Pánek František „Fanda“: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] básník, představitel českého undergroundu. Vyrůstal v úřednické rodině poznamenané otcovou hráčskou závislostí. Nedokončil vyučení potrubářem, prošel řadou dělnických profesí (mj. hrobník, hlídač, kustod kostela sv. Josefa v Praze). Trpěl psychickými potížemi, byl opakovaně diagnostikován jako psychopatická osobnost, několikrát hospitalizován, od roku 2001 žil v plném invalidním důchodu. Na počátku sedmdesátých let navázal kontakt s literáty Janem Lopatkou (1940–1993) a Egonem Bondym (1930–2007) a s komunitou kolem hudební skupiny The Plastic People of the Universe. Psal od roku 1972, debutoval v samizdatovém sborníku ''Egonu Bondymu k 45. narozeninám invalidní sourozenci'' (1975). Básně publikoval v četných samizdatových i exilových periodikách a sbornících. Zásadní vliv mělo také setkání s psychiatry Stanislavem Drvotou (1929–1992) a Cyrilem Höschlem (1949–2025). V roce 1977 podepsal Chartu 77. Od počátku osmdesátých let žil v ústraní, roku 1985 konvertoval k římskokatolické víře a začal se účastnit církevního života. Po roce 1989 publikoval své verše v řadě kulturních periodik. Jeho poezie ze 70. let je lapidární, jakoby říkánkovitá, často deformovaná v tvarosloví i ve skladbě; obsahuje vulgarismy, groteskní a chiliastické obrazy, formálně je tedy blízká tzv. trapné poezii Bondyho nebo jazykovým experimentům Andreje Stankoviče (1940–2001). Po roce 1989 se jeho poezie posunula ke spiritualitě a pokání, jak dokládá mj. sbírka ''Vita nova''. Celý soubor jeho poezie psané před rokem 1989 vyšel pod názvem ''Vita horribilis'' (2007), jádrem je původně samizdatový svazek ''U prdele'' ''(vznikl 1981)''. Užíval také pseudonym František Petřík a šifru F. P. Pánkovy texty zhudebnila skupina The Plastic People of the Universe (např. na LP ''Francovka'', ''Eliášův oheň'' a CD ''Ach to státu hanobení''). Objevuje se jako postava v prózách Egona Bondyho (''677'', ''Příšerné příběhy''), Petra Placáka (''Medorek'') nebo Josefa Vondrušky (''Chlastej a modli se''). V roce 1985 vystupoval v dokumentárním filmu Tomáše Mazala a Pabla de Sax ''My žijeme v Praze.'' Část jeho života a tvorby zachycuje televizní dokument ''Alternativní kultura II: Poezie v podzemí I'' (2003). |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] básník, představitel českého undergroundu. Vyrůstal v úřednické rodině poznamenané otcovou hráčskou závislostí. Nedokončil vyučení potrubářem, prošel řadou dělnických profesí (mj. hrobník, hlídač, kustod kostela sv. Josefa v Praze). Trpěl psychickými potížemi, byl opakovaně diagnostikován jako psychopatická osobnost, několikrát hospitalizován, od roku 2001 žil v plném invalidním důchodu. Na počátku sedmdesátých let navázal kontakt s literáty Janem Lopatkou (1940–1993) a Egonem Bondym (1930–2007) a s komunitou kolem hudební skupiny The Plastic People of the Universe. Psal od roku 1972, debutoval v samizdatovém sborníku ''Egonu Bondymu k 45. narozeninám invalidní sourozenci'' (1975). Básně publikoval v četných samizdatových i exilových periodikách a sbornících. Zásadní vliv mělo také setkání s psychiatry Stanislavem Drvotou (1929–1992) a Cyrilem Höschlem (1949–2025). V roce 1977 podepsal Chartu 77. Od počátku osmdesátých let žil v ústraní, roku 1985 konvertoval k římskokatolické víře a začal se účastnit církevního života. Po roce 1989 