Pojezdný Michael Josef: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, premonstrát. Po maturitě roku 1960 pracoval jako opravář stavebních strojů, teologii studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích (1962–67). Na kněze byl vysvěcen v roce 1967, poté působil v Jaroměřicích nad Rokytnou, prošel vojenskou službou a působil jako kaplan v Kloboukách u Brna a farář v Dubňanech, později v Osové Bítýšce. Roku 1971 byl v ilegalitě přijat do premonstrátského řádu pod jménem Michael. Dne 29. září 1987 byl v Rožné nad Pernštejnem zvolen opatem, opatskou benedikci přijal v utajení 30. listopadu téhož roku. Po roce 1989 sehrál klíčovou roli při obnově strahovského kláštera a života kanonie, do níž přivedl nové členy, zahájil opravy a duchovní obnovu. Podporoval také rekonstrukci dalších památek (např. v Milevsku, na Svatém Kopečku, v Jihlavě). Byl hlavou Českomoravské cirkárie premonstrátů, předsedou Konference vyšších představených mužských řeholí v ČR (do 2017), čestným předsedou Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu v Praze, konventuálním kaplanem maltézských rytířů. V roce 2006 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy, roku 2014 ocenění Kraje Vysočina. Roku 2018 ukončil službu opata a žije jako emeritní opat ve strahovské kanonii. |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, premonstrát. Po maturitě roku 1960 pracoval jako opravář stavebních strojů, teologii studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích (1962–67). Na kněze byl vysvěcen v roce 1967, poté působil v Jaroměřicích nad Rokytnou, prošel vojenskou službou a působil jako kaplan v Kloboukách u Brna a farář v Dubňanech, později v Osové Bítýšce. Roku 1971 byl v ilegalitě přijat do premonstrátského řádu pod jménem Michael. Dne 29. září 1987 byl v Rožné nad Pernštejnem zvolen opatem, opatskou benedikci přijal v utajení 30. listopadu téhož roku. Po roce 1989 sehrál klíčovou roli při obnově strahovského kláštera a života kanonie, do níž přivedl nové členy, zahájil opravy a duchovní obnovu. Podporoval také rekonstrukci dalších památek (např. v Milevsku, na Svatém Kopečku, v Jihlavě). Byl hlavou Českomoravské cirkárie premonstrátů, předsedou Konference vyšších představených mužských řeholí v ČR (do 2017), čestným předsedou Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu v Praze, konventuálním kaplanem maltézských rytířů. V roce 2006 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy, roku 2014 ocenění Kraje Vysočina. Roku 2018 ukončil službu opata a žije jako emeritní opat ve strahovské kanonii. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Pojezdný Michael Josef
v Jihlavě
Římskokatolický kněz, premonstrát. Po maturitě roku 1960 pracoval jako opravář stavebních strojů, teologii studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích (1962–67). Na kněze byl vysvěcen v roce 1967, poté působil v Jaroměřicích nad Rokytnou, prošel vojenskou službou a působil jako kaplan v Kloboukách u Brna a farář v Dubňanech, později v Osové Bítýšce. Roku 1971 byl v ilegalitě přijat do premonstrátského řádu pod jménem Michael. Dne 29. září 1987 byl v Rožné nad Pernštejnem zvolen opatem, opatskou benedikci přijal v utajení 30. listopadu téhož roku. Po roce 1989 sehrál klíčovou roli při obnově strahovského kláštera a života kanonie, do níž přivedl nové členy, zahájil opravy a duchovní obnovu. Podporoval také rekonstrukci dalších památek (např. v Milevsku, na Svatém Kopečku, v Jihlavě). Byl hlavou Českomoravské cirkárie premonstrátů, předsedou Konference vyšších představených mužských řeholí v ČR (do 2017), čestným předsedou Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu v Praze, konventuálním kaplanem maltézských rytířů. V roce 2006 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy, roku 2014 ocenění Kraje Vysočina. Roku 2018 ukončil službu opata a žije jako emeritní opat ve strahovské kanonii.