Chomejní, Rúholláh Músáví (JKI-I): Porovnání verzí

imported>ZRN
imported>ZRN
 
(Není zobrazeno 34 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
<span id="entry">Chomejní, Rúholláh Músáví</span> (1902-1989) [[Ájatolláh (JKI-I)|Ájatolláh]], protagonista hnutí za obrodu islámu v intencích [[ší‘a (JKI-I)|ší‘y]], duch. autorita [[islám (JKI-I)|islám]]. revoluce a Íránské islám. republiky. Tituly [[imám (JKI-I)|imám]], [[mardža‘e taklíd (JKI-I)|mardža‘e taklíd]], mudžaddid (obnovitel) aj. Narozen v obci Chomejn, studoval v [[Komm (JKI-I)|Kommu]] a [[Nadžaf (JKI-I)|Nadžafu]]. Působil na ší‘itských náb. učilištích v Kommu, zabýval se rovněž astronomií, [[filosofie (JKI-I)|filosofií]] a [[mystika (JKI-I)|mystikou]] ([[irfán (JKI-I)|irfán]]). Již od 20. let se účastnil demonstrací proti dynastii Pahlaví, poč. 60. let se postavil do čela náb. opozice. Vyzýval ke sjednocení [[muslim (JKI-I)|muslimů]] a očistě islámu, napadal šáhův režim za uzurpaci moci na úkor [[ší'itské duchovenstvo (JKI-I)|ší‘itského duchovenstva]], které jediné má po proroku [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammadovi]] právo řídit záležitostí věřících (tedy i islám. stát), dokud se neobjeví skrytý imám Muhammad ([[ghajba (JKI-I)|ghajba]]) jako [[mahdí (JKI-I)|mahdí]] a nezajistí spravedlivé nároky Alího rodu ([[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]]). Duchovenstvo je k vedení ummy a celého světa nadáno zvláštními schopnostmi a má k němu legitimní oprávnění. Takový princip uplatňování moci Ch. rozpracoval do náb.- polit. koncepce [[velájate fakíh (JKI-I)|velájate fakíh]] (vláda fakíha, znalce islám. teologie a práva, [[právní věda (JKI-I)|právní věda]]). Ch. byl pronásledován, 1962-1963 vězněn, po vyhrocení konfliktu 1963 odsouzen k smrti a nakonec vyhoštěn (1964 v tur. Burse, 1965-1978 v Nadžafu, 1978-1979 v Paříži). V exilu nepřestal kritizovat režim. Po pádu monarchie v únoru 1979 se vrátil do Íránu. Přijal neformální titul vůdce (rahbar) a i když neměl polit. funkci, z Kommu ovlivňoval vývoj v zemi podle představ, které naznačil už 1942 v traktátu ''Kašfe asrár'' (Odhalení tajemství), rozvinul v sérii přednášek (1969-1970) v Nadžafu a shrnul do díla ''Hokúmate eslámí'' (Islám. vláda). Tím byl položen základ íránské ústavy a polit. institucí. Írán se změnil v islám. republiku. Ch. zahraniční politika byla poznamenána islám. rétorikou. Spojené státy (Veliký satan) a Izrael (Malý satan) byli označeni za hl. nepřítele islámu, proběhly pokusy o „vývoz“ islám. revoluce ([[Hizbulláh (JKI-I)|Hizbulláh]], Muhammad Bákir [[as-Sadr, Muhammad Bákir (JKI-I)|as-Sadr]]). Krátce před smrtí vydal Ch. v únoru 1989 [[fatwá, fetva (JKI-I)|fatwu]] odsuzující autora ''[[satanské verše (JKI-I)|Satanských veršů]]'' Salmana Rushdieho k smrti. Ch. nástupcem v čele ší‘itské hierarchie se stal ájatolláh Alí Chameneí. Ch. je pochován v Kommu a zůstává symbolem emancipace ší‘itského islámu.
 +
<div id="photo">[[Soubor:JKI_Chomejní.jpg|upright|Imám Chomejní jako laskavý duchovní vůdce lidu]]</div><span id="entry">Chomejní, Rúholláh Músáví</span> (1902-1989) [[ájatolláh (JKI-I)|Ájatolláh]], protagonista hnutí za obrodu islámu v intencích [[ší‘a (JKI-I)|ší‘y]], duch. autorita [[islám (JKI-I)|islám]]. revoluce a Íránské islám. republiky. Tituly [[imám (JKI-I)|imám]], [[mardža‘e taklíd (JKI-I)|mardža‘e taklíd]], mudžaddid (obnovitel) aj. Narozen v obci Chomejn, studoval v [[Komm (JKI-I)|Kommu]] a [[Nadžaf (JKI-I)|Nadžafu]]. Působil na ší‘itských náb. učilištích v Kommu, zabýval se rovněž astronomií, [[filosofie (JKI-I)|filosofií]] a [[mystika (JKI-I)|mystikou]] ([[irfán (JKI-I)|irfán]]). Již od 20. let se účastnil demonstrací proti dynastii Pahlaví, poč. 60. let se postavil do čela náb. opozice. Vyzýval ke sjednocení [[muslim (JKI-I)|muslimů]] a očistě islámu, napadal šáhův režim za uzurpaci moci na úkor [[ší'itské duchovenstvo (JKI-I)|ší‘itského duchovenstva]], které jediné má po proroku [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammadovi]] právo řídit záležitostí věřících (tedy i islám. stát), dokud se neobjeví skrytý imám Muhammad ([[ghajba (JKI-I)|ghajba]]) jako [[mahdí (JKI-I)|mahdí]] a nezajistí spravedlivé nároky Alího rodu ([[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]]). Duchovenstvo je k vedení ummy a celého světa nadáno zvláštními schopnostmi a má k němu legitimní oprávnění. Takový princip uplatňování moci Ch. rozpracoval do náb.- polit. koncepce [[velájate fakíh (JKI-I)|velájate fakíh]] (vláda fakíha, znalce islám. teologie a práva, [[právní věda (JKI-I)|právní věda]]). Ch. byl pronásledován, 1962-1963 vězněn, po vyhrocení konfliktu 1963 odsouzen k smrti a nakonec vyhoštěn (1964 v tur. Burse, 1965-1978 v Nadžafu, 1978-1979 v Paříži). V exilu nepřestal kritizovat režim. Po pádu monarchie v únoru 1979 se vrátil do Íránu. Přijal neformální titul vůdce (rahbar) a i když neměl polit. funkci, z Kommu ovlivňoval vývoj v zemi podle představ, které naznačil už 1942 v traktátu ''Kašfe asrár'' (Odhalení tajemství), rozvinul v sérii přednášek (1969-1970) v Nadžafu a shrnul do díla ''Hokúmate eslámí'' (Islám. vláda). Tím byl položen základ íránské ústavy a polit. institucí. Írán se změnil v islám. republiku. Ch. zahraniční politika byla poznamenána islám. rétorikou. Spojené státy (Veliký satan) a Izrael (Malý satan) byli označeni za hl. nepřítele islámu, proběhly pokusy o „vývoz“ islám. revoluce ([[Hizbulláh (JKI-I)|Hizbulláh]], Muhammad Bákir [[as-Sadr, Muhammad Bákir (JKI-I)|as-Sadr]]). Krátce před smrtí vydal Ch. v únoru 1989 [[fatwá, fetva (JKI-I)|fatwu]] odsuzující autora ''[[satanské verše (JKI-I)|Satanských veršů]]'' Salmana Rushdieho k smrti. Ch. nástupcem v čele ší‘itské hierarchie se stal ájatolláh Alí Chameneí. Ch. je pochován v Kommu a zůstává symbolem emancipace ší‘itského islámu.
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Kovács Attila|Attila Kovács]]''<br />
  
