Slavík Ivan: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] básník. Po maturitě v roce 1939 nastoupil na Filosofickou fakultu UK, kde studoval češtinu, francouzštinu a filosofii; studium mohl ovšem dokončit až po druhé světové válce. V roce 1946 konvertoval k římskému katolicismu. Stal se redaktorem časopisu ''Vyšehrad''. Jako básník debutoval v roce 1947 sbírkou ''Snímání'' a v šedesátých letech následovaly tituly ''Deník Arnošta Jenče'', ''Stín třtiny'' a ''Osten''; během období zákazu publikování psal deníky, jež vyšly až 1998–99 jako ''Básnické dílo I–II''. Překládal ze šesti jazyků, mezi nimi nejstarší mayské texty (''Sláva a pád Tenočtitlanu'', ''Popol Vuh''). Vedle próz a překladů vydal i osobní deník ''Hory roků'' (1999). |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] básník. Po maturitě v roce 1939 nastoupil na Filosofickou fakultu UK, kde studoval češtinu, francouzštinu a filosofii; studium mohl ovšem dokončit až po druhé světové válce. V roce 1946 konvertoval k římskému katolicismu. Stal se redaktorem časopisu ''Vyšehrad''. Jako básník debutoval v roce 1947 sbírkou ''Snímání'' a v šedesátých letech následovaly tituly ''Deník Arnošta Jenče'', ''Stín třtiny'' a ''Osten''; během období zákazu publikování psal deníky, jež vyšly až 1998–99 jako ''Básnické dílo I–II''. Překládal ze šesti jazyků, mezi nimi nejstarší mayské texty (''Sláva a pád Tenočtitlanu'', ''Popol Vuh''). Vedle próz a překladů vydal i osobní deník ''Hory roků'' (1999). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Verze z 13. 10. 2025, 20:52
Slavík Ivan
v Praze
v Hořovicích (okr. Beroun)
Římskokatolický básník. Po maturitě v roce 1939 nastoupil na Filosofickou fakultu UK, kde studoval češtinu, francouzštinu a filosofii; studium mohl ovšem dokončit až po druhé světové válce. V roce 1946 konvertoval k římskému katolicismu. Stal se redaktorem časopisu Vyšehrad. Jako básník debutoval v roce 1947 sbírkou Snímání a v šedesátých letech následovaly tituly Deník Arnošta Jenče, Stín třtiny a Osten; během období zákazu publikování psal deníky, jež vyšly až 1998–99 jako Básnické dílo I–II. Překládal ze šesti jazyků, mezi nimi nejstarší mayské texty (Sláva a pád Tenočtitlanu, Popol Vuh). Vedle próz a překladů vydal i osobní deník Hory roků (1999).