publikoval své verše v řadě kulturních periodik. Jeho poezie ze 70. let je lapidární, jakoby říkánkovitá, často deformovaná v tvarosloví i ve skladbě; obsahuje vulgarismy, groteskní a chiliastické obrazy, formálně je tedy blízká tzv. trapné poezii Bondyho nebo jazykovým experimentům Andreje Stankoviče (1940–2001). Po roce 1989 se jeho poezie posunula ke spiritualitě a pokání, jak dokládá mj. sbírka ''Vita nova''. Celý soubor jeho poezie psané před rokem 1989 vyšel pod názvem ''Vita horribilis'' (2007), jádrem je původně samizdatový svazek ''U prdele'' ''(vznikl 1981)''. Užíval také pseudonym František Petřík a šifru F. P. Pánkovy texty zhudebnila skupina The Plastic People of the Universe (např. na LP ''Francovka'', ''Eliášův oheň'' a CD ''Ach to státu hanobení''). Objevuje se jako postava v prózách Egona Bondyho (''677'', ''Příšerné příběhy''), Petra Placáka (''Medorek'') nebo Josefa Vondrušky (''Chlastej a modli se''). V roce 1985 vystupoval v dokumentárním filmu Tomáše Mazala a Pabla de Sax ''My žijeme v Praze.'' Část jeho života a tvorby zachycuje televizní dokument ''Alternativní kultura II: Poezie v podzemí I'' (2003). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 21:04
Pánek František „Fanda“
v Praze
Římskokatolický básník, představitel českého undergroundu. Vyrůstal v úřednické rodině poznamenané otcovou hráčskou závislostí. Nedokončil vyučení potrubářem, prošel řadou dělnických profesí (mj. hrobník, hlídač, kustod kostela sv. Josefa v Praze). Trpěl psychickými potížemi, byl opakovaně diagnostikován jako psychopatická osobnost, několikrát hospitalizován, od roku 2001 žil v plném invalidním důchodu. Na počátku sedmdesátých let navázal kontakt s literáty Janem Lopatkou (1940–1993) a Egonem Bondym (1930–2007) a s komunitou kolem hudební skupiny The Plastic People of the Universe. Psal od roku 1972, debutoval v samizdatovém sborníku Egonu Bondymu k 45. narozeninám invalidní sourozenci (1975). Básně publikoval v četných samizdatových i exilových periodikách a sbornících. Zásadní vliv mělo také setkání s psychiatry Stanislavem Drvotou (1929–1992) a Cyrilem Höschlem (1949–2025). V roce 1977 podepsal Chartu 77. Od počátku osmdesátých let žil v ústraní, roku 1985 konvertoval k římskokatolické víře a začal se účastnit církevního života. Po roce 1989 publikoval své verše v řadě kulturních periodik. Jeho poezie ze 70. let je lapidární, jakoby říkánkovitá, často deformovaná v tvarosloví i ve skladbě; obsahuje vulgarismy, groteskní a chiliastické obrazy, formálně je tedy blízká tzv. trapné poezii Bondyho nebo jazykovým experimentům Andreje Stankoviče (1940–2001). Po roce 1989 se jeho poezie posunula ke spiritualitě a pokání, jak dokládá mj. sbírka Vita nova. Celý soubor jeho poezie psané před rokem 1989 vyšel pod názvem Vita horribilis (2007), jádrem je původně samizdatový svazek U prdele (vznikl 1981). Užíval také pseudonym František Petřík a šifru F. P. Pánkovy texty zhudebnila skupina The Plastic People of the Universe (např. na LP Francovka, Eliášův oheň a CD Ach to státu hanobení). Objevuje se jako postava v prózách Egona Bondyho (677, Příšerné příběhy), Petra Placáka (Medorek) nebo Josefa Vondrušky (Chlastej a modli se). V roce 1985 vystupoval v dokumentárním filmu Tomáše Mazala a Pabla de Sax My žijeme v Praze. Část jeho života a tvorby zachycuje televizní dokument Alternativní kultura II: Poezie v podzemí I (2003).