Buber, Martin (JKI-J)

Buber, Martin (1878-1965) Něm. žid. filosof náboženství, pedagog a spisovatel. Studoval filosofii (žák W. Diltheye a G. Simmela) a dějiny umění, 1924-1933 působil jako profesor filosofie na univerzitě ve Frankfurtu n. M., kde existovala jediná katedra žid. filosofie a etiky v Německu. Od 1898 člen sionistického hnutí, propagátor tzv. kulturního sionismu (zúčastňoval se pravidelně a aktivně sionistických kongresů, mj. 1921 v Karlových Varech). Po nástupu něm. nacismu k moci (1933) přestal přednášet a pracoval v Ústředí pro žid. vzdělávání dospělých (Mittelstelle für jüdische Erwachsenenbildung), který založil spolu s F. Rosenzweigem. S ním také pokračoval v překladu hebr. bible do němčiny, který 1961 dokončil. 1935 mu byla zakázána pedagogická činnost a ještě před počátkem žid. pogromů v listopadu 1938 odešel do Jeruzaléma, kde zastával místo profesora soc. filosofie. 1960-1962 byl prvním prezidentem izr. Akademie věd. B. se řadí k existencialismu, v jehož rámci kladl důraz na dialogický princip jako základ mezilidských vztahů; rozhovor a vzájemné naslouchání zakládají respekt vůči druhému člověku jako osobnosti. Dialogičnost platí i v rovině náb. vztahu mezi člověkem a Bohem: vztah mezi Já a Bohem (věčným Ty) považoval B. za východisko pro interpretaci bible a pro komparaci mezi židovstvím a křesťanstvím. Zvl. pozornost si B. získal svými spisy o chasidismu. Hl. díla: Drei Reden über das Judentum, 1909-1911; Ich und Du, 1923; Israel und Palestina, 1944; Das Problem des Menschen, 1948. Čes.: Tři řeči o židovství, 1912; Já a Ty, 1969, ²1995; Chasidská vyprávění, 1990; Cesta člověka podle chasidského učení, 1994; Obrazy dobra a zla, 1994; Problém člověka, 1995; