barzach (Islam)

barzach – záhadný pojem, patrně perského původu, který může znamenat úžinu, interval, rozhraní či rozmezí a s nímž se setkáváme především v kontextu islámské eschatologie či súfijské (súfismus) ontologie a kosmologie. V muslimské individuální eschatologii se barzachem rozumí „střední“ stav mezi smrtí (mawt) a okamžikem zmrtvýchvstání (qijáma), který se v islámské věrouce neodmyslitelně pojí s tělesným (!) vzkříšením. V tomto smyslu se uvedený termín objevuje i v textu Koránu. K tomuto mlhavému „mezidobí“, o němž se koranický text vyslovuje tak mnohoznačně, se váží rozličné představy „andělského soudu“ spojeného se strašlivými vyslýchajícími anděly Munkarem a Nakírem.

Barzachem se obecně může myslet také jedno z pěti období, na něž islám tradičně rozděluje celé lidské bytí: Prvním je období, jež lidský duch (rúh) tráví ve „sféře duchů“ (ʻálam al-arwáh), tedy vyznačuje se pouze ryze „spirituální“ skutečností. Potom následuje období prožité v lůně matky a život na tomto světě vezdejším (ad-dunjá). Toto období však představuje jen jakousi pomyslnou zkoušku, přičemž pravý smysl lidské existence tkví v bytí (a věčnosti) na Onom světě (al-áchira). A právě mezi životem a tímto cílem stojí bytí ve stádiu barzachu, který tak můžeme v těchto intencích chápat jako jakousi pomyslnou „čekárnu duší“. Barzachem v ontologickém smyslu se nejčastěji míní (v intencích teozofie šajcha Muhjiddína ibn ʻArabího a jeho komentátorů) taková sféra, která není ani čistě duchovní, ale ani čistě materiální – tedy mj. svět, v němž my všichni žijeme (viz wahdat al-wudžúd).

Dále k tématu

Maʻsúmiánová Farnáz. Život po smrti v učení světových náboženství. Přel. Igor Košut. Brno: Jota, 1995;

Ostřanský, Bronislav, ed. Smrt, hroby a záhrobí v islámu. Praha: Academia, 2015;

Werner, Helmut. Islámská kniha mrtvých. Přel. Václav Vodička. Praha: Pragma, 2003.

Bronislav Ostřanský