Bauer František: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Novinář, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Studoval na právnické a později filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1931), později se stal docentem soudobých dějin. Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí a v roce 1934 byl vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V letech 1932–40 byl docentem, resp. od 1937 profesorem Svobodné školy politických nauk. Současně působil jako politický komentátor v ''Českém slově'', ''Národních listech'' a ''Národní politice'', kde byl v letech 1939–40 odpovědným redaktorem. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů. Během nacistické okupace byl členem Ústředního vedení domácího odboje. V roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. Po válce se stal členem Českého národního výboru, přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK, zároveň přednášel na vysoké škole politické a sociální. Za odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. V roce 1950 mu bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl trvale sledován Státní bezpečností. Mezi jeho významná díla patří např. ''Můj boj – Hitler o sobě a svých cílech'' (1936), ''Machiavelli a machiavellismus'' (1940), ''Bismarck, diplomat a státník'' (1941), ''Mein Kampf očima historiků'' (1994), ''Život proti zkáze: Torzo pamětí novináře 1925–1945'' (2020) . |
Novinář, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Studoval na právnické a později filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1931), později se stal docentem soudobých dějin. Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí a v roce 1934 byl vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V letech 1932–40 byl docentem, resp. od 1937 profesorem Svobodné školy politických nauk. Současně působil jako politický komentátor v ''Českém slově'', ''Národních listech'' a ''Národní politice'', kde byl v letech 1939–40 odpovědným redaktorem. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů. Během nacistické okupace byl členem Ústředního vedení domácího odboje. V roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. Po válce se stal členem Českého národního výboru, přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK, zároveň přednášel na vysoké škole politické a sociální. Za odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. V roce 1950 mu bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl trvale sledován Státní bezpečností. Mezi jeho významná díla patří např. ''Můj boj – Hitler o sobě a svých cílech'' (1936), ''Machiavelli a machiavellismus'' (1940), ''Bismarck, diplomat a státník'' (1941), ''Mein Kampf očima historiků'' (1994), ''Život proti zkáze: Torzo pamětí novináře 1925–1945'' (2020) . |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:51
Bauer František
v Turnově (okr. Semily)
v Praze
Novinář, člen římskokatolické církve. Studoval na právnické a později filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1931), později se stal docentem soudobých dějin. Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí a v roce 1934 byl vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V letech 1932–40 byl docentem, resp. od 1937 profesorem Svobodné školy politických nauk. Současně působil jako politický komentátor v Českém slově, Národních listech a Národní politice, kde byl v letech 1939–40 odpovědným redaktorem. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů. Během nacistické okupace byl členem Ústředního vedení domácího odboje. V roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. Po válce se stal členem Českého národního výboru, přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK, zároveň přednášel na vysoké škole politické a sociální. Za odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. V roce 1950 mu bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl trvale sledován Státní bezpečností. Mezi jeho významná díla patří např. Můj boj – Hitler o sobě a svých cílech (1936), Machiavelli a machiavellismus (1940), Bismarck, diplomat a státník (1941), Mein Kampf očima historiků (1994), Život proti zkáze: Torzo pamětí novináře 1925–1945 (2020) .