víra (JKI-J)

víra (hebr. emuna) Naprosté a bezvýhradné spolehnutí na Boha spojené s neochvějným přesvědčením o jeho existenci. Přestože je v. považována v judaismu za nejvyšší náb. ctnost (Gn 15,6; Iz 7,9), nebyla ani v bibl. ani v talmudické tradici pociťována potřeba jejího normativního vymezení. Hl. důvodem byl důraz, který judaismus namísto zkoumání Tóry klade na konání jejích příkazů (Avot 1,17). Pokusy o systematické postižení zákl. věroučných článků spadají proto až do doby konfrontace s kř. dogmatikou ve středověké žid. filosofii (Josef Albo, Maimonides). Nejzávažnějším výsledkem těchto snah se stalo Maimonidovo shrnutí v podobě Třinácti článků víry, které proniklo i do žid.

Viz též: liturgie. víra (JKI-K), víra (JKI-I)

Dalibor Papoušek