fitna (Islam): Porovnání verzí

Verze z 10. 11. 2024, 17:29

fitna – arabský pojem původně označující zkoušku ryzosti (např. u zlata), v kontextu klasického slovníku islámských politických a duchovních dějin znamenající svod, rozkol či rozbroj, který může vážně ohrozit semknutostí obce věřících (umma). Do muslimské historiografie se tento výraz poprvé zapsal v době tzv. První občanské války (656–661), kdy došlo nedlouho po smrti proroka Muhammada k bojům mezi jeho nástupcem a zároveň prvním imámem šíitů ʻAlím ibn Abí Tálib a jeho oponenty. Důsledky tohoto zápasu, během nějž došlo k prvnímu schizmatu v islámu, kdy se vytvořily zárodky sunnitů, šíʻi i cháridži ostatně přetrvávají dodnes. V současnosti jeden z nejrespektovanějších islamologů Giles Kepel vnímá fitnu jako protipól džihádu a charakterizuji ji takto: „…znamená vzpouru, válku v srdci islámu, odstředivou sílu, která do muslimského společenství vnáší rozkol, zárodky rozpadu a zhouby. Džihád naproti tomu vnitřní tenze mírní a přenáší je mimo sféru islámu. Fitna je trvalou hrozbou pro budoucnost muslimské společnosti; ʻulamáʼ, tito doktoři islámského práva, si ji s obavami uvědomují a brání se jí rozvahou a obezřetností.“

Dále k tématu

Beránek, Ondřej, a Bronislav Ostřanský, eds. Islámský stát: Blízký východ na konci časů. Praha: Academia, 2016;

Kepel, Gilles. Válka v srdci Islámu. Přel. Zdeněk Velíšek, Olga Velíšková. Praha: Karolinum, 2006;

Mendel, Miloš. Džihád: Islámská koncepce šíření víry. Brno: Atlantis, 1997;

Mendel, Miloš. Víno a vinařství v dějinách islámu. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky, 2010;

Tauer, Felix. Svět islámu: Dějiny a kultura. Praha: Vyšehrad, 2006.

Bronislav Ostřanský

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">fitna</span> – arabský pojem původně označující zkoušku ryzosti (např. u zlata), v kontextu klasického slovníku islámských politických a duchovních [[dějiny (Islam)|dějin]] znamenající svod, rozkol či rozbroj, který může vážně ohrozit semknutostí obce věřících (''umma''). Do muslimské historiografie se tento výraz poprvé zapsal v době tzv. První občanské války (656–661), kdy došlo nedlouho po [[smrt a pohřební obřady (Islam)|smrti]] proroka [[Muhammad (Islam)|Muhammada]] k bojům mezi jeho nástupcem a zároveň prvním [[imám (Islam)|imámem]] šíitů ʻAlím ibn Abí Tálib a jeho oponenty. Důsledky tohoto zápasu, během nějž došlo k prvnímu schizmatu v islámu, kdy se vytvořily zárodky sunnitů, [[šíʻa (Islam)|šíʻi]] i [[cháridža (Islam)|cháridži]] ostatně přetrvávají dodnes. V současnosti jeden z nejrespektovanějších islamologů Giles Kepel vnímá fitnu jako protipól [[džihád (Islam)|džihádu]] a charakterizuji ji takto: „…znamená vzpouru, válku v srdci islámu, odstředivou sílu, která do muslimského společenství vnáší rozkol, zárodky rozpadu a zhouby. Džihád naproti tomu vnitřní tenze mírní a přenáší je mimo sféru islámu. Fitna je trvalou hrozbou pro budoucnost muslimské společnosti; ʻulamáʼ, tito doktoři islámského práva, si ji s obavami uvědomují a brání se jí rozvahou a obezřetností.“
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 Beránek, Ondřej, a Bronislav Ostřanský, eds. ''Islámský stát: Blízký východ na konci časů''. Praha: Academia, 2016;