Vyskočil Ivan: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Dramatik, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Vyrůstal na pražském Spořilově, jeho etické postoje i smysl pro dramatickou imaginaci výrazně ovlivnily skautská výchova a atmosféra protektorátu. V roce 1948 maturoval na Akademickém gymnáziu, poté vystudoval herectví a režii na DAMU (dříve dramatická konzervatoř) a následně psychologii, pedagogiku a filosofii na Filosoficko-historické fakultě Univerzity Karlovy (1952–57). Koncem padesátých let spolupracoval s Jiřím Suchým (* 1931) v Redutě, kde uvedli první text-appealy, z nichž se vyvinulo autorské divadlo kladoucí důraz na osobní výpověď. Roku 1958 spoluzaložil ''Divadlo Na zábradlí'', kde uvedl např. inscenace ''Faust, Markétka, služka a já'', ''Kdyby tisíc klarinetů'' či ''Smutné Vánoce''. V roce 1963 založil v Redutě tzv. Nedivadlo, formu autorsko-participačního jevištního projevu, který odmítal klasické divadelní konvence. V období tzv. normalizace nesměl oficiálně publikovat a s Nedivadlem vystupoval v kulturních domech mimo Prahu. V roce 1992 založil Katedru autorské tvorby a pedagogiky na DAMU, kterou do roku 2003 vedl. Působil také v Akademickém senátu DAMU, Umělecké radě AMU a věnoval se individuálnímu pedagogickému vedení. Autor děl ''Malé hry'' (1967), ''Sbohem, Malý Alenáši'' (1990), ''Vždyť přece létat je snadné'' (1995) a ''Nedopovídky'' (2013). Výrazně přispěl k rozvoji netradiční dramatické pedagogiky, kde kladl důraz na autenticitu, otevřenost a tvůrčí svobodu. V devadesátých letech se úspěšně soudil kvůli neoprávněnému zařazení v seznamech spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti. |
Dramatik, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Vyrůstal na pražském Spořilově, jeho etické postoje i smysl pro dramatickou imaginaci výrazně ovlivnily skautská výchova a atmosféra protektorátu. V roce 1948 maturoval na Akademickém gymnáziu, poté vystudoval herectví a režii na DAMU (dříve dramatická konzervatoř) a následně psychologii, pedagogiku a filosofii na Filosoficko-historické fakultě Univerzity Karlovy (1952–57). Koncem padesátých let spolupracoval s Jiřím Suchým (* 1931) v Redutě, kde uvedli první text-appealy, z nichž se vyvinulo autorské divadlo kladoucí důraz na osobní výpověď. Roku 1958 spoluzaložil ''Divadlo Na zábradlí'', kde uvedl např. inscenace ''Faust, Markétka, služka a já'', ''Kdyby tisíc klarinetů'' či ''Smutné Vánoce''. V roce 1963 založil v Redutě tzv. Nedivadlo, formu autorsko-participačního jevištního projevu, který odmítal klasické divadelní konvence. V období tzv. normalizace nesměl oficiálně publikovat a s Nedivadlem vystupoval v kulturních domech mimo Prahu. V roce 1992 založil Katedru autorské tvorby a pedagogiky na DAMU, kterou do roku 2003 vedl. Působil také v Akademickém senátu DAMU, Umělecké radě AMU a věnoval se individuálnímu pedagogickému vedení. Autor děl ''Malé hry'' (1967), ''Sbohem, Malý Alenáši'' (1990), ''Vždyť přece létat je snadné'' (1995) a ''Nedopovídky'' (2013). Výrazně přispěl k rozvoji netradiční dramatické pedagogiky, kde kladl důraz na autenticitu, otevřenost a tvůrčí svobodu. V devadesátých letech se úspěšně soudil kvůli neoprávněnému zařazení v seznamech spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Vyskočil Ivan
v Praze
v Praze
Dramatik, člen římskokatolické církve. Vyrůstal na pražském Spořilově, jeho etické postoje i smysl pro dramatickou imaginaci výrazně ovlivnily skautská výchova a atmosféra protektorátu. V roce 1948 maturoval na Akademickém gymnáziu, poté vystudoval herectví a režii na DAMU (dříve dramatická konzervatoř) a následně psychologii, pedagogiku a filosofii na Filosoficko-historické fakultě Univerzity Karlovy (1952–57). Koncem padesátých let spolupracoval s Jiřím Suchým (* 1931) v Redutě, kde uvedli první text-appealy, z nichž se vyvinulo autorské divadlo kladoucí důraz na osobní výpověď. Roku 1958 spoluzaložil Divadlo Na zábradlí, kde uvedl např. inscenace Faust, Markétka, služka a já, Kdyby tisíc klarinetů či Smutné Vánoce. V roce 1963 založil v Redutě tzv. Nedivadlo, formu autorsko-participačního jevištního projevu, který odmítal klasické divadelní konvence. V období tzv. normalizace nesměl oficiálně publikovat a s Nedivadlem vystupoval v kulturních domech mimo Prahu. V roce 1992 založil Katedru autorské tvorby a pedagogiky na DAMU, kterou do roku 2003 vedl. Působil také v Akademickém senátu DAMU, Umělecké radě AMU a věnoval se individuálnímu pedagogickému vedení. Autor děl Malé hry (1967), Sbohem, Malý Alenáši (1990), Vždyť přece létat je snadné (1995) a Nedopovídky (2013). Výrazně přispěl k rozvoji netradiční dramatické pedagogiky, kde kladl důraz na autenticitu, otevřenost a tvůrčí svobodu. V devadesátých letech se úspěšně soudil kvůli neoprávněnému zařazení v seznamech spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti.