Graubner Jan: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, olomoucký a pražský arcibiskup. Dětství a mládí prožil ve Strážnici, po maturitě v roce 1967 byl kvůli „buržoaznímu původu“ odmítnut ke studiu teologie, a proto rok pracoval jako dělník v Gottwaldově (dnes Zlín). V roce 1968 byl přijat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci, po jejímž absolutoriu přijal kněžské svěcení (1973). Působil jako kaplan ve Zlíně a Valašských Kloboukách, poté jako farář ve Vizovicích, Provodově a Horní Lhotě. V roce 1990 byl jmenován pomocným biskupem olomouckým a titulárním biskupem tagarijským, v roce 1992 se stal arcibiskupem olomouckým. V této funkci působil až do roku 2022. V letech 2000–10 a opět od roku 2020 je předsedou České biskupské konference. Významně se zasloužil o dohodu římskokatolické církve a dalších církví s Českou republikou o restituci církevního majetku neoprávněně zabaveného komunistickým režimem, provedenou zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (2012). Po odstoupení [[Duka Dominik|Dominika Duky]] byl v roce 2022 jmenován 37. pražským arcibiskupem a primasem českým, patrně jako dočasný kompromisní kandidát. Je známý svou konzervativní orientací a důrazem na tradiční hodnoty. V roce 2008 obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy za zásluhy o demokracii a lidská práva. Autor výbor z promluv a listů ''Proste Pána žně…'' (1999). |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, olomoucký a pražský arcibiskup. Dětství a mládí prožil ve Strážnici, po maturitě v roce 1967 byl kvůli „buržoaznímu původu“ odmítnut ke studiu teologie, a proto rok pracoval jako dělník v Gottwaldově (dnes Zlín). V roce 1968 byl přijat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci, po jejímž absolutoriu přijal kněžské svěcení (1973). Působil jako kaplan ve Zlíně a Valašských Kloboukách, poté jako farář ve Vizovicích, Provodově a Horní Lhotě. V roce 1990 byl jmenován pomocným biskupem olomouckým a titulárním biskupem tagarijským, v roce 1992 se stal arcibiskupem olomouckým. V této funkci působil až do roku 2022. V letech 2000–10 a opět od roku 2020 je předsedou České biskupské konference. Významně se zasloužil o dohodu římskokatolické církve a dalších církví s Českou republikou o restituci církevního majetku neoprávněně zabaveného komunistickým režimem, provedenou zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (2012). Po odstoupení [[Duka Dominik|Dominika Duky]] byl v roce 2022 jmenován 37. pražským arcibiskupem a primasem českým, patrně jako dočasný kompromisní kandidát. Je známý svou konzervativní orientací a důrazem na tradiční hodnoty. V roce 2008 obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy za zásluhy o demokracii a lidská práva. Autor výbor z promluv a listů ''Proste Pána žně…'' (1999). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Graubner Jan
v Brně
Římskokatolický kněz, olomoucký a pražský arcibiskup. Dětství a mládí prožil ve Strážnici, po maturitě v roce 1967 byl kvůli „buržoaznímu původu“ odmítnut ke studiu teologie, a proto rok pracoval jako dělník v Gottwaldově (dnes Zlín). V roce 1968 byl přijat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci, po jejímž absolutoriu přijal kněžské svěcení (1973). Působil jako kaplan ve Zlíně a Valašských Kloboukách, poté jako farář ve Vizovicích, Provodově a Horní Lhotě. V roce 1990 byl jmenován pomocným biskupem olomouckým a titulárním biskupem tagarijským, v roce 1992 se stal arcibiskupem olomouckým. V této funkci působil až do roku 2022. V letech 2000–10 a opět od roku 2020 je předsedou České biskupské konference. Významně se zasloužil o dohodu římskokatolické církve a dalších církví s Českou republikou o restituci církevního majetku neoprávněně zabaveného komunistickým režimem, provedenou zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (2012). Po odstoupení Dominika Duky byl v roce 2022 jmenován 37. pražským arcibiskupem a primasem českým, patrně jako dočasný kompromisní kandidát. Je známý svou konzervativní orientací a důrazem na tradiční hodnoty. V roce 2008 obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy za zásluhy o demokracii a lidská práva. Autor výbor z promluv a listů Proste Pána žně… (1999).