vína, neříkám, abys pil, ani abys nepil, neboť mladí, jak kdosi řekl, se nenechají odradit od svého počínání. (...) Jestliže nebudeš pít, bude ti to prospěšné na tomto i onom světě. Bůh, On je vznešený a mocný, v tobě najde zalíbení, budeš ušetřen spílání lidí, vyhneš se pošetilým obyčejům a mravům a nepřístojným činům a leccos uspoříš. (...) Když už tedy budeš víno pít, musíš vědět jak. Umíš-li pít, je pití lék, ne-li, je to jed. (...) Popíjet víno začínej až po odpolední modlitbě. Pakliže se opiješ, nadejde mezitím noc a lidé nespatří tvou opilost. V podroušení se netoulej, neboť to není chvályhodné, a bylo řečeno, že potulovat se v opilosti je jako stát na pranýři. Nechoď pít víno do zahrady nebo do luk, a půjdeš-li přec, pak nepij až k opilství. Chceš-li se zpít, učiň to doma, nebo co je možno dělat pod klenbou domu, nelze dělat pod klenbou nebeskou. Stín stropu je lepší nežli stín stromoví...“	+	<span id="entry">víno</span> – muslimům zapovězený alkoholický nápoj. Zákaz alkoholických nápojů patří, spolu se zapovězením vepřového, k těm na Západě nejznámějším ustanovením náboženského práva (''[[fiqh (Islam)\|fiqh]]''). V současnosti se problematice související s alkoholem (tedy zdaleka nejen s jeho požíváním) věnuje rozsáhlá muslimská právní (''[[fatwa (Islam)\|fatwa]]'') i exegetická (''[[exegeze (Islam)\|tafsír]]'') literatura, rozebírající často – z pohledu nemuslimů – až neuvěřitelné detaily a kombinace. Stejně jako se s touto tématikovou musejí muslimové vyrovnat v současnosti, nejinak tomu bylo i v prostředí středověké muslimské společnosti. V prostředí staré Arábie (''[[džáhilíja (Islam)\|džáhilíja]]''), kde se islám zrodil, byla konzumace alkoholu (zejména datlového „vína“) značně rozšířená a způsobovala v převážně beduínské neuspořádané společnosti četné problémy. V průběhu prorockého působení [[Muhammad (Islam)\|Muhammadova]] došlo ke zřetelným posunům ve vztahu k alkoholu, kdy bylo nejprve věřícím zapovězeno se opíjet (zjevně v reakci na situace, kdy muslimové dorazili na [[modlitba (Islam)\|modlitbu]] opilí a tedy neschopni přesně dodržet příslušný rituál) a později úplně konzumovat alkoholické nápoje. Tyto postoje mají oporu jak v [[Korán (Islam)\|Korán]]u, tak i v Tradici (''[[sunna (Islam)\|sunna]]''). Ovšem byť islámští právníci (''fuqaháʼ'') viděli celou záležitost jednoznačně, mnoho věřících si vše vykládalo po svém. S požíváním vína se setkáváme nejen na stránkých středověké literatury, zejména poezie, ale víno jakožto nápoj způsobující opojení, a proto muslimům zapovězený, sehrálo významnou roli symbolu v mystické poezii. Hostinec či krčma (''chammára''), číšonoš (''sákí'') či sličná číšnice, popíjení i opojení a řada dalších podobných položek mají v súfijském chápání ([[súfismus (Islam)\|súfismus]]) zcela konkrétní symbolický náboj. Jistě tedy není náhodou, že právě [[derviš (Islam)\|dervišům]] (stoupencům islámské mystiky) bylo požívání alkoholických nápojů až příliš často (nicméně převážně marně) vytýkáno. O tom, že úplné odstranění alkoholu ze života středověké muslimské společnosti bylo víceméně jen zbožným přáním tvrdě narážejícím na neúprosnou realitu nás mohou velmi názorně přesvědčit mj. četné ukázky z ''Knihy rad'', životního díla (''[[adab (Islam)\|adab]]'') perského velmože Kajkáʼúse, kde se mj. dočteme i následující (velmi praktické) rady: „Co se týče pití vína, neříkám, abys pil, ani abys nepil, neboť mladí, jak kdosi řekl, se nenechají odradit od svého počínání. (...) Jestliže nebudeš pít, bude ti to prospěšné na tomto i onom světě. Bůh, On je vznešený a mocný, v tobě najde zalíbení, budeš ušetřen spílání lidí, vyhneš se pošetilým obyčejům a mravům a nepřístojným činům a leccos uspoříš. (...) Když už tedy budeš víno pít, musíš vědět jak. Umíš-li pít, je pití lék, ne-li, je to jed. (...) Popíjet víno začínej až po odpolední modlitbě. Pakliže se opiješ, nadejde mezitím noc a lidé nespatří tvou opilost. V podroušení se netoulej, neboť to není chvályhodné, a bylo řečeno, že potulovat se v opilosti je jako stát na pranýři. Nechoď pít víno do zahrady nebo do luk, a půjdeš-li přec, pak nepij až k opilství. Chceš-li se zpít, učiň to doma, nebo co je možno dělat pod klenbou domu, nelze dělat pod klenbou nebeskou. Stín stropu je lepší nežli stín stromoví...“

