Aleš Pavel: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Pravoslavný kněz a teolog. Syn [[Aleš Bohumír|Bohumíra Alše]] (Axmana) a synovec [[Axman Otakar Pavel|Otakara Pavla Axmana]], narozen jako Pavel Axman. Vystudoval Pravoslavnou bohosloveckou fakultu v Prešově a Pravoslavnou duchovní akademii v tehdejším Leningradu (Sankt Petěrburg, Rusko). V roce 1960 byl vysvěcen na kněze a působil jako duchovní v Chudobíně. Od roku 1971 působil jako odborný asistent na katedře všeobecných církevních dějin na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově, zároveň pracoval jako duchovní v moravských obcích. V letech 1976–84 byl vedoucím katedry systematické teologie, v letech 1984–92 proděkanem fakulty a vedoucím katedry církevních dějin, roku 1978 byl jmenován profesorem. Působil v mezinárodních organizacích jako Komise pro víru a řád Světové rady církví či Komise pro dialog mezi pravoslavnou a římskokatolickou církví. Po roce 1989 založil detašované pracoviště Prešovské fakulty v Olomouci, tamtéž působil jako ředitel eparchiálního úřadu a duchovní. Pracoval též jako sbormistr pěveckého chrámového sboru. Badatelsky se zabývá dogmatikou a církevními dějinami, především cyrilometodějstvím (studie ''Církevní bohoslužebný řád na Velké Morav''ě), hojně překládal, mapuje lokální historii moravských církevních obcí. Redigoval ''Pravoslavný teologický sborník'' a pravidelně do něj přispíval. Je autorem knih o [[Gorazd|Gorazdovi]] ''Biskup Gorazd – Z díla'' (1988) a ''Pastýř a martyr'' (1995), dále vydal díla ''Pravoslavná církev u nás: přehled dějinné cesty'' (1993), ''Vejdu do domu Tvého'' (1999), ve slovenštině trilogii ''Církevné dejiny I.–III.'' (1992''–''95, druhý díl vydán znovu s úpravami a doplňky 2018), s Vojtěchem Šustkem ''Zlato se čistí v ohni'' (2008). |
Pravoslavný kněz a teolog. Syn [[Aleš Bohumír|Bohumíra Alše]] (Axmana) a synovec [[Axman Otakar Pavel|Otakara Pavla Axmana]], narozen jako Pavel Axman. Vystudoval Pravoslavnou bohosloveckou fakultu v Prešově a Pravoslavnou duchovní akademii v tehdejším Leningradu (Sankt Petěrburg, Rusko). V roce 1960 byl vysvěcen na kněze a působil jako duchovní v Chudobíně. Od roku 1971 působil jako odborný asistent na katedře všeobecných církevních dějin na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově, zároveň pracoval jako duchovní v moravských obcích. V letech 1976–84 byl vedoucím katedry systematické teologie, v letech 1984–92 proděkanem fakulty a vedoucím katedry církevních dějin, roku 1978 byl jmenován profesorem. Působil v mezinárodních organizacích jako Komise pro víru a řád Světové rady církví či Komise pro dialog mezi pravoslavnou a římskokatolickou církví. Po roce 1989 založil detašované pracoviště Prešovské fakulty v Olomouci, tamtéž působil jako ředitel eparchiálního úřadu a duchovní. Pracoval též jako sbormistr pěveckého chrámového sboru. Badatelsky se zabývá dogmatikou a církevními dějinami, především cyrilometodějstvím (studie ''Církevní bohoslužebný řád na Velké Morav''ě), hojně překládal, mapuje lokální historii moravských církevních obcí. Redigoval ''Pravoslavný teologický sborník'' a pravidelně do něj přispíval. Je autorem knih o [[Gorazd|Gorazdovi]] ''Biskup Gorazd – Z díla'' (1988) a ''Pastýř a martyr'' (1995), dále vydal díla ''Pravoslavná církev u nás: přehled dějinné cesty'' (1993), ''Vejdu do domu Tvého'' (1999), ve slovenštině trilogii ''Církevné dejiny I.–III.'' (1992''–''95, druhý díl vydán znovu s úpravami a doplňky 2018), s Vojtěchem Šustkem ''Zlato se čistí v ohni'' (2008). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]] |
[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:51
Aleš Pavel
v Řimicích (okr. Olomouc)
Pravoslavný kněz a teolog. Syn Bohumíra Alše (Axmana) a synovec Otakara Pavla Axmana, narozen jako Pavel Axman. Vystudoval Pravoslavnou bohosloveckou fakultu v Prešově a Pravoslavnou duchovní akademii v tehdejším Leningradu (Sankt Petěrburg, Rusko). V roce 1960 byl vysvěcen na kněze a působil jako duchovní v Chudobíně. Od roku 1971 působil jako odborný asistent na katedře všeobecných církevních dějin na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově, zároveň pracoval jako duchovní v moravských obcích. V letech 1976–84 byl vedoucím katedry systematické teologie, v letech 1984–92 proděkanem fakulty a vedoucím katedry církevních dějin, roku 1978 byl jmenován profesorem. Působil v mezinárodních organizacích jako Komise pro víru a řád Světové rady církví či Komise pro dialog mezi pravoslavnou a římskokatolickou církví. Po roce 1989 založil detašované pracoviště Prešovské fakulty v Olomouci, tamtéž působil jako ředitel eparchiálního úřadu a duchovní. Pracoval též jako sbormistr pěveckého chrámového sboru. Badatelsky se zabývá dogmatikou a církevními dějinami, především cyrilometodějstvím (studie Církevní bohoslužebný řád na Velké Moravě), hojně překládal, mapuje lokální historii moravských církevních obcí. Redigoval Pravoslavný teologický sborník a pravidelně do něj přispíval. Je autorem knih o Gorazdovi Biskup Gorazd – Z díla (1988) a Pastýř a martyr (1995), dále vydal díla Pravoslavná církev u nás: přehled dějinné cesty (1993), Vejdu do domu Tvého (1999), ve slovenštině trilogii Církevné dejiny I.–III. (1992–95, druhý díl vydán znovu s úpravami a doplňky 2018), s Vojtěchem Šustkem Zlato se čistí v ohni (2008).