Blažek Bohuslav: Porovnání verzí

imported>ZRN
 
imported>ZRN
Řádek 6: Řádek 6:
 
Sociální ekolog, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Vystudoval filmovou a televizní dramaturgii na FAMU (1965) a filosofii a psychologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (1971). V šedesátých letech působil jako redaktor časopisů ''Tvář'' a ''Literární noviny''. Během tzv. normalizace pracoval v různých manuálních profesích, později jako ekolog a prognostik v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. V roce 1991 založil nadaci EcoTerra, zaměřenou na občanskou participaci a kritickou analýzu médií. Přednášel sociální ekologii na Fakultě architektury ČVUT (1992–2004), DAMU (1999–2002) a FAMU (2002–04). Spolu se svou manželkou Jiřinou Olmrovou (* 1948) vyvíjel nové výzkumné a diagnostické techniky založené na tzv. měkkých hrách. V roce 1997 spoluzaložil Školu obnovy venkova v Libčevsi. V roce 1995 byl zvolen Ashoka Fellow. Mezi jeho významná díla na pomezí akademických prací a publicistiky patří ''Spasitelé'' (1970), ''Mezi vědou a nevědou'' (1978), ''Dorozumění o nedorozumění'' (1982), ''Průhledy do dětství'' (1984), ''Krása a bolest'' (1985), ''Světy postižených'' (1988), ''Čím drží svět pohromadě'' (1990), ''Tváří v tvář obrazovce'' (1995), ''Venkov, města, média'' (1998), ''Venkovy: anamnéza, diagnóza, terapie'' (2004).
 
Sociální ekolog, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Vystudoval filmovou a televizní dramaturgii na FAMU (1965) a filosofii a psychologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (1971). V šedesátých letech působil jako redaktor časopisů ''Tvář'' a ''Literární noviny''. Během tzv. normalizace pracoval v různých manuálních profesích, později jako ekolog a prognostik v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. V roce 1991 založil nadaci EcoTerra, zaměřenou na občanskou participaci a kritickou analýzu médií. Přednášel sociální ekologii na Fakultě architektury ČVUT (1992–2004), DAMU (1999–2002) a FAMU (2002–04). Spolu se svou manželkou Jiřinou Olmrovou (* 1948) vyvíjel nové výzkumné a diagnostické techniky založené na tzv. měkkých hrách. V roce 1997 spoluzaložil Školu obnovy venkova v Libčevsi. V roce 1995 byl zvolen Ashoka Fellow. Mezi jeho významná díla na pomezí akademických prací a publicistiky patří ''Spasitelé'' (1970), ''Mezi vědou a nevědou'' (1978), ''Dorozumění o nedorozumění'' (1982), ''Průhledy do dětství'' (1984), ''Krása a bolest'' (1985), ''Světy postižených'' (1988), ''Čím drží svět pohromadě'' (1990), ''Tváří v tvář obrazovce'' (1995), ''Venkov, města, média'' (1998), ''Venkovy: anamnéza, diagnóza, terapie'' (2004).
   
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''\<br /\>
+
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br />
   
 
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]
 
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]

Verze z 13. 10. 2025, 19:51

Blažek Bohuslav


v Praze
v Praze

Sociální ekolog, člen římskokatolické církve. Vystudoval filmovou a televizní dramaturgii na FAMU (1965) a filosofii a psychologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (1971). V šedesátých letech působil jako redaktor časopisů Tvář a Literární noviny. Během tzv. normalizace pracoval v různých manuálních profesích, později jako ekolog a prognostik v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. V roce 1991 založil nadaci EcoTerra, zaměřenou na občanskou participaci a kritickou analýzu médií. Přednášel sociální ekologii na Fakultě architektury ČVUT (1992–2004), DAMU (1999–2002) a FAMU (2002–04). Spolu se svou manželkou Jiřinou Olmrovou (* 1948) vyvíjel nové výzkumné a diagnostické techniky založené na tzv. měkkých hrách. V roce 1997 spoluzaložil Školu obnovy venkova v Libčevsi. V roce 1995 byl zvolen Ashoka Fellow. Mezi jeho významná díla na pomezí akademických prací a publicistiky patří Spasitelé (1970), Mezi vědou a nevědou (1978), Dorozumění o nedorozumění (1982), Průhledy do dětství (1984), Krása a bolest (1985), Světy postižených (1988), Čím drží svět pohromadě (1990), Tváří v tvář obrazovce (1995), Venkov, města, média (1998), Venkovy: anamnéza, diagnóza, terapie (2004).

Rostislav Gramskopf