Isháq (Islam): Porovnání verzí

Verze z 10. 11. 2024, 17:29

Isháq (Izák) – mladší syn proroka Ibráhíma (Abrahama), zplozený jeho legitimní manželkou Sárou, od nějž se v muslimských představách „řetězce profécie“ (prorokové a profécie) odvíjí ústřední větev, na níž nalezneme celou řadu starozákonních postav, které islám pokládá za proroky, mimo jiné Júsufa (Josefa), Músu (Mojžíše), Sulajmána (Šalamouna) a ʻÍsu (Ježíše Krista). Korán jej vzpomíná jako spravedlivého muže, jednoho z proroků a zároveň také otce židovského národa (viz jinověrci). V koranickém textu se jeho jméno objevuje na řadě míst, kupříkladu ve verších 2:127–134, kde je vzpomínán spolu se svým otcem: „Když pak Abraham a Ismael kladli základy chrámu, zvolali: ‚Pane náš, přijmi jej od nás, vždyť Tys věru slyšící, vševědoucí! Pane náš, učiň, ať jsme do vůle Tvé odevzdáni, a učiň z potomků našich obec Tobě oddanou; ukaž nám obřady naše a vyslyš pokání naše, vždyť Tys věru odpouštějící, slitovný! (...) Rci: ‚Chcete se s námi přít o Bohu? Vždyť On Pánem je našim i Pánem je vašim, my vskutku své máme a vy vskutku své máte. My jen Jemu zasvěcujeme svou víru upřímnou. Chcete snad říci, že Abraham, Ismael, Izák, Jakub a kmeny byli židé či křesťané?‘ Rci: ‚Kdo to ví lépe, vy, anebo Bůh?‘“

Dále k tématu

Al-Kisáʼí, Abúʼl-Hasan. Kniha o počiatku a konci a rozprávania o prorokoch: Islamské mýty a legendy. Přel. Ján Pauliny. Bratislava: Tatran, 1980;

Kuschel, Karl-Josef. Spor o Abrahama: Co židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje. Přel. Jindřich Slabý a David Mik. Praha: Vyšehrad, 1997;

Mendel, Miloš. Muslimové a jejich svět: O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. Praha: Dingir, 2015.

Bronislav Ostřanský

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">Isháq</span> (Izák) – mladší syn proroka [[Ibráhím (Islam)|Ibráhíma]] (Abrahama), zplozený jeho legitimní manželkou Sárou, od nějž se v muslimských představách „řetězce profécie“ ([[prorokové a profécie (Islam)|prorokové]] a profécie) odvíjí ústřední větev, na níž nalezneme celou řadu starozákonních postav, které islám pokládá za proroky, mimo jiné [[Júsuf (Islam)|Júsufa]] (Josefa), [[Músu (Islam)|Músu]] (Mojžíše), [[Sulajmán (Islam)|Sulajmána]] (Šalamouna) a [[ʻÍsá (Islam)|ʻÍsu]] (Ježíše Krista). [[Korán (Islam)|Korán]] jej vzpomíná jako spravedlivého muže, jednoho z proroků a zároveň také otce židovského národa (viz [[jinověrci (Islam)|jinověrci]]). V koranickém textu se jeho jméno objevuje na řadě míst, kupříkladu ve verších 2:127–134, kde je vzpomínán spolu se svým otcem: „Když pak Abraham a Ismael kladli základy chrámu, zvolali: ‚Pane náš, přijmi jej od nás, vždyť Tys věru slyšící, vševědoucí! Pane náš, učiň, ať jsme do vůle Tvé odevzdáni, a učiň z potomků našich obec Tobě oddanou; ukaž nám obřady naše a vyslyš pokání naše, vždyť Tys věru odpouštějící, slitovný! (...) Rci: ‚Chcete se s námi přít o Bohu? Vždyť On Pánem je našim i Pánem je vašim, my vskutku své máme a vy vskutku své máte. My jen Jemu zasvěcujeme svou víru upřímnou. Chcete snad říci, že Abraham, Ismael, Izák, Jakub a kmeny byli židé či křesťané?‘ Rci: ‚Kdo to ví lépe, vy, anebo Bůh?‘“
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 Al-Kisáʼí, Abúʼl-Hasan. ''Kniha o počiatku a konci a rozprávania o prorokoch: Islamské mýty a legendy.'' Přel. Ján Pauliny. Bratislava: Tatran, 1980;