čaitanja (Hind)

Čaitanja [caitanya] (1485/6–1533), jméno, kterým je obvykle označován uctívaný bengálský extatik a představitel višnuistického bhaktického hnutí. Byl velkým zbožňovatelem Kršnovým a jeho plné iniciační jméno zní Šríkršnačaitanja. Rodem byl bráhman a již v mládí si získal pověst učence, když však r. 1508 odešel do bihárského poutního města Gajá, aby přinesl oběti (šráddha) za zemřelého otce, zapůsobilo na něj mocně setkání s jedním potulným vyznavačem Kršny jako nejvyššího Pána a po návratu domů se připojil ke kruhu jeho bhaktických zbožňovatelů. Roku 1510 přijal zasvěcení jako sannjásin a po několikaletém putování se usadil v Purí, kde byl často vůdčí postavou mezi zpěváky a tanečníky v průvodu boha Džagannátha. Stal se již za svého života legendární postavou a uctívaným guruem, ponechal však svým žákům úkol sepsat jeho učení. Po jeho smrti pak vznikla pod jeho jménem významná tradice s teologickým podkladem odvozeným z Madhvovy filozofie a formulovaným ve smyslu nauky bhédábhéda (charakterizované též jako ačintja-bhédábhéda) šesti uznanými teology, kterým se dostalo titulu gósvámí. Obdobně jak se to stalo v případě Šankary advaity, byla i tato dvaitádvaitová filozofie zpopularizována v náboženských písních a rovněž pomocí legendárních Čaitanjových životopisů, které jej povýšily na plnou inkarnaci Kršnovu. Hnutí dosud žije v několika odnožích, hlavně v Bengálsku, a má i moderní odnož, činnou také v západních zemích (ISKCON).

Literatura:
Majumdar, A. K. (1969), Caitanya, His Life and Doctrine, Bombay: Bharatiya Vidya Bhavan.

Karel Werner