Buber, Martin (JKI-J): Porovnání verzí

imported>ZRN
imported>ZRN
 
(Není zobrazeno 32 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
<span id="entry">Buber, Martin</span> (1878-1965) Něm. žid. filosof náboženství, pedagog a spisovatel. Studoval filosofii (žák W. Diltheye a G. Simmela) a dějiny umění, 1924-1933 působil jako profesor filosofie na univerzitě ve Frankfurtu n. M., kde existovala jediná katedra žid. filosofie a etiky v Německu. Od 1898 člen sionistického hnutí, propagátor tzv. kulturního [[sionismus (JKI-J)|sionismu]] (zúčastňoval se pravidelně a aktivně sionistických kongresů, mj. 1921 v Karlových Varech). Po nástupu něm. nacismu k moci (1933) přestal přednášet a pracoval v Ústředí pro žid. vzdělávání dospělých (Mittelstelle für jüdische Erwachsenenbildung), který založil spolu s F. [[Rosenzweig, Franz (JKI-J)|Rosenzweigem]]. S ním také pokračoval v překladu hebr. [[bible (JKI-J)|bible]] do němčiny, který 1961 dokončil. 1935 mu byla zakázána pedagogická činnost a ještě před počátkem žid. [[pogrom (JKI-J)|pogromů]] v listopadu 1938 odešel do [[Jeruzalém (JKI-J)|Jeruzaléma]], kde zastával místo profesora soc. filosofie. 1960-1962 byl prvním prezidentem izr. Akademie věd. B. se řadí k existencialismu, v jehož rámci kladl důraz na dialogický princip jako základ mezilidských vztahů; rozhovor a vzájemné naslouchání zakládají respekt vůči druhému člověku jako osobnosti. Dialogičnost platí i v rovině náb. vztahu mezi člověkem a Bohem: vztah mezi Já a Bohem (věčným Ty) považoval B. za východisko pro interpretaci bible a pro komparaci mezi židovstvím a křesťanstvím. Zvl. pozornost si B. získal svými spisy o [[chasidismus (JKI-J)|chasidismu]]. Hl. díla: ''Ich und Du'', 1923; ''Drei Reden über das Judentum'', 1909-1911; ''Israel und Palestina'', 1944; ''Das Problem des Menschen'', 1948. Čes.: ''Já a Ty'', 1969, <sup>2</sup>1995; ''Chasidská vyprávění'', 1990; ''Cesta člověka podle chasidského učení,'' 1994; ''Obrazy dobra a zla'', 1994; ''Problém člověka'', 1995; ''Život chasidů'', 1995.
+
<span id="entry">Buber, Martin</span> (1878-1965) Něm. žid. filosof náboženství, pedagog a spisovatel. Studoval filosofii (žák W. Diltheye a G. Simmela) a dějiny umění, 1924-1933 působil jako profesor filosofie na univerzitě ve Frankfurtu n. M., kde existovala jediná katedra žid. filosofie a etiky v Německu. Od 1898 člen sionistického hnutí, propagátor tzv. kulturního [[sionismus (JKI-J)|sionismu]] (zúčastňoval se pravidelně a aktivně sionistických kongresů, mj. 1921 v Karlových Varech). Po nástupu něm. nacismu k moci (1933) přestal přednášet a pracoval v Ústředí pro žid. vzdělávání dospělých (Mittelstelle für jüdische Erwachsenenbildung), který založil spolu s F. [[Rosenzweig, Franz (JKI-J)|Rosenzweigem]]. S ním také pokračoval v překladu hebr. [[bible (JKI-J)|bible]] do němčiny, který 1961 dokončil. 1935 mu byla zakázána pedagogická činnost a ještě před počátkem žid. [[pogrom (JKI-J)|pogromů]] v listopadu 1938 odešel do [[Jeruzalém (JKI-J)|Jeruzaléma]], kde zastával místo profesora soc. filosofie. 1960-1962 byl prvním prezidentem izr. Akademie věd. B. se řadí k existencialismu, v jehož rámci kladl důraz na dialogický princip jako základ mezilidských vztahů; rozhovor a vzájemné naslouchání zakládají respekt vůči druhému člověku jako osobnosti. Dialogičnost platí i v rovině náb. vztahu mezi člověkem a Bohem: vztah mezi Já a Bohem (věčným Ty) považoval B. za východisko pro interpretaci bible a pro komparaci mezi židovstvím a křesťanstvím. Zvl. pozornost si B. získal svými spisy o [[chasidismus (JKI-J)|chasidismu]]. Hl. díla: ''Drei Reden über das Judentum'', 1909-1911; ''Ich und Du'', 1923; ''Israel und Palestina'', 1944; ''Das Problem des Menschen'', 1948. Čes.: ''Tři řeči o židovství'', 1912; ''Já a Ty'', 1969, <sup>2</sup>1995; ''Chasidská vyprávění'', 1990; ''Cesta člověka podle chasidského učení,'' 1994; ''Obrazy dobra a zla'', 1994; ''Problém člověka'', 1995; ''Život chasidů'', 1995.
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br />

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05

Buber, Martin (1878-1965) Něm. žid. filosof náboženství, pedagog a spisovatel. Studoval filosofii (žák W. Diltheye a G. Simmela) a dějiny umění, 1924-1933 působil jako profesor filosofie na univerzitě ve Frankfurtu n. M., kde existovala jediná katedra žid. filosofie a etiky v Německu. Od 1898 člen sionistického hnutí, propagátor tzv. kulturního sionismu (zúčastňoval se pravidelně a aktivně sionistických kongresů, mj. 1921 v Karlových Varech). Po nástupu něm. nacismu k moci (1933) přestal přednášet a pracoval v Ústředí pro žid. vzdělávání dospělých (Mittelstelle für jüdische Erwachsenenbildung), který založil spolu s F. Rosenzweigem. S ním také pokračoval v překladu hebr. bible do němčiny, který 1961 dokončil. 1935 mu byla zakázána pedagogická činnost a ještě před počátkem žid. pogromů v listopadu 1938 odešel do Jeruzaléma, kde zastával místo profesora soc. filosofie. 1960-1962 byl prvním prezidentem izr. Akademie věd. B. se řadí k existencialismu, v jehož rámci kladl důraz na dialogický princip jako základ mezilidských vztahů; rozhovor a vzájemné naslouchání zakládají respekt vůči druhému člověku jako osobnosti. Dialogičnost platí i v rovině náb. vztahu mezi člověkem a Bohem: vztah mezi Já a Bohem (věčným Ty) považoval B. za východisko pro interpretaci bible a pro komparaci mezi židovstvím a křesťanstvím. Zvl. pozornost si B. získal svými spisy o chasidismu. Hl. díla: Drei Reden über das Judentum, 1909-1911; Ich und Du, 1923; Israel und Palestina, 1944; Das Problem des Menschen, 1948. Čes.: Tři řeči o židovství, 1912; Já a Ty, 1969, 21995; Chasidská vyprávění, 1990; Cesta člověka podle chasidského učení, 1994; Obrazy dobra a zla, 1994; Problém člověka, 1995; Život chasidů, 1995.

Břetislav Horyna