půst (Islam)

půst (sawm, sijám) – povinný půst v měsíci ramadánu (kalendář), patřící mezi tzv. pět pilířů islámu (arkán ad-dín al-chamsa), jež jsou závazné pro všechny muslimy. Tato povinnost platí pro všechny dospělé a duševně i tělesně zdravé věřící. Děti se postí individuálně, avšak většinou s touto praxi začínají v rozmezí sedmi až desíti let. Od této povinnosti jsou zcela zproštěni lidé staří, nemocní, těhotné a kojící ženy, lidé na cestách (tuto kategorii islámské právo, fiqh, přesně vymezuje), lidé, kteří konají náročnou fyzickou práci, a lidé, jejichž oslabení následkem půstu by mohlo vést k veřejnému ohrožení. V případě nedodržení půstu stanovuje islámské právo požadované sankce (kaffára). Půst začíná novoluním po ukončení měsíce šaʻbánu. Spatření nového srpku měsíce (hilál) bývá dlouho očekávaným momentem; dříve se ohlašovalo výstřelem z děla, dnes jej anoncují televizní pořady, rozhlas i internet. Není výjimkou, že v jednotlivých muslimských zemích se stanoví začátek ramadánu různě; souvisí to se skutečností, že dnes do procesu stanovování počátků půstu kromě islámských právníků (fuqaháʼ) vstupují též astronomové (munadždžimún) a matematici. Podle Tradice (sunna) se muslim musí postit celý den, tedy, jak velí tradice, „od okamžiku, kdy pro dostatečné světlo je schopen rozeznat černou nit od bílé“. To se dnes rovněž nedodržuje, neboť muslimové se řídí časovými údaji uveřejněnými v médiích, avšak nejčastěji pokyny k přerušení půstu, jež jsou volány z minaretů. Během půstu by se měl věřící zdržet jakéhokoliv jídla a pití, kouření, sexuálního aktu, případně i parfémování. Dny ramadánu by měl strávit ve zvýšené zbožnosti a měl by se vystříhat hádek a vůbec jakýchkoliv nemorálních myšlenek či činů. Jednotlivé právní školy (madhab) do nejmenších podrobností formou fatew, právních dobrozdání, rozebírají výjimky z půstu, např. u nemocných. Přerušení půstu se nazývá iftár. Tradice velí přerušit půst pozřením vody, jogurtu a datlí. Je paradoxní skutečností, že během ramadánu stoupá v muslimských zemích všeobecně spotřeba potravin. Během ramadánu žijí muslimové hlavně v noci a ramadánové noci patří k tomu nejkrásnějšímu, co může návštěvník „islámského světa“ zažít. Bohatší muslimové pořádají tzv. stoly Milosrdného, máʻidat ar-rahmán, kdy z vlastních prostředků poskytují pohoštění pro náhodné kolemjdoucí, bezdomovce, poutníky atd. (viz charita), neboť při iftáru by žádný muslim neměl být sám. Na konci ramadánu probíhá tzv. malý svátek (al-ʻíd as-saghír), nazývaný též svátek přerušení půstu (ʻíd al-fitr), během něhož mnozí muslimové rozdávají nepovinnou, avšak vřele doporučovanou almužnu, zvanou zakát al-fitr. Muslimští učenci (ʻulamáʼ) s oblibou argumentují tím, že půst v měsíci ramadánu slouží nejen k morální i fyzické očistě (čistota) věřících, ale utvrzuje též společenskou solidaritu v rámci obce věřících (umma), neboť v hladovění jsou si boháč i chuďas rovni. Kromě povinného půstu může muslim dodržovat rovněž půst dobrovolný, přičemž ustanovení Božího řádu (šaríʻa) přesně určují, které dny jsou pro takový akt doporučené (mandúb či sunna), povolené (halál), či naopak zakázané (harám). Na dobrovolný půst kladou důraz i četné mystické řády (taríqa) v rámci svých závazných vnitřních regulí.

Dále k tématu

ʻAbd al-ʻÁtí, Hammúda. Zaostřeno na islám. Přel. Robert Hýsek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2010;

Bubík, Tomáš, a Martin Fárek, eds. Náboženství a jídlo. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2005;

Crofter, Warren. Velká kniha islámu. Přel. Otakar Chaloupka. Praha: BVD, 2006;

Farish A. Noor. „Nalézat shodu a vzájemné pochopení v rituálech identity: Identita a porozumění.“ Přel. Zdenka Vasiljevová. Dingir 4, č. 4 (2001): 21-2. https://www.dingir.cz/archiv/Dingir401.pdf;

Kropáček, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2006.

Bronislav Ostřanský