Sulajmán (Islam): Porovnání verzí

Verze z 10. 11. 2024, 17:29

Sulajmán (Šalomoun) – legendami opředený prorok a král. Sulajmán bývá tradičně vykreslován jako vzor moudrosti a rozvahy. Objevuje se v sedmi súrách Koránu, avšak jeho příběh se stal mimořádně produktivním především v prostředí muslimské lidové zbožnosti. Autoři sbírek vyprávění o prorocích, jako byli al-Kisáʼí či ath-Thaʻlabí, v nich rozvádějí spoustu detailů, které nejsou v Koránu ani jen naznačeny. Sulajmán, jakožto vzor esoterického poznání podle lidových představ znal sté, tzv. nejmocnější jméno Boží (ism Alláh al-aʻzam, viz Překrásná jména Boží), a právě jeho prostřednictvím ovládal lidi i džinny, kteří pro něj pracovali a v jeho službách vystavěli spoustu monumentálních staveb (dle tradičních představ mj. i pyramidy). V příbězích o králi Sulajmánovi figuruje zázračný létající koberec, ale především kouzelný prsten, na němž bylo vyryto tajemné, sté Boží jméno, a který byl z jedné strany železný (takto pečetil Sulajmán své rozkazy určené džinnům) a na druhé straně měděný (tak pečetil své příkazy určené lidem). Podle tradičního přesvědčení Sulajmán patřil k největším znalcům magie a okultních věd. Barvité legendy obestírají též jeho smrt. Když zemřel, seděl prý na trůnu a opíral se o dřevěnou hůl. Proto si džinnové vůbec ničeho nevšimli a ještě rok pro něj pracovali, dokud červi nerozežrali hůl a Sulajmánovo tělo se s rachotem zřítilo z trůnu. Sulajmán údajně rozuměl řečí zvířat i ptactva a k jeho životu neodmyslitelně patří i působivé vyprávění o královně ze Sáby (viz Bilqís), jež patří k těm vůbec nejpoetičtějším pasážím muslimské lidové profetologie.

Dále k tématu

Al-Kisáʼí, Abúʼl-Hasan. Kniha o počiatku a konci a rozprávania o prorokoch: Islamské mýty a legendy. Přel. Ján Pauliny. Bratislava: Tatran, 1980;

Al-Masʻúdí, Abú al-Hasan ʻAlí ibn al-Husajn ibn ʻAlí. Rýžoviště zlata a doly drahokamů. Přel. Ivan Hrbek. Praha: Odeon, 1983;

Tomek, Jiří. Král světla. Arabské mýty, legendy a pohádky. Praha: Argo, 2016.

Bronislav Ostřanský

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">Sulajmán</span> (Šalomoun) – legendami opředený prorok a král. Sulajmán bývá tradičně vykreslován jako vzor moudrosti a rozvahy. Objevuje se v sedmi súrách [[Korán (Islam)|Koránu]], avšak jeho příběh se stal mimořádně produktivním především v prostředí muslimské lidové zbožnosti. Autoři sbírek vyprávění o [[prorokové a profécie (Islam)|prorocích]], jako byli al-Kisáʼí či ath-Thaʻlabí, v nich rozvádějí spoustu detailů, které nejsou v Koránu ani jen naznačeny. Sulajmán, jakožto vzor esoterického poznání podle lidových představ znal sté, tzv. nejmocnější jméno Boží (''ism Alláh al-aʻzam'', viz [[Překrásná jména Boží (Islam)|Překrásná jména Boží]]), a právě jeho prostřednictvím ovládal lidi i [[džinnové (Islam)|džinny]], kteří pro něj pracovali a v jeho službách vystavěli spoustu monumentálních staveb (dle tradičních představ mj. i pyramidy). V příbězích o králi Sulajmánovi figuruje zázračný létající koberec, ale především kouzelný prsten, na němž bylo vyryto tajemné, sté Boží jméno, a který byl z jedné strany železný (takto pečetil Sulajmán své rozkazy určené džinnům) a na druhé straně měděný (tak pečetil své příkazy určené lidem). Podle tradičního přesvědčení Sulajmán patřil k největším znalcům [[magie (Islam)|magie]] a okultních věd. Barvité legendy obestírají též jeho [[smrt a pohřební obřady (Islam)|smrt]]. Když zemřel, seděl prý na trůnu a opíral se o dřevěnou hůl. Proto si džinnové vůbec ničeho nevšimli a ještě rok pro něj pracovali, dokud červi nerozežrali hůl a Sulajmánovo tělo se s rachotem zřítilo z trůnu. Sulajmán údajně rozuměl řečí [[zvířata (Islam)|zvířat]] i ptactva a k jeho životu neodmyslitelně patří i působivé vyprávění o královně ze Sáby (viz [[Bilqís (Islam)|Bilqís]]), jež patří k těm vůbec nejpoetičtějším pasážím muslimské lidové profetologie.
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
 Al-Kisáʼí, Abúʼl-Hasan. ''Kniha o počiatku a konci a rozprávania o prorokoch: Islamské mýty a legendy.'' Přel. Ján Pauliny. Bratislava: Tatran, 1980;