dhátu (Buddh)

dhátu [dhātu]:

(1) „danost, prvek, živel“, některý ze čtyř veleprvků (mahábhúta), totiž země (san. prthiví, pál. pathaví), ohně či žáru (san. tédžas, pál. tédža), vody (san. ap, pál. ápa) a vzduchu (san. váju, pál. vája);

(2) některý ze šesti praprvků, to jest čtyř veleprvků (mahábhúta) a nadto prostoru (san. ákáša, pál. ákása) a vědomí (san. vidžňána, pál. viňňána);

(3) některý ze tří světů (san. trilóka, pál. tilóka);

(4) některý z osmnácti prvků, které jsou nezbytnou podmínkou všech psychických procesů: čidlo zraku, čidlo sluchu, čidlo čichu, čidlo chuti, čidlo hmatu, věc k vidění, věc k slyšení, věc k čichání, věc k chutnání, věc k hmatání, zrakové vědomí, sluchové vědomí, čichové vědomí, chuťové vědomí, hmatové vědomí, „čidlo“ mysli (manódhátu), přirozenost věcí k myšlení (san. dharmadhátu, pál. dhammadhátu), psychické vědomí (san. manóvidžňánadhátu, pál. manóviňňánadhátu). Prvky první až desátý jsou povahy fyzické, prvky jedenáctý až šestnáctý a osmnáctý jsou povahy psychické, toliko sedmnáctý prvek není takový ani onaký. Viz též ájatana, šadájatana;

(5) kultovní předmět spjatý přímo s Buddhovou osobností; podle théravádské, tedy pálijské tradice byly trojího druhu: 1. „tělesné“ (san. šaríradhátu, šárírikadhátu, pál. saríradhátu, sárírikadhátu), to jest tělesné ostatky a popel z jeho těla, ale i otisky šlépějí a stíny jeho postavy, které podle legendy zanechal tu i onde;

(2) „užitné“ (páribhógikadhátu), to jest předměty, jichž užíval, například sandály, jídelní miska, vějíř apod.;

(3) „připomínkové“ (san. uddéšikadhátu, pál. uddésikadhátu), to jest různé památníky, sloupy, nápisy, posvátné smokvoně a místa připomínající významné i méně významné události z Buddhova života i z jeho životů minulých.

Vladimír Miltner