věrouka (Islam): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">věrouka</span> – vlastní duchovní poselství každého náboženství. Muslimové často uvádějí, že veškerá věrouka islámu je prakticky obsažena již ve [[vyznání víry (Islam)|vyznání víry]] (''šaháda''), v jehož první části věřící vyznává, že „není božstva kromě Boha“, čímž se hlásí k principu ''tawhídu'' ([[teologie (Islam)|teologie]]), učení absolutního monoteismu, a v druhé části pak vyznáním, že [[Muhammad (Islam)| |
+ | <span id="entry">věrouka</span> – vlastní duchovní poselství každého náboženství. Muslimové často uvádějí, že veškerá věrouka islámu je prakticky obsažena již ve [[vyznání víry (Islam)|vyznání víry]] (''šaháda''), v jehož první části věřící vyznává, že „není božstva kromě Boha“, čímž se hlásí k principu ''tawhídu'' ([[teologie (Islam)|teologie]]), učení absolutního monoteismu, a v druhé části pak vyznáním, že „[[Muhammad (Islam)|Muhammad]] je posel Boží“ zase potvrzuje pravdivost všeho, co bylo skrze osobnost Prorokovu lidstvu sesláno. Zde patří především víra (''[[ímán (Islam)|ímán]]'') v [[andělé (Islam)|anděly]] a [[džinnové (Islam)|džinny]], v [[prorokové a profécie (Islam)|proroky]] a zjevené knihy, v nesmrtelnost duše, v [[den posledního soudu (Islam)|Den posledního soudu]] a v posmrtnou odměnu ([[ráj (Islam)|ráj]]) či odplatu ([[peklo (Islam)|peklo]]), v tělesné zmrtvýchvstání (''qijáma'', [[eschatologie (Islam)|eschatologie]]) a též (jak někteří vykladači uvádějí) v Bohem ([[Alláh (Islam)|Alláh]]) stanovené předurčení (viz [[svoboda (Islam)|svoboda]]). |
| − | < |
+ | <h3 class="section_title">Dále k tématu</h3> |
ʻAbd al-ʻÁtí, Hammúda. ''Zaostřeno na islám''. Přel. Robert Hýsek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2010; |
ʻAbd al-ʻÁtí, Hammúda. ''Zaostřeno na islám''. Přel. Robert Hýsek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2010; |
||
Verze z 10. 11. 2024, 17:29
věrouka – vlastní duchovní poselství každého náboženství. Muslimové často uvádějí, že veškerá věrouka islámu je prakticky obsažena již ve vyznání víry (šaháda), v jehož první části věřící vyznává, že „není božstva kromě Boha“, čímž se hlásí k principu tawhídu (teologie), učení absolutního monoteismu, a v druhé části pak vyznáním, že „Muhammad je posel Boží“ zase potvrzuje pravdivost všeho, co bylo skrze osobnost Prorokovu lidstvu sesláno. Zde patří především víra (ímán) v anděly a džinny, v proroky a zjevené knihy, v nesmrtelnost duše, v Den posledního soudu a v posmrtnou odměnu (ráj) či odplatu (peklo), v tělesné zmrtvýchvstání (qijáma, eschatologie) a též (jak někteří vykladači uvádějí) v Bohem (Alláh) stanovené předurčení (viz svoboda).
Dále k tématu
ʻAbd al-ʻÁtí, Hammúda. Zaostřeno na islám. Přel. Robert Hýsek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2010;
Ahmad, Hazrat Mírzá Ghulám. Filosofie učení islámu. Přel. prof. Mandel & Botho von Kopp. Praha: Nakladatelství Islám, 2003;
Denny, Frederick M. Islám a muslimská obec. Přel. Kateřina Hronová. Praha: Prostor, 2003;
Kropáček, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2006;
Mendel, Miloš, a kol. Islám: Ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002;
Mendel, Miloš. Muslimové a jejich svět: O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. Praha: Dingir, 2015;
Mendel, Miloš. Islámská výzva: Z dějin a současnosti politického islámu. Brno: Atlantis, 1994;
Robinson, Francis. Svět islámu. Přel. Josef Orel, Petra Eflerová, Jan Marek. Praha: Knižní klub, 1997;
Tauer, Felix. Svět islámu: Dějiny a kultura. Praha: Vyšehrad, 2006;
Žďárský, Pavel, ed. Alois Musil: Ze světa islámu. Praha: Akropolis, 2014.