Zedníček Miroslav: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, kanonický právník. Osiřel v dětství a vyrůstal v náhradních rodinách. Vystudoval bohosloveckou fakultu, vysvěcen byl roku 1954. Působil v diecézích brněnské i litoměřické, od šedesátých let vyučoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. V době tzv. normalizace byl z fakulty propuštěn, později rehabilitován. V roce 1980 byl jmenován docentem a roku 1990 profesorem církevního práva. Po reinkorporaci fakulty do Univerzity Karlovy se stal vedoucím historicko-právní katedry Katolické teologické fakulty. Pracoval ve vědeckých radách teologických fakult, byl zakládajícím členem Společnosti pro církevní právo a dlouholetým členem Akademického senátu. V civilním právu získal titul JUDr. na Právnické fakultě UK. Po roce 1989 byl zapsán do seznamu advokátů a poskytoval bezplatnou právní pomoc, zejména v pracovních a sociálních věcech. Roku 2011 získal ocenění Právník roku v oblasti občanského práva. Byl též právním poradcem církevního soudu. Jeho nejvýznamnějším dílem je oficiální český překlad ''Kodexu kanonického práva'' (1983). Výnos z jeho vydání věnoval na opravu střechy kostela v Liběšicích, kde po celý život působil jako výpomocný duchovní. Věnoval se také historii církevního práva, otázce postavení ženy v církvi a forenzní pastoraci. |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz, kanonický právník. Osiřel v dětství a vyrůstal v náhradních rodinách. Vystudoval bohosloveckou fakultu, vysvěcen byl roku 1954. Působil v diecézích brněnské i litoměřické, od šedesátých let vyučoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. V době tzv. normalizace byl z fakulty propuštěn, později rehabilitován. V roce 1980 byl jmenován docentem a roku 1990 profesorem církevního práva. Po reinkorporaci fakulty do Univerzity Karlovy se stal vedoucím historicko-právní katedry Katolické teologické fakulty. Pracoval ve vědeckých radách teologických fakult, byl zakládajícím členem Společnosti pro církevní právo a dlouholetým členem Akademického senátu. V civilním právu získal titul JUDr. na Právnické fakultě UK. Po roce 1989 byl zapsán do seznamu advokátů a poskytoval bezplatnou právní pomoc, zejména v pracovních a sociálních věcech. Roku 2011 získal ocenění Právník roku v oblasti občanského práva. Byl též právním poradcem církevního soudu. Jeho nejvýznamnějším dílem je oficiální český překlad ''Kodexu kanonického práva'' (1983). Výnos z jeho vydání věnoval na opravu střechy kostela v Liběšicích, kde po celý život působil jako výpomocný duchovní. Věnoval se také historii církevního práva, otázce postavení ženy v církvi a forenzní pastoraci. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Zedníček Miroslav
v Rudě (okr. Žďár nad Sázavou)
v Litoměřicích
Římskokatolický kněz, kanonický právník. Osiřel v dětství a vyrůstal v náhradních rodinách. Vystudoval bohosloveckou fakultu, vysvěcen byl roku 1954. Působil v diecézích brněnské i litoměřické, od šedesátých let vyučoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. V době tzv. normalizace byl z fakulty propuštěn, později rehabilitován. V roce 1980 byl jmenován docentem a roku 1990 profesorem církevního práva. Po reinkorporaci fakulty do Univerzity Karlovy se stal vedoucím historicko-právní katedry Katolické teologické fakulty. Pracoval ve vědeckých radách teologických fakult, byl zakládajícím členem Společnosti pro církevní právo a dlouholetým členem Akademického senátu. V civilním právu získal titul JUDr. na Právnické fakultě UK. Po roce 1989 byl zapsán do seznamu advokátů a poskytoval bezplatnou právní pomoc, zejména v pracovních a sociálních věcech. Roku 2011 získal ocenění Právník roku v oblasti občanského práva. Byl též právním poradcem církevního soudu. Jeho nejvýznamnějším dílem je oficiální český překlad Kodexu kanonického práva (1983). Výnos z jeho vydání věnoval na opravu střechy kostela v Liběšicích, kde po celý život působil jako výpomocný duchovní. Věnoval se také historii církevního práva, otázce postavení ženy v církvi a forenzní pastoraci.