obětování zvířete (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 33 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">obětování zvířete</span> Rituální úkon, při němž [[muslim (JKI-I)|muslim]] uchopí zvíře (zpravidla ovci) za temeno hlavy nebo za rohy, postaví se v předpokládaném směru [[Mekka (JKI-I)|Mekky]] ([[kibla (JKI-I)|kibla]]), pronese předepsanou formuli Alláhu akbar (Bůh je převeliký) a poté zvířeti prořízne krční tepnu a nechá je vykrvácet. Tato forma zabití zvířete (zabh) se do [[islám (JKI-I)|islámu]] dostala pod vlivem semitské tradice (viz. hebr. výraz sebah – Gn 31, 54). Pův. je výraz zabh obsažen v [[korán (JKI-I)|koránu]] při líčení Mojžíšovy ([[Músá (JKI-I)|Músá]]) oběti jalovice (korán 2:63), v příběhu o zabíjení synů Izraele ([[ |
+ | <span id="entry">obětování zvířete</span> Rituální úkon, při němž [[muslim (JKI-I)|muslim]] uchopí zvíře (zpravidla ovci) za temeno hlavy nebo za rohy, postaví se v předpokládaném směru [[Mekka (JKI-I)|Mekky]] ([[kibla (JKI-I)|kibla]]), pronese předepsanou formuli Alláhu akbar (Bůh je převeliký) a poté zvířeti prořízne krční tepnu a nechá je vykrvácet. Tato forma zabití zvířete (zabh) se do [[islám (JKI-I)|islámu]] dostala pod vlivem semitské tradice (viz. hebr. výraz sebah – Gn 31, 54). Pův. je výraz zabh obsažen v [[korán (JKI-I)|koránu]] při líčení Mojžíšovy ([[Músá (JKI-I)|Músá]]) oběti jalovice (korán 2: 63), v příběhu o zabíjení synů Izraele ([[Židé (JKI-I)|Židé]]) faraonem (2: 46) a dále jako příkaz, aby muslimové nepožívali maso a vnitřnosti zvířat zabitých na pohanských obětních kamenech (5: 4). O zabh vypráví příběh [[Abraham (JKI-J)|Abrahama]] ([[Ibráhím (JKI-I)|Ibráhím]]) a [[Izák (JKI-J)|Izáka]] ([[Ishák (JKI-I)|Ishák]]), který zde však není výslovně zmíněn jako obětovaný syn (37: 99–109). [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammad]] a zejm. [[tradice prorocká (JKI-I)|tradice]] (sunna) však Izáka zaměnily za Ismaela ([[Ismá‘íl (JKI-I)|Ismá‘íl]]), pokládaného za praotce Arabů a muslimů (2: 118). Motiv Abrahamovy oběti je klíčovou součástí rituálu [[pouť do Mekky (JKI-I)|pouti do Mekky]] a s ní spjatého svátku íd al-adhá ([[svátky (JKI-I)|svátky]]), který se slaví po celém islám. světě. Používá se i výraz kurbán (srov. hebr. korbán – volně přel. přistoupení blíže). |
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
obětování zvířete Rituální úkon, při němž muslim uchopí zvíře (zpravidla ovci) za temeno hlavy nebo za rohy, postaví se v předpokládaném směru Mekky (kibla), pronese předepsanou formuli Alláhu akbar (Bůh je převeliký) a poté zvířeti prořízne krční tepnu a nechá je vykrvácet. Tato forma zabití zvířete (zabh) se do islámu dostala pod vlivem semitské tradice (viz. hebr. výraz sebah – Gn 31, 54). Pův. je výraz zabh obsažen v koránu při líčení Mojžíšovy (Músá) oběti jalovice (korán 2: 63), v příběhu o zabíjení synů Izraele (Židé) faraonem (2: 46) a dále jako příkaz, aby muslimové nepožívali maso a vnitřnosti zvířat zabitých na pohanských obětních kamenech (5: 4). O zabh vypráví příběh Abrahama (Ibráhím) a Izáka (Ishák), který zde však není výslovně zmíněn jako obětovaný syn (37: 99–109). Muhammad a zejm. tradice (sunna) však Izáka zaměnily za Ismaela (Ismá‘íl), pokládaného za praotce Arabů a muslimů (2: 118). Motiv Abrahamovy oběti je klíčovou součástí rituálu pouti do Mekky a s ní spjatého svátku íd al-adhá (svátky), který se slaví po celém islám. světě. Používá se i výraz kurbán (srov. hebr. korbán – volně přel. přistoupení blíže).