	<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>		<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>

← Starší verze		Verze z 10. 11. 2024, 17:57
Řádek 1:		Řádek 1:
−	<span id="entry">víno</span> – muslimům zapovězený alkoholický nápoj. Zákaz alkoholických nápojů patří, spolu se zapovězením vepřového, k těm na Západě nejznámějším ustanovením náboženského práva (''[[fiqh (Islam)\|fiqh]]''). V současnosti se problematice související s alkoholem (tedy zdaleka nejen s jeho požíváním) věnuje rozsáhlá muslimská právní (''[[fatwa (Islam)\|fatwa]]'') i exegetická (''[[~~tafsír~~ (Islam)\|tafsír]]'') literatura, rozebírající často – z pohledu nemuslimů – až neuvěřitelné detaily a kombinace. Stejně jako se s touto tématikovou musejí muslimové vyrovnat v současnosti, nejinak tomu bylo i v prostředí středověké muslimské společnosti. V prostředí staré Arábie (''[[džáhilíja (Islam)\|džáhilíja]]''), kde se islám zrodil, byla konzumace alkoholu (zejména datlového „vína“) značně rozšířená a způsobovala v převážně beduínské neuspořádané společnosti četné problémy. V průběhu prorockého působení [[Muhammad (Islam)\|Muhammadova]] došlo ke zřetelným posunům ve vztahu k alkoholu, kdy bylo nejprve věřícím zapovězeno se opíjet (zjevně v reakci na situace, kdy muslimové dorazili na [[modlitba (Islam)\|modlitbu]] opilí a tedy neschopni přesně dodržet příslušný rituál) a později úplně konzumovat alkoholické nápoje. Tyto postoje mají oporu jak v [[Korán (Islam)\|Koránu]], tak i v Tradici (''[[sunna (Islam)\|sunna]]''). Ovšem byť islámští právníci (''fuqaháʼ'') viděli celou záležitost jednoznačně, mnoho věřících si vše vykládalo po svém. S požíváním vína se setkáváme nejen na stránkých středověké literatury, zejména poezie, ale víno jakožto nápoj způsobující opojení, a proto muslimům zapovězený, sehrálo významnou roli symbolu v mystické poezii. Hostinec či krčma (''chammára''), číšonoš (''sákí'') či sličná číšnice, popíjení i opojení a řada dalších podobných položek mají v súfijském chápání ([[súfismus (Islam)\|súfismus]]) zcela konkrétní symbolický náboj. Jistě tedy není náhodou, že právě [[derviš (Islam)\|dervišům]] (stoupencům islámské mystiky) bylo požívání alkoholických nápojů až příliš často (nicméně převážně marně) vytýkáno. O tom, že úplné odstranění alkoholu ze života středověké muslimské společnosti bylo víceméně jen zbožným přáním tvrdě narážejícím na neúprosnou realitu nás mohou velmi názorně přesvědčit mj. četné ukázky z ''Knihy rad'', životního díla (''[[adab (Islam)\|adab]]'') perského velmože Kajkáʼúse, kde se mj. dočteme i následující (velmi praktické) rady: „Co se týče pití vína, neříkám, abys pil, ani abys nepil, neboť mladí, jak kdosi řekl, se nenechají odradit od svého počínání. (...) Jestliže nebudeš pít, bude ti to prospěšné na tomto i onom světě. Bůh, On je vznešený a mocný, v tobě najde zalíbení, budeš ušetřen spílání lidí, vyhneš se pošetilým obyčejům a mravům a nepřístojným činům a leccos uspoříš. (...) Když už tedy budeš víno pít, musíš vědět jak. Umíš-li pít, je pití lék, ne-li, je to jed. (...) Popíjet víno začínej až po odpolední modlitbě. Pakliže se opiješ, nadejde mezitím noc a lidé nespatří tvou opilost. V podroušení se netoulej, neboť to není chvályhodné, a bylo řečeno, že potulovat se v opilosti je jako stát na pranýři. Nechoď pít víno do zahrady nebo do luk, a půjdeš-li přec, pak nepij až k opilství. Chceš-li se zpít, učiň to doma, nebo co je možno dělat pod klenbou domu, nelze dělat pod klenbou nebeskou. Stín stropu je lepší nežli stín stromoví...