Heller Jan: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Religionista a teolog [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z učitelské rodiny, po maturitě na plzeňském gymnáziu (1944) byl tamtéž diakonem ČCE a studoval v ilegálních kurzech synodní rady. V letech 1945–48 studoval Husovu čs. evangelickou bohosloveckou fakultu (zprvu současně s Filosofickou fakultou UK, 1947–48 stáž v Basileji), kde později získal i doktorát (1951 ThDr.). Po absolutoriu působil jako vikář v Hořovicích (1948–51). V roce 1950 se stal lektorem hebrejštiny na rozdělené Komenského evangelické bohoslovecké fakultě, v roce 1963 se habilitoval ze starozákonní teologie, docentem byl však jmenován teprve v roce 1966. V roce 1968 se habilitoval rovněž z religionistiky, roku 1970 byl jmenován profesorem religionistiky, 1977 rovněž profesorem Starého zákona. V letech 1966–68 hostoval na Humboldtově univerzitě a Kirchliche Hochschule v Berlíně. V roce 1992 odešel do penze. Byl evidován jako tajný spolupracovník komunistické Státní bezpečnosti. Heller se podílel na ekumenickém překladu bible a hojně publikoval jako biblista (''Zákon a Proroci'', 1984 s [[Mrázek Milan|M. Mrázkem]]; ''Bůh sestupující,'' 1994; ''Tři svědkové: Mojžíš, Izaiáš, žalmista,'' 1995; ''Přehled Starého zákona'', 1998 se spoluautory, jako skriptum již 1974; ''Obtížné oddíly knih Mojžíšových,'' 2006 s [[Prudký Martin|M. Prudkým]]), připravil rovněž sedmijazyčný biblický slovník (1955) a ''Výkladový slovník biblických jmen'' (2003). Řadu děl publikoval německy v tehdejší NDR. Jako religionista zkoumal předizraelský Kanaán (''Starověká náboženství'', 1978), problematiku tzv. etického zlomu a pokusil se o formulaci existencialistického vysvětlení religiozity (''Nástin religionistiky'', 1988; s M. Mrázkem); nepřekročil přitom pozice evangelického teologa. V posledním období života vydal několik sbírek kázání a rozhlasových hovorů o bibli a vzpomínkové dílo ''Podvečerní děkování'' (2005). |
Religionista a teolog [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z učitelské rodiny, po maturitě na plzeňském gymnáziu (1944) byl tamtéž diakonem ČCE a studoval v ilegálních kurzech synodní rady. V letech 1945–48 studoval Husovu čs. evangelickou bohosloveckou fakultu (zprvu současně s Filosofickou fakultou UK, 1947–48 stáž v Basileji), kde později získal i doktorát (1951 ThDr.). Po absolutoriu působil jako vikář v Hořovicích (1948–51). V roce 1950 se stal lektorem hebrejštiny na rozdělené Komenského evangelické bohoslovecké fakultě, v roce 1963 se habilitoval ze starozákonní teologie, docentem byl však jmenován teprve v roce 1966. V roce 1968 se habilitoval rovněž z religionistiky, roku 1970 byl jmenován profesorem religionistiky, 1977 rovněž profesorem Starého zákona. V letech 1966–68 hostoval na Humboldtově univerzitě a Kirchliche Hochschule v Berlíně. V roce 1992 odešel do penze. Byl evidován jako tajný spolupracovník komunistické Státní bezpečnosti. Heller se podílel na ekumenickém překladu bible a hojně publikoval jako biblista (''Zákon a Proroci'', 1984 s [[Mrázek Milan|M. Mrázkem]]; ''Bůh sestupující,'' 1994; ''Tři svědkové: Mojžíš, Izaiáš, žalmista,'' 1995; ''Přehled Starého zákona'', 1998 se spoluautory, jako skriptum již 1974; ''Obtížné oddíly knih Mojžíšových,'' 2006 s [[Prudký Martin|M. Prudkým]]), připravil rovněž sedmijazyčný biblický slovník (1955) a ''Výkladový slovník biblických jmen'' (2003). Řadu děl publikoval německy v tehdejší NDR. Jako religionista zkoumal předizraelský Kanaán (''Starověká náboženství'', 1978), problematiku tzv. etického zlomu a pokusil se o formulaci existencialistického vysvětlení religiozity (''Nástin religionistiky'', 1988; s M. Mrázkem); nepřekročil přitom pozice evangelického teologa. V posledním období života vydal několik sbírek kázání a rozhlasových hovorů o bibli a vzpomínkové dílo ''Podvečerní děkování'' (2005). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Heller Jan
v Plzni
v Praze
Religionista a teolog Českobratrské církve evangelické. Pocházel z učitelské rodiny, po maturitě na plzeňském gymnáziu (1944) byl tamtéž diakonem ČCE a studoval v ilegálních kurzech synodní rady. V letech 1945–48 studoval Husovu čs. evangelickou bohosloveckou fakultu (zprvu současně s Filosofickou fakultou UK, 1947–48 stáž v Basileji), kde později získal i doktorát (1951 ThDr.). Po absolutoriu působil jako vikář v Hořovicích (1948–51). V roce 1950 se stal lektorem hebrejštiny na rozdělené Komenského evangelické bohoslovecké fakultě, v roce 1963 se habilitoval ze starozákonní teologie, docentem byl však jmenován teprve v roce 1966. V roce 1968 se habilitoval rovněž z religionistiky, roku 1970 byl jmenován profesorem religionistiky, 1977 rovněž profesorem Starého zákona. V letech 1966–68 hostoval na Humboldtově univerzitě a Kirchliche Hochschule v Berlíně. V roce 1992 odešel do penze. Byl evidován jako tajný spolupracovník komunistické Státní bezpečnosti. Heller se podílel na ekumenickém překladu bible a hojně publikoval jako biblista (Zákon a Proroci, 1984 s M. Mrázkem; Bůh sestupující, 1994; Tři svědkové: Mojžíš, Izaiáš, žalmista, 1995; Přehled Starého zákona, 1998 se spoluautory, jako skriptum již 1974; Obtížné oddíly knih Mojžíšových, 2006 s M. Prudkým), připravil rovněž sedmijazyčný biblický slovník (1955) a Výkladový slovník biblických jmen (2003). Řadu děl publikoval německy v tehdejší NDR. Jako religionista zkoumal předizraelský Kanaán (Starověká náboženství, 1978), problematiku tzv. etického zlomu a pokusil se o formulaci existencialistického vysvětlení religiozity (Nástin religionistiky, 1988; s M. Mrázkem); nepřekročil přitom pozice evangelického teologa. V posledním období života vydal několik sbírek kázání a rozhlasových hovorů o bibli a vzpomínkové dílo Podvečerní děkování (2005).