Říčan Pavel: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Psycholog, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Syn faráře ČCE a církevního historika [[Říčan Rudolf|Rudolfa Říčana]]. Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1957) a psychologii na Karlově univerzitě (absolv. 1962, PhDr. 1968). Po studiích zůstal v univerzitním Psychologickém ústavu, kde získal kandidaturu věd (CSc. 1965), v letech 1966–67 stážoval na University of Illinois (USA). Po návratu krátce působil v akademické sféře (1967–68 Fakulta dětského lékařství UK, 1968–71 Psychologický ústav ČSAV), pak musel přejít do Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů, kde se věnoval klinické praxi (1971–90). V roce 1990 se habilitoval z klinické psychologie, v roce 1991 přešel do Psychologického ústavu ČSAV, který v letech 1991–92 rovněž řídil. Zároveň externě přednášel psychologii náboženství na Evangelické a Husitské teologické fakultě UK. V roce 2004 byl jmenován profesorem pedagogické psychologie. Po roce 2000 se stal ordinovaným presbyterem ČCE, nadále působil i jako psycholog a popularizátor psychologie. Odborně se zabýval především psychometrií a psychologií osobnosti (''Psychologie osobnosti'', 1973; ''Cesta životem'', 1990), pedopsychologií (''Dětská klinická psychologie'', 1991, s kolektivem) a psychologií náboženství (''Psychologie náboženství'', 2002). Je autorem řady učebnic psychologie a popularizujících příruček. |
Psycholog, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Syn faráře ČCE a církevního historika [[Říčan Rudolf|Rudolfa Říčana]]. Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1957) a psychologii na Karlově univerzitě (absolv. 1962, PhDr. 1968). Po studiích zůstal v univerzitním Psychologickém ústavu, kde získal kandidaturu věd (CSc. 1965), v letech 1966–67 stážoval na University of Illinois (USA). Po návratu krátce působil v akademické sféře (1967–68 Fakulta dětského lékařství UK, 1968–71 Psychologický ústav ČSAV), pak musel přejít do Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů, kde se věnoval klinické praxi (1971–90). V roce 1990 se habilitoval z klinické psychologie, v roce 1991 přešel do Psychologického ústavu ČSAV, který v letech 1991–92 rovněž řídil. Zároveň externě přednášel psychologii náboženství na Evangelické a Husitské teologické fakultě UK. V roce 2004 byl jmenován profesorem pedagogické psychologie. Po roce 2000 se stal ordinovaným presbyterem ČCE, nadále působil i jako psycholog a popularizátor psychologie. Odborně se zabýval především psychometrií a psychologií osobnosti (''Psychologie osobnosti'', 1973; ''Cesta životem'', 1990), pedopsychologií (''Dětská klinická psychologie'', 1991, s kolektivem) a psychologií náboženství (''Psychologie náboženství'', 2002). Je autorem řady učebnic psychologie a popularizujících příruček. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Říčan Pavel
v Hustopečích (okr. Břeclav)
Psycholog, člen Českobratrské církve evangelické. Syn faráře ČCE a církevního historika Rudolfa Říčana. Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1957) a psychologii na Karlově univerzitě (absolv. 1962, PhDr. 1968). Po studiích zůstal v univerzitním Psychologickém ústavu, kde získal kandidaturu věd (CSc. 1965), v letech 1966–67 stážoval na University of Illinois (USA). Po návratu krátce působil v akademické sféře (1967–68 Fakulta dětského lékařství UK, 1968–71 Psychologický ústav ČSAV), pak musel přejít do Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů, kde se věnoval klinické praxi (1971–90). V roce 1990 se habilitoval z klinické psychologie, v roce 1991 přešel do Psychologického ústavu ČSAV, který v letech 1991–92 rovněž řídil. Zároveň externě přednášel psychologii náboženství na Evangelické a Husitské teologické fakultě UK. V roce 2004 byl jmenován profesorem pedagogické psychologie. Po roce 2000 se stal ordinovaným presbyterem ČCE, nadále působil i jako psycholog a popularizátor psychologie. Odborně se zabýval především psychometrií a psychologií osobnosti (Psychologie osobnosti, 1973; Cesta životem, 1990), pedopsychologií (Dětská klinická psychologie, 1991, s kolektivem) a psychologií náboženství (Psychologie náboženství, 2002). Je autorem řady učebnic psychologie a popularizujících příruček.