“	+	<span id="entry">víno</span> – muslimům zapovězený alkoholický nápoj. Zákaz alkoholických nápojů patří, spolu se zapovězením vepřového, k těm na Západě nejznámějším ustanovením náboženského práva (''[[fiqh (Islam)\|fiqh]]''). V současnosti se problematice související s alkoholem (tedy zdaleka nejen s jeho požíváním) věnuje rozsáhlá muslimská právní (''[[fatwa (Islam)\|fatwa]]'') i exegetická (''[[exegeze (Islam)\|tafsír]]'') literatura, rozebírající často – z pohledu nemuslimů – až neuvěřitelné detaily a kombinace. Stejně jako se s touto tématikovou musejí muslimové vyrovnat v současnosti, nejinak tomu bylo i v prostředí středověké muslimské společnosti. V prostředí staré Arábie (''[[džáhilíja (Islam)\|džáhilíja]]''), kde se islám zrodil, byla konzumace alkoholu (zejména datlového „vína“) značně rozšířená a způsobovala v převážně beduínské neuspořádané společnosti četné problémy. V průběhu prorockého působení [[Muhammad (Islam)\|Muhammadova]] došlo ke zřetelným posunům ve vztahu k alkoholu, kdy bylo nejprve věřícím zapovězeno se opíjet (zjevně v reakci na situace, kdy muslimové dorazili na [[modlitba (Islam)\|modlitbu]] opilí a tedy neschopni přesně dodržet příslušný rituál) a později úplně konzumovat alkoholické nápoje. Tyto postoje mají oporu jak v [[Korán (Islam)\|Koránu]], tak i v Tradici (''[[sunna (Islam)\|sunna]]''). Ovšem byť islámští právníci (''fuqaháʼ'') viděli celou záležitost jednoznačně, mnoho věřících si vše vykládalo po svém. S požíváním vína se setkáváme nejen na stránkých středověké literatury, zejména poezie, ale víno jakožto nápoj způsobující opojení, a proto muslimům zapovězený, sehrálo významnou roli symbolu v mystické poezii. Hostinec či krčma (''chammára''), číšonoš (''sákí'') či sličná číšnice, popíjení i opojení a řada dalších podobných položek mají v súfijském chápání ([[súfismus (Islam)\|súfismus]]) zcela konkrétní symbolický náboj. Jistě tedy není náhodou, že právě [[derviš (Islam)\|dervišům]] (stoupencům islámské mystiky) bylo požívání alkoholických nápojů až příliš často (nicméně převážně marně) vytýkáno. O tom, že úplné odstranění alkoholu ze života středověké muslimské společnosti bylo víceméně jen zbožným přáním tvrdě narážejícím na neúprosnou realitu nás mohou velmi názorně přesvědčit mj. četné ukázky z ''Knihy rad'', životního díla (''[[adab (Islam)\|adab]]'') perského velmože Kajkáʼúse, kde se mj. dočteme i následující (velmi praktické) rady: „Co se týče pití vína, neříkám, abys pil, ani abys nepil, neboť mladí, jak kdosi řekl, se nenechají odradit od svého počínání. (...) Jestliže nebudeš pít, bude ti to prospěšné na tomto i onom světě. Bůh, On je vznešený a mocný, v tobě najde zalíbení, budeš ušetřen spílání lidí, vyhneš se pošetilým obyčejům a mravům a nepřístojným činům a leccos uspoříš. (...) Když už tedy budeš víno pít, musíš vědět jak. Umíš-li pít, je pití lék, ne-li, je to jed. (...) Popíjet víno začínej až po odpolední modlitbě. Pakliže se opiješ, nadejde mezitím noc a lidé nespatří tvou opilost. V podroušení se netoulej, neboť to není chvályhodné, a bylo řečeno, že potulovat se v opilosti je jako stát na pranýři. Nechoď pít víno do zahrady nebo do luk, a půjdeš-li přec, pak nepij až k opilství. Chceš-li se zpít, učiň to doma, nebo co je možno dělat pod klenbou domu, nelze dělat pod klenbou nebeskou. Stín stropu je lepší nežli stín stromoví...“

	<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>		<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 <h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
-Al-Masʻúdí, Abú al-Hasan ʻAlí ibn al-Husajn ibn ʻAlí. ''Rýžoviště zlata a doly drahokamů''. Přel. Ivan Hrbek. Praha: Odeon, 1983;
+* Al-Qaradáwí, Júsuf. ''Povolené a zakázané v Islámu''. Přel. Robert Hýsek. Praha: Muslimská obec Praze, 2004;
