Medek Ivan: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Muzikolog, publicista a státní úředník, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Syn generála a spisovatele [[Medek Rudolf|Rudolfa Medka]], bratr malíře [[Medek Mikuláš|Mikuláše Medka]], vnuk malíře Antonína Slavíčka (1870–1910). Vystudoval Akademické gymnázium a Pražskou konzervatoř, avšak po únoru 1948 musel studium přerušit. Jeho raná kariéra zahrnovala výrazné působení v hudební kritice a organizaci; spoluzaložil Talichův Český komorní orchestr, pracoval pro Českou filharmonii. Během padesátých a šedesátých let byl organizátorem koncertů, dramaturgem a redaktorem Supraphonu; po roce 1968 mu režim tuto činnost zakázal. V lednu 1977 se stal signatářem Charty 77, byl stíhán Státní bezpečností (vězněn, mučen), což jej přimělo k emigraci do Rakouska v srpnu 1978. V exilu pracoval pro Hlas Ameriky, Svobodnou Evropu, BBC a Radio Vatikán. Po roce 1989 se vrátil do České republiky a působil jako poradce České filharmonie a ministra kultury. V letech 1993–96 byl ředitelem Odboru vnitřní politiky Kanceláře prezidenta republiky, 1996–98 kancléřem prezidenta [[Havel Vácslav|Václava Havla]]. Autor autobiografie ''Děkuji, mám se výborně'' (2005). |
Muzikolog, publicista a státní úředník, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Syn generála a spisovatele [[Medek Rudolf|Rudolfa Medka]], bratr malíře [[Medek Mikuláš|Mikuláše Medka]], vnuk malíře Antonína Slavíčka (1870–1910). Vystudoval Akademické gymnázium a Pražskou konzervatoř, avšak po únoru 1948 musel studium přerušit. Jeho raná kariéra zahrnovala výrazné působení v hudební kritice a organizaci; spoluzaložil Talichův Český komorní orchestr, pracoval pro Českou filharmonii. Během padesátých a šedesátých let byl organizátorem koncertů, dramaturgem a redaktorem Supraphonu; po roce 1968 mu režim tuto činnost zakázal. V lednu 1977 se stal signatářem Charty 77, byl stíhán Státní bezpečností (vězněn, mučen), což jej přimělo k emigraci do Rakouska v srpnu 1978. V exilu pracoval pro Hlas Ameriky, Svobodnou Evropu, BBC a Radio Vatikán. Po roce 1989 se vrátil do České republiky a působil jako poradce České filharmonie a ministra kultury. V letech 1993–96 byl ředitelem Odboru vnitřní politiky Kanceláře prezidenta republiky, 1996–98 kancléřem prezidenta [[Havel Vácslav|Václava Havla]]. Autor autobiografie ''Děkuji, mám se výborně'' (2005). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:52
Medek Ivan
v Praze
v Praze
Muzikolog, publicista a státní úředník, člen římskokatolické církve. Syn generála a spisovatele Rudolfa Medka, bratr malíře Mikuláše Medka, vnuk malíře Antonína Slavíčka (1870–1910). Vystudoval Akademické gymnázium a Pražskou konzervatoř, avšak po únoru 1948 musel studium přerušit. Jeho raná kariéra zahrnovala výrazné působení v hudební kritice a organizaci; spoluzaložil Talichův Český komorní orchestr, pracoval pro Českou filharmonii. Během padesátých a šedesátých let byl organizátorem koncertů, dramaturgem a redaktorem Supraphonu; po roce 1968 mu režim tuto činnost zakázal. V lednu 1977 se stal signatářem Charty 77, byl stíhán Státní bezpečností (vězněn, mučen), což jej přimělo k emigraci do Rakouska v srpnu 1978. V exilu pracoval pro Hlas Ameriky, Svobodnou Evropu, BBC a Radio Vatikán. Po roce 1989 se vrátil do České republiky a působil jako poradce České filharmonie a ministra kultury. V letech 1993–96 byl ředitelem Odboru vnitřní politiky Kanceláře prezidenta republiky, 1996–98 kancléřem prezidenta Václava Havla. Autor autobiografie Děkuji, mám se výborně (2005).