zahrady (Islam) - Historie editací

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 19:06

2025-10-13T19:06:49Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:54

2025-10-13T18:54:21Z

imported>ZRN v 13. 10. 2025, 18:23

2025-10-13T18:23:26Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 14:48

2024-11-14T14:48:33Z

imported>ZRN v 14. 11. 2024, 13:19

2024-11-14T13:19:38Z

imported>ZRN v 12. 11. 2024, 17:39

2024-11-12T17:39:14Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 18:21

2024-11-10T18:21:56Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 17:57

2024-11-10T17:57:58Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:58

2024-11-10T16:58:57Z

imported>ZRN v 10. 11. 2024, 16:29

2024-11-10T16:29:15Z

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-<span id="entry">zahrady</span> (''basátín'') – zeleň ve [[město (Islam)|městech]] i vesnicích a jejich okolí. Středověké zahrady v sobě organicky spojovaly ambici uspokojovat veškeré lidské smysly, počínaje zrakem, přes čich, sluch a konečně svým ovocem i hmat. Uspokojovaly tedy lidské estetické potřeby, ale zároveň obvykle přinášely i zcela praktické a hmatatelné výsledky – úrodu. Zahrada byla zelenou oázou v nehostinné pustině. Jistě není náhodou, že mezi motivy [[Korán (Islam)|Koránu]] hojně využívanými při popisu [[ráj (Islam)|ráje]] často figuruje právě zeleň přinášející blahodárný stín a mezi ní tekoucí potoky chladné a průzračné vody. Pro beduíny navyklé na život v poušti a znající jen nevelké oázy skromné zeleně muselo představovat setkání s rozsáhlými úrodnými oblastmi hotové zjevení. Slavná a mnohokrát popisovaná mozaika na průčelí modlitebny Velké umajjovské [[mešita (Islam)|mešity]] v Damašku podává takový obraz ráje, za jehož pozemský odraz bylo město i s jeho rozsáhlými zahradami (''ghúta'') od pradávna považováno. Mikrokosmos islámské zahrady symbolicky odráží koranický imperativ, aby člověk působil jako Boží zástupce (''[[chalífa (Islam)|chalífa]]'') na zemi a staral se o její rostliny i [[zvířata (Islam)|zvířata]]. Nejzářnějším a zároveň též nejranějším příkladem islámského krajinného plánování je ''čahár bágh'' (čtyři zahrady), součást umajjovského paláce Rusáfa v Sýrii, kde v průsečíku pěšin nepravidelného zahradního areálu vyrostl zdobný pavilón. Čtyřdílná organizace zahrady byla patrně převzata z dědictví římských a achajmenovských zahrad, a později se rozšířila po celém území „světa islámu“; nalezneme ji v Madínat az-Zahráʼ v Córdobě (936), ale i na mnoha dalších místech, kde však nezůstaly žádné archeologické doklady takové krajinotvorby. Jen namátkou můžeme vzpomenout Alhambru, Marrákeš, Laškarí Bazár v Afghánistánu nebo četné jiné příklady z mughalské Indie. Vzhledem k převažujícímu blízkovýchodnímu klimatu musely být zahrady většinou uměle zavlažovány, ať již z řek, kanálů či studní. Nacházel-li se zdroj vody níže než samotná zahrada (což bylo více než časté), pak nastupovaly na scénu různé důmyslné mechanismy, jako např. ''núríja'' (vodní kolo) nebo ''šadúf'' (Archimedův šroub). Pro zavlažování zahrad se často budovaly rozsáhlé systémy podzemních kanálů (''qanát''), jejichž délka mohla dosahovat až několika desítek kilometrů. Vzhledem k povaze zahrad se však žádná středověká památka v tomto směru nedochovala v původní podobě, ovšem díky popisům historiků, četným zachovaným botanickým traktátům, agronomickým pojednáním a dokonce i poezii víme, jaký význam středověcí muslimové zahradám nesporně přikládali.
