Kozák Jan Blahoslav: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
Zdeněk Smetáček: ''Kozák – Rádl – Hromádka. O náboženské otázce v naší nynější filosofii.'' Čin, Praha 1931; J. Bednář – J. Kučera: „K osmdesátinám J. B. Kozáka.“ ''Filosofický časopis'' 16, 1968, s. 763–770; Tomáš Bubík: ''Úvod do české filozofie náboženství.'' Univerzita Pardubice, Pardubice 2009, s. 120–123. |
Zdeněk Smetáček: ''Kozák – Rádl – Hromádka. O náboženské otázce v naší nynější filosofii.'' Čin, Praha 1931; J. Bednář – J. Kučera: „K osmdesátinám J. B. Kozáka.“ ''Filosofický časopis'' 16, 1968, s. 763–770; Tomáš Bubík: ''Úvod do české filozofie náboženství.'' Univerzita Pardubice, Pardubice 2009, s. 120–123. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:52
Kozák Jan Blahoslav
v Čáslavi (okr. Kutná Hora)
v Praze
Filosof, původně vikář Českobratrské církve evangelické. Syn reformovaného faráře Františka Kozáka a bratr architektů Bohumíra a Ladislava (1900–1988) Kozáků. Po maturitě na čáslavském gymnáziu (1906) studoval na vídeňské evangelické teologické fakultě (absolv. 1909; během studií stáže v Bonnu, Edinburghu a Halle) a souběžně filosofii na filosofické fakultě pražské české Karlo-Ferdinandovy univerzity (PhDr. 1915). V letech 1910–14 působil jako vikář reformované církve v Čáslavi (u svého otce) a profesor tamního reformovaného učitelského ústavu, 1914–18 jako vikář v Kolíně a zároveň 1914–20 profesor moderních jazyků na tamní obchodní akademii. Formálně sice zůstal členem ČCE, myšlenkově se s ní však rozešel ve filosofickém chápání Boha a odmítání Ježíšovy božské podstaty – obdobně jako liberální teologové či T. G. Masaryk. Kozák se stal členem hermetické společnosti Universalia. V letech 1920–26 byl profesorem obchodní akademie v Praze, v roce 1921 se na Karlově univerzitě habilitoval z logiky a noetiky (1926 byla jeho habilitace rozšířena na dějiny filosofie) a v roce 1927 se stal mimořádným, respektive 1933 řádným profesorem filosofické fakulty. Zároveň byl činný v národněsocialistické straně, za niž byl v letech 1935–39 poslancem Národního shromáždění. Roku 1937 byl zvolen členem Královské české společnosti nauk. Druhou světovou válku prožil v exilu ve Spojených státech. Na filosofické fakultě působil do penzionování v roce 1958, svým vystupováním přitom pomohl ospravedlnit zásahy komunistické moci do akademického provozu. Jako filosof vyšel z T. G. Masaryka a I. A. Bláhy, později se orientoval na E. Husserla. Snažil se vymezit vzájemné pozice víry a vědy (Essay o vědě a víře, 1924; Ježíš ve víře a skepsi, 1929) a nově ukotvit etiku (Přítomný stav etiky, 1930; V boji o duchovní hodnoty, 1930), cenné jsou jeho interpretace T. G. Masaryka a E. Rádla (Masaryk filosof, 1925; Pravda a víra u Emanuela Rádla, 1934).
Literatura:
Zdeněk Smetáček: Kozák – Rádl – Hromádka. O náboženské otázce v naší nynější filosofii. Čin, Praha 1931; J. Bednář – J. Kučera: „K osmdesátinám J. B. Kozáka.“ Filosofický časopis 16, 1968, s. 763–770; Tomáš Bubík: Úvod do české filozofie náboženství. Univerzita Pardubice, Pardubice 2009, s. 120–123.