bektášíja (Islam): Porovnání verzí

Verze z 10. 11. 2024, 17:29

bektášíja – jeden z nejvýznamnějších mystických (súfijských) řádů (taríqa). V historii (dějiny) islámského světa sehrála zcela zásadní a nepřehlédnutelnou roli. Volně navazuje na bratrstvo založené tureckým mystickým básníkem Ahmadem Jasavím, jasavíji. Řád samotný odvozuje svůj původ od polomytického tureckého světce ze 13. století Hadžiho Bektaše Veliho. Bektášíja byla v minulosti úzce provázaná s původně elitními sbory osmanského vojska, janičáry, kteří byli rekrutováni z odvedených dětí podmaněného křesťanského obyvatelstva (devširme), především na Balkáně. Spolu s janičárskými vojsky dosáhl řád svého největšího vlivu a moci, ale s jeho krvavým zničením sultánem Mahmutem II v roce 1826 utrpěl ránu, z níž se již nikdy pořádně nevzpamatoval, byť na konci 19. století zažívá jistou renesanci. Další neštěstí postihlo řád za republikánských reforem ve dvacátých letech minulého století, kdy byly v Turecku súfijské řády všeobecně zakázány. Tehdy se činnost bektášije jednak přesunula do podzemí (její členové se přitom maskovali zednářskými aktivitami, které byly tehdy v Turecku paradoxně povolené), jednak do zahraničí (nejvýznamnější středisky řádu se staly Albánie, Egypt a později vznikla významná centra též v USA).

Bektášíja si dodnes zachovala některé heretické rysy (zandaqa), svědčící o stopách předislámských vlivů (džáhilíja), ale též o působení šíitském (šíʻa), křesťanském aj (jinověrci). Její členové zcela vědomě zanedbávají některé povinné muslimské rituály, dokonce i modlitby, ovšem na druhou stranu vyzdvihují proroka Muhammada a imáma ʻAlího takřka na roveň Bohu (Alláh). Svou úctou prokazovanou alíjovským imámům, smutečními slavnostmi za imáma Husajna (taʻzíja) a slavením nowrúzu (perský Nový rok) se velmi blíží šíi a některými prvky svého rituálu (mj. zpověď, obřadní přijímání chleba, vína a sýra) zase křesťanství. Bektášijští derviši byli v minulosti zodpovědni za šíření takových „vymožeností“, jako byla kupříkladu káva či tabák (bidʻa). Nejen proto byli zejména v podmaněných arabských oblastech Osmanské říše vnímáni jako spolky „tureckých“ kacířů. Bektášija vždy kladla velký důraz na iniciační roli duchovního vůdce (šajch, baba) i různé stupně zasvěcení. Přesto však svou členskou základnou vykazuje spíše charakteristiky převážně „lidového bratrstva“ (na rozdíl např. od intelektuálnější a elitářštější mevlevíje). V široké a spletité škále islámských mystických bratrstev bektášíja patřila a dosud patří k těm „méně umírněným“.

Dále k tématu

Korábečný, Martin. „Lidová bektášíja mezi Albánci: Lidové prvky v albánské bektášíji, mystickém řádu alevitů.“ Dingir 26, č. 1 (2023);

Kropáček, Luboš. Súfismus: Dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad, 2008;

Peza, Kestrina. Řád bektášíja a další mystické řády u albánského obyvatelstva na Balkáně. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2021.

Slobodník, M., a D. Deák, G. Pirický, eds. Súčasné podoby súfizmu od Balkánu po Čínu. Bratislava: Univerzita Komenského, 2010.

Bronislav Ostřanský

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 Bektášíja si dodnes zachovala některé heretické rysy (''[[zandaqa (Islam)|zandaqa]]''), svědčící o stopách předislámských vlivů (''[[džáhilíja (Islam)|džáhilíja]]''), ale též o působení šíitském ([[šíʻa (Islam)|šíʻa]]), křesťanském aj ([[jinověrci (Islam)|jinověrci]]). Její členové zcela vědomě zanedbávají některé povinné muslimské rituály, dokonce i [[modlitba (Islam)|modlitby]], ovšem na druhou stranu vyzdvihují [[prorokové a profécie (Islam)|proroka]] [[Muhammad (Islam)|Muhammada]] a [[imám (Islam)|imáma]] ʻAlího takřka na roveň Bohu ([[Alláh (Islam)|Alláh]]). Svou úctou prokazovanou alíjovským imámům, smutečními slavnostmi za imáma Husajna (''[[taʻzíja (Islam)|taʻzíja]]'') a slavením ''nowrúzu'' (perský Nový rok) se velmi blíží šíi a některými prvky svého rituálu (mj. zpověď, obřadní přijímání chleba, vína a sýra) zase křesťanství. Bektášijští [[derviš (Islam)|derviši]] byli v minulosti zodpovědni za šíření takových „vymožeností“, jako byla kupříkladu káva či tabák (''[[bidʻa (Islam)|bidʻa]]''). Nejen proto byli zejména v podmaněných arabských oblastech Osmanské říše vnímáni jako spolky „tureckých“ kacířů. Bektášija vždy kladla velký důraz na iniciační roli duchovního vůdce (''[[šajch (Islam)|šajch]], baba'') i různé stupně zasvěcení. Přesto však svou členskou základnou vykazuje spíše charakteristiky převážně „lidového bratrstva“ (na rozdíl např. od intelektuálnější a elitářštější [[mevlevíja (Islam)|mevlevíje]]). V široké a spletité škále islámských mystických bratrstev bektášíja patřila a dosud patří k těm „méně umírněným“.
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 Korábečný, Martin. „Lidová bektášíja mezi Albánci: Lidové prvky v albánské bektášíji, mystickém řádu alevitů.“ ''Dingir'' 26, č. 1 (2023);