+<span id="entry">zahrady</span> (''basátín'') – zeleň ve [[město (Islam)|městech]] i vesnicích a jejich okolí. Středověké zahrady v sobě organicky spojovaly ambici uspokojovat veškeré lidské smysly, počínaje zrakem, přes čich, sluch a konečně svým ovocem i hmat. Uspokojovaly tedy lidské estetické potřeby, ale zároveň obvykle přinášely i zcela praktické a hmatatelné výsledky – úrodu. Zahrada byla zelenou oázou v nehostinné pustině. Jistě není náhodou, že mezi motivy [[Korán (Islam)|Korán]]u hojně využívanými při popisu [[ráj (Islam)|ráje]] často figuruje právě zeleň přinášející blahodárný stín a mezi ní tekoucí potoky chladné a průzračné vody. Pro beduíny navyklé na život v poušti a znající jen nevelké oázy skromné zeleně muselo představovat setkání s rozsáhlými úrodnými oblastmi hotové zjevení. Slavná a mnohokrát popisovaná mozaika na průčelí modlitebny Velké umajjovské [[mešita (Islam)|mešity]] v Damašku podává takový obraz ráje, za jehož pozemský odraz bylo město i s jeho rozsáhlými zahradami (''ghúta'') od pradávna považováno. Mikrokosmos islámské zahrady symbolicky odráží koranický imperativ, aby člověk působil jako Boží zástupce (''[[chalífa (Islam)|chalífa]]'') na zemi a staral se o její rostliny i [[zvířata (Islam)|zvířata]]. Nejzářnějším a zároveň též nejranějším příkladem islámského krajinného plánování je ''čahár bágh'' (čtyři zahrady), součást umajjovského paláce Rusáfa v Sýrii, kde v průsečíku pěšin nepravidelného zahradního areálu vyrostl zdobný pavilón. Čtyřdílná organizace zahrady byla patrně převzata z dědictví římských a achajmenovských zahrad, a později se rozšířila po celém území „světa islámu“; nalezneme ji v Madínat az-Zahráʼ v Córdobě (936), ale i na mnoha dalších místech, kde však nezůstaly žádné archeologické doklady takové krajinotvorby. Jen namátkou můžeme vzpomenout Alhambru, Marrákeš, Laškarí Bazár v Afghánistánu nebo četné jiné příklady z mughalské Indie. Vzhledem k převažujícímu blízkovýchodnímu klimatu musely být zahrady většinou uměle zavlažovány, ať již z řek, kanálů či studní. Nacházel-li se zdroj vody níže než samotná zahrada (což bylo více než časté), pak nastupovaly na scénu různé důmyslné mechanismy, jako např. ''núríja'' (vodní kolo) nebo ''šadúf'' (Archimedův šroub). Pro zavlažování zahrad se často budovaly rozsáhlé systémy podzemních kanálů (''qanát''), jejichž délka mohla dosahovat až několika desítek kilometrů. Vzhledem k povaze zahrad se však žádná středověká památka v tomto směru nedochovala v původní podobě, ovšem díky popisům historiků, četným zachovaným botanickým traktátům, agronomickým pojednáním a dokonce i poezii víme, jaký význam středověcí muslimové zahradám nesporně přikládali.
 <h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 * Ženka, Josef. ''Pád Granady a zánik al-Andalusu''. Praha: Argo, 2011.
-''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''
 [[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
 [[Kategorie:Islám]]

