Kadeřávek Eugen: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, teolog. Narozen jako Jan Nepomuk Josef Kadeřávek. Po maturitě na gymnáziu v Jihlavě vstoupil v roce 1859 do premonstrátského kláštera v Želivě, přijal řádové jméno Eugen. Teologii studoval v Praze a v roce 1864 byl vysvěcen na kněze. Následně studoval klasickou filologii na Filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity (PhDr. 1871). Působil jako učitel klasické filologie a filosofie na gymnáziu v Německém Brodě a od roku 1872 na Slovanském gymnáziu v Olomouci, současně přednášel na olomoucké bohoslovecké fakultě. V roce 1891 byl jmenován profesorem teologie a filosofie na Teologické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, jejímž byl v letech 1893–94 děkanem a v letech 1897–98 rektorem. Zpočátku byl ovlivněn herbartovou filosofií, později se stal propagátorem aristotelsko-tomistické filosofie, kterou uvedl do českého prostředí. Jeho dílo zahrnuje četné teologické, filosofické a apologetické spisy: ''Křesťanská filosofie, porovnána s některými filosofickými soustavami nového věku'' (1885), ''Logika formálná'' (1887), ''O atheismu čili bezbožectví'' (1878), ''O jsoucnosti a bytnosti boží'' (1896), ''Psychologie'', ''Právo přirozené základem zákonodárství lidského'', ''Věda a víra'', ''O původu tvorstva dle zpráv biblických'' (1897), ''O účelnosti v přírodě; Metafysika obecná'' (1898), ''Může-li katolík věrným zůstati svému přesvědčení?'' (1902), ''Morálka filosofická'' (1906), ''O stavu kněžském'' (1916), ''Soustava filosofie křesťanské čili aristotelicko-thomistické'' ''I.–III.'' (1919–20) a ''Třistapadesát výborných kněží katolických'' (1921). |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, teolog. Narozen jako Jan Nepomuk Josef Kadeřávek. Po maturitě na gymnáziu v Jihlavě vstoupil v roce 1859 do premonstrátského kláštera v Želivě, přijal řádové jméno Eugen. Teologii studoval v Praze a v roce 1864 byl vysvěcen na kněze. Následně studoval klasickou filologii na Filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity (PhDr. 1871). Působil jako učitel klasické filologie a filosofie na gymnáziu v Německém Brodě a od roku 1872 na Slovanském gymnáziu v Olomouci, současně přednášel na olomoucké bohoslovecké fakultě. V roce 1891 byl jmenován profesorem teologie a filosofie na Teologické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, jejímž byl v letech 1893–94 děkanem a v letech 1897–98 rektorem. Zpočátku byl ovlivněn herbartovou filosofií, později se stal propagátorem aristotelsko-tomistické filosofie, kterou uvedl do českého prostředí. Jeho dílo zahrnuje četné teologické, filosofické a apologetické spisy: ''Křesťanská filosofie, porovnána s některými filosofickými soustavami nového věku'' (1885), ''Logika formálná'' (1887), ''O atheismu čili bezbožectví'' (1878), ''O jsoucnosti a bytnosti boží'' (1896), ''Psychologie'', ''Právo přirozené základem zákonodárství lidského'', ''Věda a víra'', ''O původu tvorstva dle zpráv biblických'' (1897), ''O účelnosti v přírodě; Metafysika obecná'' (1898), ''Může-li katolík věrným zůstati svému přesvědčení?'' (1902), ''Morálka filosofická'' (1906), ''O stavu kněžském'' (1916), ''Soustava filosofie křesťanské čili aristotelicko-thomistické'' ''I.–III.'' (1919–20) a ''Třistapadesát výborných kněží katolických'' (1921). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Kadeřávek Eugen
v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod)
v Želivě (okr. Pelhřimov)
Římskokatolický kněz, teolog. Narozen jako Jan Nepomuk Josef Kadeřávek. Po maturitě na gymnáziu v Jihlavě vstoupil v roce 1859 do premonstrátského kláštera v Želivě, přijal řádové jméno Eugen. Teologii studoval v Praze a v roce 1864 byl vysvěcen na kněze. Následně studoval klasickou filologii na Filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity (PhDr. 1871). Působil jako učitel klasické filologie a filosofie na gymnáziu v Německém Brodě a od roku 1872 na Slovanském gymnáziu v Olomouci, současně přednášel na olomoucké bohoslovecké fakultě. V roce 1891 byl jmenován profesorem teologie a filosofie na Teologické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, jejímž byl v letech 1893–94 děkanem a v letech 1897–98 rektorem. Zpočátku byl ovlivněn herbartovou filosofií, později se stal propagátorem aristotelsko-tomistické filosofie, kterou uvedl do českého prostředí. Jeho dílo zahrnuje četné teologické, filosofické a apologetické spisy: Křesťanská filosofie, porovnána s některými filosofickými soustavami nového věku (1885), Logika formálná (1887), O atheismu čili bezbožectví (1878), O jsoucnosti a bytnosti boží (1896), Psychologie, Právo přirozené základem zákonodárství lidského, Věda a víra, O původu tvorstva dle zpráv biblických (1897), O účelnosti v přírodě; Metafysika obecná (1898), Může-li katolík věrným zůstati svému přesvědčení? (1902), Morálka filosofická (1906), O stavu kněžském (1916), Soustava filosofie křesťanské čili aristotelicko-thomistické I.–III. (1919–20) a Třistapadesát výborných kněží katolických (1921).