Císař Ferdinand: Porovnání verzí

imported>ZRN
 
imported>ZRN
Řádek 9: Řádek 9:
 
František Bednář – Emanuel Havelka (eds.): ''Památce superintendenta dra Ferdinanda Císaře''. Hus, Praha 1932; Jan Weber: ''Superintendent Dr. Th. Ferdinand Císař ve světle své literární činnosti.'' Holešov 1931.
 
František Bednář – Emanuel Havelka (eds.): ''Památce superintendenta dra Ferdinanda Císaře''. Hus, Praha 1932; Jan Weber: ''Superintendent Dr. Th. Ferdinand Císař ve světle své literární činnosti.'' Holešov 1931.
   
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''\<br /\>
+
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
   
 
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]
 
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]

Verze z 13. 10. 2025, 19:51

Císař Ferdinand


v Ledčicích (okr. Mělník)
v Praze

Superintendent reformované církve / Českobratrské církve evangelické. Pocházel z evangelické rodiny, jeho sestra Zdeňka se stala manželkou faráře Františka Kozáka. Po gymnaziálních studiích v Praze, Těšíně a Velké Revúci (Slovensko) vystudoval vídeňskou teologickou fakultu (absolv. 1874, během studií stáže v Halle a Edinburghu), kde později získal i licenciát teologie (ThLic. 1892). Krátce působil jako vikář v Roudnici nad Labem a Vanovicích, v letech 1875–77 byl farářem v Novém Městě na Moravě. V roce 1877 se stal farářem v Kloboukách u Brna, kde působil do roku 1922, v letech 1899–1921 zároveň jako moravský reformovaný superintendent (= hlava církve). Na sklonku 19. a počátkem 20. století byl vůdčí postavou moravské reformované církve, teologicky spíše liberálně a modernisticky orientovaný. V roce 1909 obdržel čestný doktorát Ženevské univerzity. Společně s F. Kozákem a J. Pelíškem (1850–1916) vydával osvětově orientovaný časopis Hus (1889–1943, Císař oficiálně jen do 1899), hojně veřejně vystupoval, napsal řadu příležitostných spisků. V roce 1880 zprostředkoval přestup T. G. Masaryka do reformované církve, stýkal se s ním i v pozdějších letech, ale jejich náboženské cesty se rozešly. Nebyl velkým stoupencem evangelické církevní unie, ale ani jí nebránil a po vzniku ČCE se stal jedním z členů synodního výboru (1918–22), pak odešel na odpočinek. Čestný titul superintendenta mu byl ponechán doživotně. V roce 1925 neúspěšně kandidoval do senátu.

Literatura:
František Bednář – Emanuel Havelka (eds.): Památce superintendenta dra Ferdinanda Císaře. Hus, Praha 1932; Jan Weber: Superintendent Dr. Th. Ferdinand Císař ve světle své literární činnosti. Holešov 1931.

Zdeněk R. Nešpor