Vrána Karel: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a filosof. Absolvoval klasické gymnázium v Praze a studium filosofie a teologie na Papežské lateránské univerzitě v Římě, kde byl v roce 1950 vysvěcen na kněze. Zůstal v italském exilu a začal působit v české exilové diaspoře. Zakládal Křesťanskou akademii v Římě, redigoval časopis ''Studie'' a přispíval do exilového periodika ''Nový život'' (také pod pseudonymem Pavel Želivan). Od poloviny padesátých let vyučoval filosofii na papežském teologickém institutě v Beneventu (1955–77), později se stal rektorem české koleje Nepomucenum (1978–93) a profesorem na Lateránské univerzitě v Římě (od 1980). Po návratu do Československa přednášel na Katolické teologické fakultě UK v Praze filosofickou teologii a antropologii (1992–2003). Autor publikací ''Původ vesmíru'' (1966), ''Původ života'' (1966), ''Věda a bible o původu světa'' (1966), ''Teilhard de Chardin'' (1968), ''Antropologia filosofica'' (1984), ''Experiment křesťanství'' (1995), ''Dialogický personalismus'' (1996), ''Svoboda k pravdě'' (1996), ''Společný evropský dům'' (2000), ''Poslání a pokušení spisovatele'' (2002), ''Návrat Jaroslava Durycha'' (2002). V roce 2001 obdržel Řád T. G. Masaryka III. třídy. |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a filosof. Absolvoval klasické gymnázium v Praze a studium filosofie a teologie na Papežské lateránské univerzitě v Římě, kde byl v roce 1950 vysvěcen na kněze. Zůstal v italském exilu a začal působit v české exilové diaspoře. Zakládal Křesťanskou akademii v Římě, redigoval časopis ''Studie'' a přispíval do exilového periodika ''Nový život'' (také pod pseudonymem Pavel Želivan). Od poloviny padesátých let vyučoval filosofii na papežském teologickém institutě v Beneventu (1955–77), později se stal rektorem české koleje Nepomucenum (1978–93) a profesorem na Lateránské univerzitě v Římě (od 1980). Po návratu do Československa přednášel na Katolické teologické fakultě UK v Praze filosofickou teologii a antropologii (1992–2003). Autor publikací ''Původ vesmíru'' (1966), ''Původ života'' (1966), ''Věda a bible o původu světa'' (1966), ''Teilhard de Chardin'' (1968), ''Antropologia filosofica'' (1984), ''Experiment křesťanství'' (1995), ''Dialogický personalismus'' (1996), ''Svoboda k pravdě'' (1996), ''Společný evropský dům'' (2000), ''Poslání a pokušení spisovatele'' (2002), ''Návrat Jaroslava Durycha'' (2002). V roce 2001 obdržel Řád T. G. Masaryka III. třídy. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Vrána Karel
v Zahrádce (část obce Horní Paseka, okr. Havlíčkův Brod)
v Říčanech (okr. Praha-východ)
Římskokatolický kněz a filosof. Absolvoval klasické gymnázium v Praze a studium filosofie a teologie na Papežské lateránské univerzitě v Římě, kde byl v roce 1950 vysvěcen na kněze. Zůstal v italském exilu a začal působit v české exilové diaspoře. Zakládal Křesťanskou akademii v Římě, redigoval časopis Studie a přispíval do exilového periodika Nový život (také pod pseudonymem Pavel Želivan). Od poloviny padesátých let vyučoval filosofii na papežském teologickém institutě v Beneventu (1955–77), později se stal rektorem české koleje Nepomucenum (1978–93) a profesorem na Lateránské univerzitě v Římě (od 1980). Po návratu do Československa přednášel na Katolické teologické fakultě UK v Praze filosofickou teologii a antropologii (1992–2003). Autor publikací Původ vesmíru (1966), Původ života (1966), Věda a bible o původu světa (1966), Teilhard de Chardin (1968), Antropologia filosofica (1984), Experiment křesťanství (1995), Dialogický personalismus (1996), Svoboda k pravdě (1996), Společný evropský dům (2000), Poslání a pokušení spisovatele (2002), Návrat Jaroslava Durycha (2002). V roce 2001 obdržel Řád T. G. Masaryka III. třídy.