Švanda Pavel: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Spisovatel, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Po mnichovském odtržení pohraničí se rodina přestěhovala do Brna, kde Švanda prožil i válečné bombardování v listopadu 1944. Po maturitě na průmyslové škole začal v roce 1954 studovat dějiny umění na Filosofické fakultě brněnské univerzity, studium však kvůli rodinným a pracovním poměrům nedokončil. V šedesátých letech se stal součástí literární skupiny tzv. Šestatřicátníků (spolu s Václavem Havlem, Jiřím Kuběnou aj.), působil jako redaktor v kulturních časopisech ''Host do domu'' a ''Tvář'', psal filmové a literární kritiky. V období tzv. normalizace nesměl publikovat a pracoval v různých dělnických profesích, angažoval se nicméně v disentu a samizdatu. V letech 1992–2015 učil na Divadelní fakultě JAMU v Brně jako profesor literární a dramatické tvorby. Je autorem významného souboru děl v žánru esejistické, povídkové a filosofické tvorby. Debutoval sbírkou ''Anonymní povídky'' (1967), následovaly ''Zázraky v malém ráji'', ''Portréty'', ''Hodinka profesora Bojera'', ''Paměť esejisty'', ''Dopadne to jako vždycky'' a další. |
Spisovatel, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Po mnichovském odtržení pohraničí se rodina přestěhovala do Brna, kde Švanda prožil i válečné bombardování v listopadu 1944. Po maturitě na průmyslové škole začal v roce 1954 studovat dějiny umění na Filosofické fakultě brněnské univerzity, studium však kvůli rodinným a pracovním poměrům nedokončil. V šedesátých letech se stal součástí literární skupiny tzv. Šestatřicátníků (spolu s Václavem Havlem, Jiřím Kuběnou aj.), působil jako redaktor v kulturních časopisech ''Host do domu'' a ''Tvář'', psal filmové a literární kritiky. V období tzv. normalizace nesměl publikovat a pracoval v různých dělnických profesích, angažoval se nicméně v disentu a samizdatu. V letech 1992–2015 učil na Divadelní fakultě JAMU v Brně jako profesor literární a dramatické tvorby. Je autorem významného souboru děl v žánru esejistické, povídkové a filosofické tvorby. Debutoval sbírkou ''Anonymní povídky'' (1967), následovaly ''Zázraky v malém ráji'', ''Portréty'', ''Hodinka profesora Bojera'', ''Paměť esejisty'', ''Dopadne to jako vždycky'' a další. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Švanda Pavel
ve Znojmě
Spisovatel, člen římskokatolické církve. Po mnichovském odtržení pohraničí se rodina přestěhovala do Brna, kde Švanda prožil i válečné bombardování v listopadu 1944. Po maturitě na průmyslové škole začal v roce 1954 studovat dějiny umění na Filosofické fakultě brněnské univerzity, studium však kvůli rodinným a pracovním poměrům nedokončil. V šedesátých letech se stal součástí literární skupiny tzv. Šestatřicátníků (spolu s Václavem Havlem, Jiřím Kuběnou aj.), působil jako redaktor v kulturních časopisech Host do domu a Tvář, psal filmové a literární kritiky. V období tzv. normalizace nesměl publikovat a pracoval v různých dělnických profesích, angažoval se nicméně v disentu a samizdatu. V letech 1992–2015 učil na Divadelní fakultě JAMU v Brně jako profesor literární a dramatické tvorby. Je autorem významného souboru děl v žánru esejistické, povídkové a filosofické tvorby. Debutoval sbírkou Anonymní povídky (1967), následovaly Zázraky v malém ráji, Portréty, Hodinka profesora Bojera, Paměť esejisty, Dopadne to jako vždycky a další.