Hilgenreiner Karl: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, teolog a politik. Pocházel z německojazyčné rodiny. Studoval na Collegiu Germanicu et Hungaricu a Gregoriánské univerzitě v Římě, kde získal doktoráty z filosofie (1888) a teologie (1892). V roce 1891 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1898 působil jako mimořádný profesor církevního práva a křesťanské sociální nauky na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde se roku 1905 stal řádným profesorem; opakovaně byl volen děkanem teologická fakulty a rektorem. Publikoval odborné i populární texty, mimo jiné v časopisech ''Katholikenkorrespondenz'' a ''Zeitenwächter''. V roce 1919 spoluzaložil Německou křesťansko-sociální lidovou stranu (''Deutsche Christlichsoziale Volkspartei'', DCSV), kterou od roku 1927 vedl a v jejímž zastoupení byl v letech 1920–38 senátorem Národního shromáždění. Po okupaci českých zemí v roce 1939 byl kvůli kritice nacistického režimu sledován gestapem. V červnu 1944 byl zatčen a internován v klášteře Zásmuky, přeměněném na pracovní tábor pro duchovní. Po osvobození byl propuštěn, ale v červnu 1945 znovu zatčen českými úřady a internován v Modřanech. V roce 1946 se mu podařilo emigrovat do Rakouska, kde působil jako kaplan u kostela sv. Karla Boromejského ve Vídni a přednášel na nově založené Katolické akademii. |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, teolog a politik. Pocházel z německojazyčné rodiny. Studoval na Collegiu Germanicu et Hungaricu a Gregoriánské univerzitě v Římě, kde získal doktoráty z filosofie (1888) a teologie (1892). V roce 1891 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1898 působil jako mimořádný profesor církevního práva a křesťanské sociální nauky na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde se roku 1905 stal řádným profesorem; opakovaně byl volen děkanem teologická fakulty a rektorem. Publikoval odborné i populární texty, mimo jiné v časopisech ''Katholikenkorrespondenz'' a ''Zeitenwächter''. V roce 1919 spoluzaložil Německou křesťansko-sociální lidovou stranu (''Deutsche Christlichsoziale Volkspartei'', DCSV), kterou od roku 1927 vedl a v jejímž zastoupení byl v letech 1920–38 senátorem Národního shromáždění. Po okupaci českých zemí v roce 1939 byl kvůli kritice nacistického režimu sledován gestapem. V červnu 1944 byl zatčen a internován v klášteře Zásmuky, přeměněném na pracovní tábor pro duchovní. Po osvobození byl propuštěn, ale v červnu 1945 znovu zatčen českými úřady a internován v Modřanech. V roce 1946 se mu podařilo emigrovat do Rakouska, kde působil jako kaplan u kostela sv. Karla Boromejského ve Vídni a přednášel na nově založené Katolické akademii. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Hilgenreiner Karl
ve Friedbergu (Německo)
ve Vídni (Rakousko)
Římskokatolický kněz, teolog a politik. Pocházel z německojazyčné rodiny. Studoval na Collegiu Germanicu et Hungaricu a Gregoriánské univerzitě v Římě, kde získal doktoráty z filosofie (1888) a teologie (1892). V roce 1891 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1898 působil jako mimořádný profesor církevního práva a křesťanské sociální nauky na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde se roku 1905 stal řádným profesorem; opakovaně byl volen děkanem teologická fakulty a rektorem. Publikoval odborné i populární texty, mimo jiné v časopisech Katholikenkorrespondenz a Zeitenwächter. V roce 1919 spoluzaložil Německou křesťansko-sociální lidovou stranu (Deutsche Christlichsoziale Volkspartei, DCSV), kterou od roku 1927 vedl a v jejímž zastoupení byl v letech 1920–38 senátorem Národního shromáždění. Po okupaci českých zemí v roce 1939 byl kvůli kritice nacistického režimu sledován gestapem. V červnu 1944 byl zatčen a internován v klášteře Zásmuky, přeměněném na pracovní tábor pro duchovní. Po osvobození byl propuštěn, ale v červnu 1945 znovu zatčen českými úřady a internován v Modřanech. V roce 1946 se mu podařilo emigrovat do Rakouska, kde působil jako kaplan u kostela sv. Karla Boromejského ve Vídni a přednášel na nově založené Katolické akademii.