Neduha Jaroslav Jeroným: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Hudebník, člen [[Starokatolická církev|Starokatolické církve]]. Pocházel z necírkevního prostředí, vyučil se zámečníkem. V šedesátých letech začal veřejně vystupovat jako kytarista, zpěvák a herec, živil se jako ilustrátor a publicista, hrál epizodní role v několika filmech. Vlivem [[Pulec Miloš J(osef)|Miloše J. Pulce]] vstoupil do Starokatolické církve a na konci šedesátých let krátce studoval na Husově československé bohoslovecké fakultě (studia zenechal v roce 1970). V roce 1973 založil folkrockovou skupinu Extempore (první pokus již 1970), nezískal však povolení k vystupování a skupina hrála jen na neoficiálních festivalech disentu. Neduha nadále pracoval manuálně, v letech 1980–81 se pokusil založit novou skupinu Mezzanin, která byla opět zakázána. V roce 1982 emigroval do Rakouska, ve Vídni pracoval jako údržbář a knihovník Starokatolické církve. V polovině devadesátých let se definitivně vrátil do Československa, vydal nahrávky starších písní (CD ''Šel sem včéra domů, přišel sem až dneska!'', ''Rotunda'', ''Andělé u Myšáka'', ''Je láska z darů Božích'', ''Azbestovej guláš''), některé z nich s duchovní tematikou, beletristické práce (''To, co se sem nehodí'', 2002; ''Boží mlýny'', 2008; ''Horg a další legendy ze Šumavy'', 2017) i vzpomínky (''Životaběh'', 2016). Věnoval se také grafice a knižním ilustracím. |
Hudebník, člen [[Starokatolická církev|Starokatolické církve]]. Pocházel z necírkevního prostředí, vyučil se zámečníkem. V šedesátých letech začal veřejně vystupovat jako kytarista, zpěvák a herec, živil se jako ilustrátor a publicista, hrál epizodní role v několika filmech. Vlivem [[Pulec Miloš J(osef)|Miloše J. Pulce]] vstoupil do Starokatolické církve a na konci šedesátých let krátce studoval na Husově československé bohoslovecké fakultě (studia zenechal v roce 1970). V roce 1973 založil folkrockovou skupinu Extempore (první pokus již 1970), nezískal však povolení k vystupování a skupina hrála jen na neoficiálních festivalech disentu. Neduha nadále pracoval manuálně, v letech 1980–81 se pokusil založit novou skupinu Mezzanin, která byla opět zakázána. V roce 1982 emigroval do Rakouska, ve Vídni pracoval jako údržbář a knihovník Starokatolické církve. V polovině devadesátých let se definitivně vrátil do Československa, vydal nahrávky starších písní (CD ''Šel sem včéra domů, přišel sem až dneska!'', ''Rotunda'', ''Andělé u Myšáka'', ''Je láska z darů Božích'', ''Azbestovej guláš''), některé z nich s duchovní tematikou, beletristické práce (''To, co se sem nehodí'', 2002; ''Boží mlýny'', 2008; ''Horg a další legendy ze Šumavy'', 2017) i vzpomínky (''Životaběh'', 2016). Věnoval se také grafice a knižním ilustracím. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 19:52
Neduha Jaroslav Jeroným
v České Lípě
v Praze
Hudebník, člen Starokatolické církve. Pocházel z necírkevního prostředí, vyučil se zámečníkem. V šedesátých letech začal veřejně vystupovat jako kytarista, zpěvák a herec, živil se jako ilustrátor a publicista, hrál epizodní role v několika filmech. Vlivem Miloše J. Pulce vstoupil do Starokatolické církve a na konci šedesátých let krátce studoval na Husově československé bohoslovecké fakultě (studia zenechal v roce 1970). V roce 1973 založil folkrockovou skupinu Extempore (první pokus již 1970), nezískal však povolení k vystupování a skupina hrála jen na neoficiálních festivalech disentu. Neduha nadále pracoval manuálně, v letech 1980–81 se pokusil založit novou skupinu Mezzanin, která byla opět zakázána. V roce 1982 emigroval do Rakouska, ve Vídni pracoval jako údržbář a knihovník Starokatolické církve. V polovině devadesátých let se definitivně vrátil do Československa, vydal nahrávky starších písní (CD Šel sem včéra domů, přišel sem až dneska!, Rotunda, Andělé u Myšáka, Je láska z darů Božích, Azbestovej guláš), některé z nich s duchovní tematikou, beletristické práce (To, co se sem nehodí, 2002; Boží mlýny, 2008; Horg a další legendy ze Šumavy, 2017) i vzpomínky (Životaběh, 2016). Věnoval se také grafice a knižním ilustracím.