Huvar Antonín: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a spisovatel. Po maturitě na gymnáziu v (Moravské) Ostravě v roce 1942 vstoupil do kněžského semináře ve Vidnavě. Po válce pokračoval ve studiu teologie v Olomouci a v roce 1947 byl vysvěcen na kněze. Působil ve farnosti Vizovice, v září 1948 byl zatčen za protikomunistické aktivity a v listopadu téhož roku odsouzen na 10 let vězení. Propuštěn byl v září 1958, nemohl však vykonávat kněžskou službu a pracoval jako porybný, dělník a varhaník. V roce 1967 získal státní souhlas k duchovenské činnosti, působil jako kaplan ve Fulneku. Souhlas však s nástupem tzv. normalizace ztratil a znovuzískal až v roce 1982. Po roce 1989 se zapojil do obnovy teologické fakulty v Olomouci, kde vyučoval katechetiku. Byl jmenován papežským prelátem a v roce 1998 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Je autorem několika knih, včetně ''Přirozená výchova k vůdcovství'' (1994), ''Záblesky z temného dolu'' (1995), ''Střepy'' (1996) a ''Synci'' (1996). |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a spisovatel. Po maturitě na gymnáziu v (Moravské) Ostravě v roce 1942 vstoupil do kněžského semináře ve Vidnavě. Po válce pokračoval ve studiu teologie v Olomouci a v roce 1947 byl vysvěcen na kněze. Působil ve farnosti Vizovice, v září 1948 byl zatčen za protikomunistické aktivity a v listopadu téhož roku odsouzen na 10 let vězení. Propuštěn byl v září 1958, nemohl však vykonávat kněžskou službu a pracoval jako porybný, dělník a varhaník. V roce 1967 získal státní souhlas k duchovenské činnosti, působil jako kaplan ve Fulneku. Souhlas však s nástupem tzv. normalizace ztratil a znovuzískal až v roce 1982. Po roce 1989 se zapojil do obnovy teologické fakulty v Olomouci, kde vyučoval katechetiku. Byl jmenován papežským prelátem a v roce 1998 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Je autorem několika knih, včetně ''Přirozená výchova k vůdcovství'' (1994), ''Záblesky z temného dolu'' (1995), ''Střepy'' (1996) a ''Synci'' (1996). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:51
Huvar Antonín
v Albrechtičkách (okr. Nový Jičín)
v Novém Jičíně
Římskokatolický kněz a spisovatel. Po maturitě na gymnáziu v (Moravské) Ostravě v roce 1942 vstoupil do kněžského semináře ve Vidnavě. Po válce pokračoval ve studiu teologie v Olomouci a v roce 1947 byl vysvěcen na kněze. Působil ve farnosti Vizovice, v září 1948 byl zatčen za protikomunistické aktivity a v listopadu téhož roku odsouzen na 10 let vězení. Propuštěn byl v září 1958, nemohl však vykonávat kněžskou službu a pracoval jako porybný, dělník a varhaník. V roce 1967 získal státní souhlas k duchovenské činnosti, působil jako kaplan ve Fulneku. Souhlas však s nástupem tzv. normalizace ztratil a znovuzískal až v roce 1982. Po roce 1989 se zapojil do obnovy teologické fakulty v Olomouci, kde vyučoval katechetiku. Byl jmenován papežským prelátem a v roce 1998 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Je autorem několika knih, včetně Přirozená výchova k vůdcovství (1994), Záblesky z temného dolu (1995), Střepy (1996) a Synci (1996).