ší'itské duchovenstvo (JKI-I): Porovnání verzí
m (obrázek na konec) |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 33 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">ší'itské duchovenstvo</span> Označení představitelů islám. ší‘itského společenství, kteří ovládají duch. vedení obce, věrouku i legislativu ([[duchovenstvo (JKI-I)|duchovenstvo]], [[chalífát (JKI-I)|chalífát]], [[politika (JKI-I)|politika]]). Božská podstata imámátu ([[imám (JKI-I)|imám |
+ | <span id="entry">ší'itské duchovenstvo</span> Označení představitelů islám. ší‘itského společenství, kteří ovládají duch. vedení obce, věrouku i legislativu ([[duchovenstvo (JKI-I)|duchovenstvo]], [[chalífát (JKI-I)|chalífát]], [[politika (JKI-I)|politika]]). Božská podstata imámátu ([[imám (JKI-I)|imám]]) staví š.d. nad světskou moc, pokud jsou její kroky v rozporu s vírou, může jí klást odpor. Vznik š.d. je spojován s působením šestého [[imám (JKI-I)|imáma]] Dža‘fara as-Sádika, přesto se š.d. zformovalo do dnešní podoby teprve v 10. stol. v hl. centrech ší‘itské vzdělanosti ([[Komm (JKI-I)|Komm]]; [[Nadžaf (JKI-I)|Nadžaf]]). Nejvýzn. institucí š.d. je shromáždění ulamá, jehož privilegovanou a autoritativní vrstvou je sbor [[mudžtahid (JKI-I)|mudžtahidů]]. Mají velké pravomoci, neboť jsou oprávněni na základě [[korán (JKI-I)|koránu]] a [[achbár (JKI-I)|achbárů]] samostatně rozhodovat ([[idžtihád (JKI-I)|idžtihád]]), zatímco sunnitští duchovní se řídí jedním ze čtyř uznaných [[mazhab (JKI-I)|mazhabů]]. Ovšem právo samostatného rozhodování a vydávání [[fatwá, fetva (JKI-I)|fatwy]] má jen málo nejvýzn. mudžtahidů, jimž náleží titul [[ájatolláh (JKI-I)|ájatolláh]], [[hudždžat al-islám (JKI-I)|hudždžat al-islám]], [[mardža‘e taklíd (JKI-I)|mardža‘e taklíd]]. Význ. okruhem osobností jsou lidé odvozující svůj původ od rodu proroka [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammada]] a [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alího Ibn Abí Táliba]] – tedy i od některého z dvanácti imámů ([[isná ašaríja (JKI-I)|isná ašaríja]]). Tyto osoby nosí titul pán, arab. [[sajjid, sejjed (JKI-I)|sajjid]], per. sejjed. Běžný styk s věřícími při [[mešita (JKI-I)|mešitách]] obstarávají mollové ([[maulá (JKI-I)|maulá]]; per. též píšnamáz). K nim lze přičíst i rouzechány, kteří působí při smutečních mysteriích ([[ta‘zije (JKI-I)|ta‘zije]]). Zvláštní kategorii duchovních tvoří súfijští učitelé ([[muršid (JKI-I)|muršid]], [[mystika (JKI-I)|mystika]], [[bratrstva mystická (JKI-I)|bratrstva mystická]]), [[šajch (JKI-I)|šajchové]], pírové, kteří pomocí [[taríka (JKI-I)|taríky]] vedou žáky k individuálnímu spojení s Bohem. Klasická mystika, jak je známa ze sunnitského prostředí, se však v ší‘e příliš nerozvinula. Po íránské [[islámská revoluce (JKI-I)|islámské revoluci]] 1979 [[Chomejní, Rúholláh Músáví (JKI-I)|Chomejní]] s uplatněním své teorie [[velájate fakíh (JKI-I)|velájate fakíh]] posílil společ. postavení š.d., když je učinil přímým a jediným vykonavatelem polit. moci a garantem správnosti společ. života. |
''[[:Kategorie:Aut: Kovács Attila|Attila Kovács]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Kovács Attila|Attila Kovács]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
ší'itské duchovenstvo Označení představitelů islám. ší‘itského společenství, kteří ovládají duch. vedení obce, věrouku i legislativu (duchovenstvo, chalífát, politika). Božská podstata imámátu (imám) staví š.d. nad světskou moc, pokud jsou její kroky v rozporu s vírou, může jí klást odpor. Vznik š.d. je spojován s působením šestého imáma Dža‘fara as-Sádika, přesto se š.d. zformovalo do dnešní podoby teprve v 10. stol. v hl. centrech ší‘itské vzdělanosti (Komm; Nadžaf). Nejvýzn. institucí š.d. je shromáždění ulamá, jehož privilegovanou a autoritativní vrstvou je sbor mudžtahidů. Mají velké pravomoci, neboť jsou oprávněni na základě koránu a achbárů samostatně rozhodovat (idžtihád), zatímco sunnitští duchovní se řídí jedním ze čtyř uznaných mazhabů. Ovšem právo samostatného rozhodování a vydávání fatwy má jen málo nejvýzn. mudžtahidů, jimž náleží titul ájatolláh, hudždžat al-islám, mardža‘e taklíd. Význ. okruhem osobností jsou lidé odvozující svůj původ od rodu proroka Muhammada a Alího Ibn Abí Táliba – tedy i od některého z dvanácti imámů (isná ašaríja). Tyto osoby nosí titul pán, arab. sajjid, per. sejjed. Běžný styk s věřícími při mešitách obstarávají mollové (maulá; per. též píšnamáz). K nim lze přičíst i rouzechány, kteří působí při smutečních mysteriích (ta‘zije). Zvláštní kategorii duchovních tvoří súfijští učitelé (muršid, mystika, bratrstva mystická), šajchové, pírové, kteří pomocí taríky vedou žáky k individuálnímu spojení s Bohem. Klasická mystika, jak je známa ze sunnitského prostředí, se však v ší‘e příliš nerozvinula. Po íránské islámské revoluci 1979 Chomejní s uplatněním své teorie velájate fakíh posílil společ. postavení š.d., když je učinil přímým a jediným vykonavatelem polit. moci a garantem správnosti společ. života.
