Stojan Antonín Cyril: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
František Cinek: ''Arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan. Život a dílo – pokus o nárys duchovní fysiognomie.'' Olomouc 1933; Josef Bebeš: ''Ač zemřeli ještě mluví. Medailony českých katolických vlasteneckých kněží.'' ÚCN, Praha 1964, s. 426–432. |
František Cinek: ''Arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan. Život a dílo – pokus o nárys duchovní fysiognomie.'' Olomouc 1933; Josef Bebeš: ''Ač zemřeli ještě mluví. Medailony českých katolických vlasteneckých kněží.'' ÚCN, Praha 1964, s. 426–432. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Stojan Antonín Cyril
v Beňově (okr. Přerov)
v Olomouci
Římskokatolický arcibiskup. Studoval gymnázium v Příboře a Kroměříži, později Teologickou fakultu v Olomouci; vysvěcen byl roku 1876. Deset letech působil jako kaplan v Příboře, mezi lety 1888–1908 jako farář v Dražovicích. V roce 1896 se stal doktorem teologie (ThDr). V roce 1897 byl zvolen do říšské rady (= rakouského parlamentu), byl rovněž poslancem moravského zemského sněmu. Roku 1900 spoluzaložil Křesťansko-sociální stranu, v roce 1917 se stal členem olomoucké kapituly. Po vzniku Československa zasedl v revolučním národním shromáždění, v roce 1920 byl zvolen senátorem. Současně byl v roce 1921 byl olomouckým arcibiskupem. Zasloužil se o obnovu a povznesení nejvýznamnějších moravských poutních míst – Svatého Hostýna a Velehradu (již od 1907 organizoval velehradské unionistické kongresy). Pohřben je ve velehradské bazilice. Roku 2016 jej papež František prohlásil za ctihodného.
Literatura:
František Cinek: Arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan. Život a dílo – pokus o nárys duchovní fysiognomie. Olomouc 1933; Josef Bebeš: Ač zemřeli ještě mluví. Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. ÚCN, Praha 1964, s. 426–432.