Wolf Václav: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a teolog. V letech 1955–60 vystudoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích v roce 1955, 1960 přijal kněžské svěcení. Doktorát teologie (ThDr.) získal v roce 1966, habilitoval v roce 1969 na univerzitě v Mohuči. Od roku 1971 působil jako docent filosofie a dogmatiky na litoměřické fakultě, v roce 1977 byl propuštěn a po čase bez zaměstnání se v letech 1979–89 vrátil do pastorace (Praha-Hostivař). V letech 1987–2010 byl děkanem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě. Roku 1990 byl jmenován profesorem Katolické teologické fakulty UK, v letech 1990–97 byl děkanem fakulty. Jakon konzervativní teolog se dostával do střetu s jinak orientovanými teology i s kardinálem [[Vlk Miloslav|Vlkem]], vedením university byl kritizován za organizační problémy fakulty. V médiích byl neoprávněně obviňován ze spolupráce s komunistickou Státní bezečností. Po odvolání z vedení fakulty zůstal v letech 1997–2003 profesorem systematické teologie, následně působil jako vědecký pracovník v Ústavu dějin a archivu UK. V roce 2012 byl jmenován čestným kanovníkem kapituly Nanebevzetí Panny Marie na hradě Karlštejně. Autor publikací ''Lidská identita v proměnách'' (2003), ''Syntéza víry'' (2004), ''Neposkvrněné početí Panny Marie v průběhu historie'' (2005), ''Psychologie Kristovy osobnosti'' (2006), ''Úvodem k islámskému myšlení'' (2013), ''Buddhismus v katolické perspektivě'' (2014). |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a teolog. V letech 1955–60 vystudoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích v roce 1955, 1960 přijal kněžské svěcení. Doktorát teologie (ThDr.) získal v roce 1966, habilitoval v roce 1969 na univerzitě v Mohuči. Od roku 1971 působil jako docent filosofie a dogmatiky na litoměřické fakultě, v roce 1977 byl propuštěn a po čase bez zaměstnání se v letech 1979–89 vrátil do pastorace (Praha-Hostivař). V letech 1987–2010 byl děkanem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě. Roku 1990 byl jmenován profesorem Katolické teologické fakulty UK, v letech 1990–97 byl děkanem fakulty. Jakon konzervativní teolog se dostával do střetu s jinak orientovanými teology i s kardinálem [[Vlk Miloslav|Vlkem]], vedením university byl kritizován za organizační problémy fakulty. V médiích byl neoprávněně obviňován ze spolupráce s komunistickou Státní bezečností. Po odvolání z vedení fakulty zůstal v letech 1997–2003 profesorem systematické teologie, následně působil jako vědecký pracovník v Ústavu dějin a archivu UK. V roce 2012 byl jmenován čestným kanovníkem kapituly Nanebevzetí Panny Marie na hradě Karlštejně. Autor publikací ''Lidská identita v proměnách'' (2003), ''Syntéza víry'' (2004), ''Neposkvrněné početí Panny Marie v průběhu historie'' (2005), ''Psychologie Kristovy osobnosti'' (2006), ''Úvodem k islámskému myšlení'' (2013), ''Buddhismus v katolické perspektivě'' (2014). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Wolf Václav
v Praze
v Praze
Římskokatolický kněz a teolog. V letech 1955–60 vystudoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích v roce 1955, 1960 přijal kněžské svěcení. Doktorát teologie (ThDr.) získal v roce 1966, habilitoval v roce 1969 na univerzitě v Mohuči. Od roku 1971 působil jako docent filosofie a dogmatiky na litoměřické fakultě, v roce 1977 byl propuštěn a po čase bez zaměstnání se v letech 1979–89 vrátil do pastorace (Praha-Hostivař). V letech 1987–2010 byl děkanem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě. Roku 1990 byl jmenován profesorem Katolické teologické fakulty UK, v letech 1990–97 byl děkanem fakulty. Jakon konzervativní teolog se dostával do střetu s jinak orientovanými teology i s kardinálem Vlkem, vedením university byl kritizován za organizační problémy fakulty. V médiích byl neoprávněně obviňován ze spolupráce s komunistickou Státní bezečností. Po odvolání z vedení fakulty zůstal v letech 1997–2003 profesorem systematické teologie, následně působil jako vědecký pracovník v Ústavu dějin a archivu UK. V roce 2012 byl jmenován čestným kanovníkem kapituly Nanebevzetí Panny Marie na hradě Karlštejně. Autor publikací Lidská identita v proměnách (2003), Syntéza víry (2004), Neposkvrněné početí Panny Marie v průběhu historie (2005), Psychologie Kristovy osobnosti (2006), Úvodem k islámskému myšlení (2013), Buddhismus v katolické perspektivě (2014).