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 <h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
-Al-Maqrízí, Taqíjuddín Ahmad. ''Popsání pozoruhodností Egypta''. Přel. Bronislav Ostřanský. Praha: Academia, 2012;
+* Hattstein, Markus, a Peter Delius, eds. ''Islám: Umění a architektura''. Přel. Klára Ježková, Jan M. Heller. Praha: Slovart, 2006;
-Irwin, Robert. ''Alhambra''. Přel. Ladislav Nagy. Praha: BB/art, 2004;
+* Ženka, Josef. ''Pád Granady a zánik al-Andalusu''. Praha: Argo, 2011.
 ''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">zahrady</span> (''basátín'') – zeleň ve [[město (Islam)|městech]] i vesnicích a jejich okolí. Středověké zahrady v sobě organicky spojovaly ambici uspokojovat veškeré lidské smysly, počínaje zrakem, přes čich, sluch a konečně svým ovocem i hmat. Uspokojovaly tedy lidské estetické potřeby, ale zároveň obvykle přinášely i zcela praktické a hmatatelné výsledky – úrodu. Zahrada byla zelenou oázou v nehostinné pustině. Jistě není náhodou, že mezi motivy [[Korán (Islam)|Koránu]] hojně využívanými při popisu [[ráj (Islam)|ráje]] často figuruje právě zeleň přinášející blahodárný stín a mezi ní tekoucí potoky chladné a průzračné vody. Pro beduíny navyklé na život v poušti a znající jen nevelké oázy skromné zeleně muselo představovat setkání s rozsáhlými úrodnými oblastmi hotové zjevení. Slavná a mnohokrát popisovaná mozaika na průčelí modlitebny Velké umajjovské [[mešita (Islam)|mešity]] v Damašku podává takový obraz ráje, za jehož pozemský odraz bylo město i s jeho rozsáhlými zahradami (''ghúta'') od pradávna považováno. Mikrokosmos islámské zahrady symbolicky odráží koranický imperativ, aby člověk působil jako Boží zástupce (''[[chalífa (Islam)|chalífa]]'') na zemi a staral se o její rostliny i [[zvířata (Islam)|zvířata]]. Nejzářnějším a zároveň též nejranějším příkladem islámského krajinného plánování je ''čahár bágh'' (čtyři zahrady), součást umajjovského paláce Rusáfa v Sýrii, kde v průsečíku pěšin nepravidelného zahradního areálu vyrostl zdobný pavilón. Čtyřdílná organizace zahrady byla patrně převzata z dědictví římských a achajmenovských zahrad, a později se rozšířila po celém území „světa islámu“; nalezneme ji v Madínat az-Zahráʼ v Córdobě (936), ale i na mnoha dalších místech, kde však nezůstaly žádné archeologické doklady takové krajinotvorby. Jen namátkou můžeme vzpomenout Alhambru, Marrákeš, Laškarí Bazár v Afghánistánu nebo četné jiné příklady z mughalské Indie. Vzhledem k převažujícímu blízkovýchodnímu klimatu musely být zahrady většinou uměle zavlažovány, ať již z řek, kanálů či studní. Nacházel-li se zdroj vody níže než samotná zahrada (což bylo více než časté), pak nastupovaly na scénu různé důmyslné mechanismy, jako např. ''núríja'' (vodní kolo) nebo ''šadúf'' (Archimedův šroub). Pro zavlažování zahrad se často budovaly rozsáhlé systémy podzemních kanálů (''qanát''), jejichž délka mohla dosahovat až několika desítek kilometrů. Vzhledem k povaze zahrad se však žádná středověká památka v tomto směru nedochovala v původní podobě, ovšem díky popisům historiků, četným zachovaným botanickým traktátům, agronomickým pojednáním a dokonce i poezii víme, jaký význam středověcí muslimové zahradám nesporně přikládali.
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 Al-Maqrízí, Taqíjuddín Ahmad. ''Popsání pozoruhodností Egypta''. Přel. Bronislav Ostřanský. Praha: Academia, 2012;

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 19:06
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:54
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 13. 10. 2025, 18:23
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 14:48
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 14. 11. 2024, 13:19
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 18:21
(Žádný rozdíl)

← Starší verze	Verze z 10. 11. 2024, 17:57
(Žádný rozdíl)