bible (JKI-J)

bible (z řec. ta biblia – knihy) Soubor posvátných spisů judaismu, ustavený jako kánon odlišený od apokryfů a pseudepigrafů. V žid. prostředí je b. nazývána Kitvej ha-kodeš (Písmo svaté), Sefer ha-sfarim (Kniha knih), Sifrej ha-kodeš (Svaté knihy) ap. Nejběžnějším žid. označením je akrostich vokalizovaný jako Tenach či Tanach (TNK), který je sestaven z počátečních písmen tří zákl. oddílů b. pojmenovaných Tóra („Zákon“, Pentateuch), Nevi’im (Proroci) a Ktuvim (Spisy). Tóra je tvořena souborem Pěti knih Mojžíšových (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium), označovaných v žid. prostředí podle jejich incipitů (Berešit, Šemot, Va-jikra, Bemidbar, Dvarim). Oddíl Proroků se dělí na tzv. Přední proroky (Nevi’im rišonim) a Zadní proroky (Nevi’im acharonim). Zatímco Přední proroci obsahují výpravné čili hist. spisy (Jozue, Soudců, Samuel, Královská), Zadní proroci obsahují spisy tří Velkých proroků (Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel) a dvanácti Malých proroků (Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš, Malachiáš), přičemž rozdíl mezi Velkými a Malými proroky je dán pouze rozsahem knih, ne jejich významem. Oddíl Spisů zahrnuje knihy Žalmy, Přísloví, Jób, Píseň písní, Rút, Kohelet, Pláč, Ester, Letopisů, Daniel, Ezdráš a Nehemjáš. Podle žid. tradice se jednotlivé oddíly liší hloubkou inspirace. Za jádro Tenachu je považována Tóra, za níž v souladu s řazením následují Proroci a Spisy. V liturg. praxi se však toto odstupňované hodnocení zásadně neprojevuje. Počet spisů tvořících Tenach je v žid. pramenech udáván různě. Podle některých zdrojů obsahuje Tenach celkem 24 spisů, v jiných pramenech jen 22. Prvního výsledku bylo dosaženo počítáním dvanácti Malých proroků jako jedné knihy a obdobným sloučením Ezdráše a Nehemjáše. Číslo zřejmě obsahuje symboliku dvojnásobku dvanácti. Druhý výsledek vychází z prvního a navíc zřejmě spojuje Pláč s Jeremjášem a Rút s knihou Soudců nebo Žalmů. Číslo by mohlo být narážkou na počet písmen hebr. abecedy. Většina bibl. textů byla pův. sepsána v hebrejštině, jen malá část (v knihách Ezdráš a Daniel) v aramejštině. Kanonický text Tenachu byl ustálen koncem 1. stol. v Javne a označuje se jako palestinský kánon. V liturgii je využívána především Tóra (Sefer Tora) a Pět svátečních svitků (megila). Křesťané převzali žid. b. prostřednictvím řec. Septuaginty. Takto vzniklý soubor nazvali Starý zákon (JKI-K) (lat. Vetus Testamentum) pro odlišení od Nového zákona (JKI-K) (lat. Novum Testamentum), který tvoří součást kř. b. Díky závislosti na Septuagintě se počet, pořadí i členění knih Starého zákona od Tenachu liší. Největší rozdíly spočívají v rozčlenění některých knih na dvě části a v přesunu Zadních proroků na konec svodu jako předjímky příchodu Ježíše (JKI-K) v roli mesiáše.

Viz též: bible (JKI-K), bible (JKI-I), biblistika (JKI-K)

Dalibor Papoušek