''[[:Kategorie:Aut: Kovács Attila|Attila Kovács]]''<br />

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05

Imám Chomejní jako laskavý duchovní vůdce lidu

Chomejní, Rúholláh Músáví (1902-1989) Ájatolláh, protagonista hnutí za obrodu islámu v intencích ší‘y, duch. autorita islám. revoluce a Íránské islám. republiky. Tituly imám, mardža‘e taklíd, mudžaddid (obnovitel) aj. Narozen v obci Chomejn, studoval v Kommu a Nadžafu. Působil na ší‘itských náb. učilištích v Kommu, zabýval se rovněž astronomií, filosofií a mystikou (irfán). Již od 20. let se účastnil demonstrací proti dynastii Pahlaví, poč. 60. let se postavil do čela náb. opozice. Vyzýval ke sjednocení muslimů a očistě islámu, napadal šáhův režim za uzurpaci moci na úkor ší‘itského duchovenstva, které jediné má po proroku Muhammadovi právo řídit záležitostí věřících (tedy i islám. stát), dokud se neobjeví skrytý imám Muhammad (ghajba) jako mahdí a nezajistí spravedlivé nároky Alího rodu (isná ašaríja). Duchovenstvo je k vedení ummy a celého světa nadáno zvláštními schopnostmi a má k němu legitimní oprávnění. Takový princip uplatňování moci Ch. rozpracoval do náb.- polit. koncepce velájate fakíh (vláda fakíha, znalce islám. teologie a práva, právní věda). Ch. byl pronásledován, 1962-1963 vězněn, po vyhrocení konfliktu 1963 odsouzen k smrti a nakonec vyhoštěn (1964 v tur. Burse, 1965-1978 v Nadžafu, 1978-1979 v Paříži). V exilu nepřestal kritizovat režim. Po pádu monarchie v únoru 1979 se vrátil do Íránu. Přijal neformální titul vůdce (rahbar) a i když neměl polit. funkci, z Kommu ovlivňoval vývoj v zemi podle představ, které naznačil už 1942 v traktátu Kašfe asrár (Odhalení tajemství), rozvinul v sérii přednášek (1969-1970) v Nadžafu a shrnul do díla Hokúmate eslámí (Islám. vláda). Tím byl položen základ íránské ústavy a polit. institucí. Írán se změnil v islám. republiku. Ch. zahraniční politika byla poznamenána islám. rétorikou. Spojené státy (Veliký satan) a Izrael (Malý satan) byli označeni za hl. nepřítele islámu, proběhly pokusy o „vývoz“ islám. revoluce (Hizbulláh, Muhammad Bákir as-Sadr). Krátce před smrtí vydal Ch. v únoru 1989 fatwu odsuzující autora Satanských veršů Salmana Rushdieho k smrti. Ch. nástupcem v čele ší‘itské hierarchie se stal ájatolláh Alí Chameneí. Ch. je pochován v Kommu a zůstává symbolem emancipace ší‘itského islámu.

Attila Kovács