Zela Stanislav: Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] biskup. Pocházel z rolnické rodiny a po maturitě v roce 1913 vstoupil do kněžského semináře v Olomouci; kněžské svěcení přijal 5. července 1917. Brzy se stal ceremoniářem a sekretářem arcibiskupů [[Skrbenský z Hříště Lev|Lva Skrbenského z Hříště]], [[Stojan Antonín Cyril|Antonína Cyrila Stojana]] a [[Prečan Leopold|Leopolda Prečana]]. V roce 1926 získal doktorát z teologie (ThDr.). V říjnu 1940 byl papežem Piem XII. jmenován pomocným biskupem olomouckým, vysvěcen byl 14. září 1941. Protože otevřeně odmítal nacistickou ideologii, byl v roce 1939 krátce internován v koncentračním táboře Buchenwald a od roku 1941 pod neustálým dohledem Gestapa. V letech 1947–48 byl kapitulním vikářem, 1948–50 generálním vikářem olomouckým. 18. července 1950 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu „Zela a spol.“ odsouzen na pětadvacet těžkého žaláře pro údajnou velezradu a podvody. Propuštěn byl v říjnu 1963 a zbytek života prožil ve faktické internaci v charitním domově v Radvanově. Rozsudek byl zrušen v roce 1969. |
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] biskup. Pocházel z rolnické rodiny a po maturitě v roce 1913 vstoupil do kněžského semináře v Olomouci; kněžské svěcení přijal 5. července 1917. Brzy se stal ceremoniářem a sekretářem arcibiskupů [[Skrbenský z Hříště Lev|Lva Skrbenského z Hříště]], [[Stojan Antonín Cyril|Antonína Cyrila Stojana]] a [[Prečan Leopold|Leopolda Prečana]]. V roce 1926 získal doktorát z teologie (ThDr.). V říjnu 1940 byl papežem Piem XII. jmenován pomocným biskupem olomouckým, vysvěcen byl 14. září 1941. Protože otevřeně odmítal nacistickou ideologii, byl v roce 1939 krátce internován v koncentračním táboře Buchenwald a od roku 1941 pod neustálým dohledem Gestapa. V letech 1947–48 byl kapitulním vikářem, 1948–50 generálním vikářem olomouckým. 18. července 1950 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu „Zela a spol.“ odsouzen na pětadvacet těžkého žaláře pro údajnou velezradu a podvody. Propuštěn byl v říjnu 1963 a zbytek života prožil ve faktické internaci v charitním domově v Radvanově. Rozsudek byl zrušen v roce 1969. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
[[Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]] |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:04
Zela Stanislav
v Horních Nětčicích (okr. Přerov)
v Radvanově (dnes součást Mladé Vožice, okr. Tábor)
Římskokatolický biskup. Pocházel z rolnické rodiny a po maturitě v roce 1913 vstoupil do kněžského semináře v Olomouci; kněžské svěcení přijal 5. července 1917. Brzy se stal ceremoniářem a sekretářem arcibiskupů Lva Skrbenského z Hříště, Antonína Cyrila Stojana a Leopolda Prečana. V roce 1926 získal doktorát z teologie (ThDr.). V říjnu 1940 byl papežem Piem XII. jmenován pomocným biskupem olomouckým, vysvěcen byl 14. září 1941. Protože otevřeně odmítal nacistickou ideologii, byl v roce 1939 krátce internován v koncentračním táboře Buchenwald a od roku 1941 pod neustálým dohledem Gestapa. V letech 1947–48 byl kapitulním vikářem, 1948–50 generálním vikářem olomouckým. 18. července 1950 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu „Zela a spol.“ odsouzen na pětadvacet těžkého žaláře pro údajnou velezradu a podvody. Propuštěn byl v říjnu 1963 a zbytek života prožil ve faktické internaci v charitním domově v Radvanově. Rozsudek byl zrušen v roce 1969.