Kolman Karel: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Spisovatel, člen Jednoty českobratrské (dnes [[Církev bratrská|Církev bratrská]]). Pocházel z evangelické augsburské rodiny, vystudoval obchodní školu a stal se v Praze úředníkem. Během pražského pobytu se seznámil s Jednotou českobratrskou, působící tehdy jako spolek, formálně zůstal členem Českobratrské církve evangelické. Studoval na bratrském misijním ústavu v Hausdorfu (dnes Jugów, Polsko) a pak působil jako vychovatel v sociálním ústavu ve Waiern (Rakousko) a propagátor abstinenčního spolku Modrý kříž na Slovensku. Po první světové válce složil zkoušky na učitelském ústavu v Modre (Slovensko) a působil jako učitel v Nové Bani, Žirovnici a od roku 1928 v Trhovém Štěpánově. Zde začal organizovat sbor Jednoty českobratrské (v tomto období stále působící jako spolek), jehož se stal laickým kazatelem a pro který ve svém domě vybudoval modlitebnu. V letech 1947–50 byl ředitelem Biblického ústavu Jednoty českobratrské v Kutné Hoře, po jehož zrušení se stal kazatelem (nyní již oficiálně státem uznané) Jednoty českobratrské v Trhovém Štěpánově. Jako spisovatel debutoval historicko-náboženskou epikou nevelké umělecké hodnoty (''Berani'', 1927; ''Žalujeme'', 1928), později se klonil spíše k lyrickým oslavám náboženských hodnot (''Mládí Kristu'', 1940; ''Výkřik před půlnocí'', 1948). Ideová služebnost je jasně patrná i z jeho povídek a historických próz (''Nesahejte mi do svědomí'', 1930; ''Vichřice hněvu'', 1934; ''Nezbedník'', 1937; ''Mladí exulanti'', 1937; ''Mučednice'', 1946; posthumní výbor ''Příběhy ze školních lavic'', 1992), literárně zpracoval život misionáře J. Williamse (''Mezi lidojedy'', 1941). |
Spisovatel, člen Jednoty českobratrské (dnes [[Církev bratrská|Církev bratrská]]). Pocházel z evangelické augsburské rodiny, vystudoval obchodní školu a stal se v Praze úředníkem. Během pražského pobytu se seznámil s Jednotou českobratrskou, působící tehdy jako spolek, formálně zůstal členem Českobratrské církve evangelické. Studoval na bratrském misijním ústavu v Hausdorfu (dnes Jugów, Polsko) a pak působil jako vychovatel v sociálním ústavu ve Waiern (Rakousko) a propagátor abstinenčního spolku Modrý kříž na Slovensku. Po první světové válce složil zkoušky na učitelském ústavu v Modre (Slovensko) a působil jako učitel v Nové Bani, Žirovnici a od roku 1928 v Trhovém Štěpánově. Zde začal organizovat sbor Jednoty českobratrské (v tomto období stále působící jako spolek), jehož se stal laickým kazatelem a pro který ve svém domě vybudoval modlitebnu. V letech 1947–50 byl ředitelem Biblického ústavu Jednoty českobratrské v Kutné Hoře, po jehož zrušení se stal kazatelem (nyní již oficiálně státem uznané) Jednoty českobratrské v Trhovém Štěpánově. Jako spisovatel debutoval historicko-náboženskou epikou nevelké umělecké hodnoty (''Berani'', 1927; ''Žalujeme'', 1928), později se klonil spíše k lyrickým oslavám náboženských hodnot (''Mládí Kristu'', 1940; ''Výkřik před půlnocí'', 1948). Ideová služebnost je jasně patrná i z jeho povídek a historických próz (''Nesahejte mi do svědomí'', 1930; ''Vichřice hněvu'', 1934; ''Nezbedník'', 1937; ''Mladí exulanti'', 1937; ''Mučednice'', 1946; posthumní výbor ''Příběhy ze školních lavic'', 1992), literárně zpracoval život misionáře J. Williamse (''Mezi lidojedy'', 1941). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:52
Kolman Karel
v Zahrádkách (okr. Jindřichův Hradec)
v Trhovém Štěpánově (okr. Benešov)
Spisovatel, člen Jednoty českobratrské (dnes Církev bratrská). Pocházel z evangelické augsburské rodiny, vystudoval obchodní školu a stal se v Praze úředníkem. Během pražského pobytu se seznámil s Jednotou českobratrskou, působící tehdy jako spolek, formálně zůstal členem Českobratrské církve evangelické. Studoval na bratrském misijním ústavu v Hausdorfu (dnes Jugów, Polsko) a pak působil jako vychovatel v sociálním ústavu ve Waiern (Rakousko) a propagátor abstinenčního spolku Modrý kříž na Slovensku. Po první světové válce složil zkoušky na učitelském ústavu v Modre (Slovensko) a působil jako učitel v Nové Bani, Žirovnici a od roku 1928 v Trhovém Štěpánově. Zde začal organizovat sbor Jednoty českobratrské (v tomto období stále působící jako spolek), jehož se stal laickým kazatelem a pro který ve svém domě vybudoval modlitebnu. V letech 1947–50 byl ředitelem Biblického ústavu Jednoty českobratrské v Kutné Hoře, po jehož zrušení se stal kazatelem (nyní již oficiálně státem uznané) Jednoty českobratrské v Trhovém Štěpánově. Jako spisovatel debutoval historicko-náboženskou epikou nevelké umělecké hodnoty (Berani, 1927; Žalujeme, 1928), později se klonil spíše k lyrickým oslavám náboženských hodnot (Mládí Kristu, 1940; Výkřik před půlnocí, 1948). Ideová služebnost je jasně patrná i z jeho povídek a historických próz (Nesahejte mi do svědomí, 1930; Vichřice hněvu, 1934; Nezbedník, 1937; Mladí exulanti, 1937; Mučednice, 1946; posthumní výbor Příběhy ze školních lavic, 1992), literárně zpracoval život misionáře J. Williamse (Mezi lidojedy, 1941).