qádiríja (Islam): Porovnání verzí

imported>ZRN
imported>ZRN
Řádek 1: Řádek 1:
 
<span id="entry">qádiríja</span> – nejstarší dochovaný [[mystický řád (Islam)|mystický (súfijský) řád]] (''taríqa''). Nazývá se podle svého zakladatele [[šajch (Islam)|šajcha]] ʻAbdalqádira al-Džíláního (uváděného též jako al-Džílího nebo al-Gíláního), považovaného za jednoho ze čtyř ''qutbů'' („pólů všehomíra“, viz [[světci (Islam)|světec]]). Narodil se roku 1077 v Persii a v Bagdádu vystudoval islámské právo (''[[fiqh (Islam)|fiqh]]''). Přikláněl se k hanbalovskému směru (''madhhab''), což vymezilo rovněž právní zařazení jeho stoupenců. Později proslul svými kázáními, jež mu přinesla slávu a získala množství oddaných stoupenců z celého islámského světa. Založil řád, který jeho žáci rozšířili do Jemenu, Sýrie, Egypta a dokonce až do Indie. Šajch al-Džílání zemřel roku 1166 a je pohřben v Bagdádu. Dnes patří qádiríja mezi největší řády vůbec a je rozšířená po celém islámském světě. Její zakladatel se pevně držel v intencích učení [[imám (Islam)|imáma]] Muhammada al-Ghazzálího (viz [[teologie (Islam)|teologie]]), a proto je v širokém spektru ''taríq'' qádiríja vnímána jako ta umírněná. Dokonce i takový kritik súfijských praktik, jako byl hanbalovský právník Ibn Tajmíja, pro ni našel slova uznání. Qádiríja rovněž sehrála významnou roli v protikolonialním boji v severní Africe.
 
<span id="entry">qádiríja</span> – nejstarší dochovaný [[mystický řád (Islam)|mystický (súfijský) řád]] (''taríqa''). Nazývá se podle svého zakladatele [[šajch (Islam)|šajcha]] ʻAbdalqádira al-Džíláního (uváděného též jako al-Džílího nebo al-Gíláního), považovaného za jednoho ze čtyř ''qutbů'' („pólů všehomíra“, viz [[světci (Islam)|světec]]). Narodil se roku 1077 v Persii a v Bagdádu vystudoval islámské právo (''[[fiqh (Islam)|fiqh]]''). Přikláněl se k hanbalovskému směru (''madhhab''), což vymezilo rovněž právní zařazení jeho stoupenců. Později proslul svými kázáními, jež mu přinesla slávu a získala množství oddaných stoupenců z celého islámského světa. Založil řád, který jeho žáci rozšířili do Jemenu, Sýrie, Egypta a dokonce až do Indie. Šajch al-Džílání zemřel roku 1166 a je pohřben v Bagdádu. Dnes patří qádiríja mezi největší řády vůbec a je rozšířená po celém islámském světě. Její zakladatel se pevně držel v intencích učení [[imám (Islam)|imáma]] Muhammada al-Ghazzálího (viz [[teologie (Islam)|teologie]]), a proto je v širokém spektru ''taríq'' qádiríja vnímána jako ta umírněná. Dokonce i takový kritik súfijských praktik, jako byl hanbalovský právník Ibn Tajmíja, pro ni našel slova uznání. Qádiríja rovněž sehrála významnou roli v protikolonialním boji v severní Africe.
   
<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+
<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
   
 
Gombár, Eduard. ''Kmeny a klany v arabském Maghribu.'' Praha: Karolinum, 2007;
 
Gombár, Eduard. ''Kmeny a klany v arabském Maghribu.'' Praha: Karolinum, 2007;

Verze z 10. 11. 2024, 17:29

qádiríja – nejstarší dochovaný mystický (súfijský) řád (taríqa). Nazývá se podle svého zakladatele šajcha ʻAbdalqádira al-Džíláního (uváděného též jako al-Džílího nebo al-Gíláního), považovaného za jednoho ze čtyř qutbů („pólů všehomíra“, viz světec). Narodil se roku 1077 v Persii a v Bagdádu vystudoval islámské právo (fiqh). Přikláněl se k hanbalovskému směru (madhhab), což vymezilo rovněž právní zařazení jeho stoupenců. Později proslul svými kázáními, jež mu přinesla slávu a získala množství oddaných stoupenců z celého islámského světa. Založil řád, který jeho žáci rozšířili do Jemenu, Sýrie, Egypta a dokonce až do Indie. Šajch al-Džílání zemřel roku 1166 a je pohřben v Bagdádu. Dnes patří qádiríja mezi největší řády vůbec a je rozšířená po celém islámském světě. Její zakladatel se pevně držel v intencích učení imáma Muhammada al-Ghazzálího (viz teologie), a proto je v širokém spektru taríq qádiríja vnímána jako ta umírněná. Dokonce i takový kritik súfijských praktik, jako byl hanbalovský právník Ibn Tajmíja, pro ni našel slova uznání. Qádiríja rovněž sehrála významnou roli v protikolonialním boji v severní Africe.

Dále k tématu

Gombár, Eduard. Kmeny a klany v arabském Maghribu. Praha: Karolinum, 2007;

Hourani, Albert. Dějiny arabského světa: Od 7. století po současnost. Přel. Šimon Pellar. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010;

Hrabal, František. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD Press, 1998;

Kropáček, Luboš. Súfismus: Dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad, 2008;

Žďárský, Pavel, ed. Alois Musil: Ze světa islámu. Praha: Akropolis, 2014.

Bronislav Ostřanský