Kostohryz Josef

Kostohryz Josef

25. prosince 1907 v Křenovicích (okr. Písek)
24. května 1987 v Praze

Římskokatolický básník a spisovatel. Po maturitě v roce 1927 začal studovat filosofii, češtinu a francouzštinu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, současně do periodik (Lidové noviny, Řád, Lumír, Rozhledy po literatuře a umění, Obnova). V roce 1934 složil pedagogickou zkoušku a následně působil jako lektor češtiny na Ústavu pro východní Evropu v Římě a na Orientálním ústavu v Neapoli. Po návratu v roce 1936 učil na pražských a českobudějovických gymnáziích (do roku 1945). Po válce pracoval na Ministerstvu informací, od roku 1949 byl vedoucím administrativy Národní galerie v Praze, ale v květnu 1951 byl ve vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou odsouzen za velezradu na doživotí (původně mu hrozil trest smrti). Propuštěn byl roku 1963 a rehabilitován po roce 1990. Byl evidován jako agent komunistické Státní bezpečnosti. Je autorem poezie, v obdí komunistické vlády ineditní (např. Prameny ústí, 1934; Rekviem, 1944; Ať zkamení, 1946; Jednorožec mizí, 1969; Přísný obraz, 1970; Eumenidy, 1981; Strmá nenaděj, 1987), a prózy (Paraple paní Černé, 1975, pseudonym Zdena Hadrbolcová). Působil také jako překladatel z francouzštiny, italštiny, angličtiny, polštiny, španělštiny a němčiny.

Literatura:
Ota Rambousek: Paměti lichoběžníka. Primus, Praha 1999; Martin C. Putna: Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945. Torst, Praha 2010.

Rostislav Gramskopf