 ''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">víno</span> – muslimům zapovězený alkoholický nápoj. Zákaz alkoholických nápojů patří, spolu se zapovězením vepřového, k těm na Západě nejznámějším ustanovením náboženského práva (''[[fiqh (Islam)|fiqh]]''). V současnosti se problematice související s alkoholem (tedy zdaleka nejen s jeho požíváním) věnuje rozsáhlá muslimská právní (''[[fatwa (Islam)|fatwa]]'') i exegetická (''[[tafsír (Islam)|tafsír]]'') literatura, rozebírající často – z pohledu nemuslimů – až neuvěřitelné detaily a kombinace. Stejně jako se s touto tématikovou musejí muslimové vyrovnat v současnosti, nejinak tomu bylo i v prostředí středověké muslimské společnosti. V prostředí staré Arábie (''[[džáhilíja (Islam)|džáhilíja]]''), kde se islám zrodil, byla konzumace alkoholu (zejména datlového „vína“) značně rozšířená a způsobovala v převážně beduínské neuspořádané společnosti četné problémy. V průběhu prorockého působení [[Muhammad (Islam)|Muhammadova]] došlo ke zřetelným posunům ve vztahu k alkoholu, kdy bylo nejprve věřícím zapovězeno se opíjet (zjevně v reakci na situace, kdy muslimové dorazili na [[modlitba (Islam)|modlitbu]] opilí a tedy neschopni přesně dodržet příslušný rituál) a později úplně konzumovat alkoholické nápoje. Tyto postoje mají oporu jak v [[Korán (Islam)|Koránu]], tak i v Tradici (''[[sunna (Islam)|sunna]]''). Ovšem byť islámští právníci (''fuqaháʼ'') viděli celou záležitost jednoznačně, mnoho věřících si vše vykládalo po svém. S požíváním vína se setkáváme nejen na stránkých středověké literatury, zejména poezie, ale víno jakožto nápoj způsobující opojení, a proto muslimům zapovězený, sehrálo významnou roli symbolu v mystické poezii. Hostinec či krčma (''chammára''), číšonoš (''sákí'') či sličná číšnice, popíjení i opojení a řada dalších podobných položek mají v súfijském chápání ([[súfismus (Islam)|súfismus]]) zcela konkrétní symbolický náboj. Jistě tedy není náhodou, že právě [[derviš (Islam)|dervišům]] (stoupencům islámské mystiky) bylo požívání alkoholických nápojů až příliš často (nicméně převážně marně) vytýkáno. O tom, že úplné odstranění alkoholu ze života středověké muslimské společnosti bylo víceméně jen zbožným přáním tvrdě narážejícím na neúprosnou realitu nás mohou velmi názorně přesvědčit mj. četné ukázky z ''Knihy rad'', životního díla (''[[adab (Islam)|adab]]'') perského velmože Kajkáʼúse, kde se mj. dočteme i následující (velmi praktické) rady: „Co se týče pití vína, neříkám, abys pil, ani abys nepil, neboť mladí, jak kdosi řekl, se nenechají odradit od svého počínání. (...) Jestliže nebudeš pít, bude ti to prospěšné na tomto i onom světě. Bůh, On je vznešený a mocný, v tobě najde zalíbení, budeš ušetřen spílání lidí, vyhneš se pošetilým obyčejům a mravům a nepřístojným činům a leccos uspoříš. (...) Když už tedy budeš víno pít, musíš vědět jak. Umíš-li pít, je pití lék, ne-li, je to jed. (...) Popíjet víno začínej až po odpolední modlitbě. Pakliže se opiješ, nadejde mezitím noc a lidé nespatří tvou opilost. V podroušení se netoulej, neboť to není chvályhodné, a bylo řečeno, že potulovat se v opilosti je jako stát na pranýři. Nechoď pít víno do zahrady nebo do luk, a půjdeš-li přec, pak nepij až k opilství. Chceš-li se zpít, učiň to doma, nebo co je možno dělat pod klenbou domu, nelze dělat pod klenbou nebeskou. Stín stropu je lepší nežli stín stromoví...“
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 Al-Masʻúdí, Abú al-Hasan ʻAlí ibn al-Husajn ibn ʻAlí. ''Rýžoviště zlata a doly drahokamů''. Přel. Ivan Hrbek. Praha: Odeon, 1983;

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:06
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:54
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:23
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 14:48
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 13:19
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 18:21
(Žádný rozdíl)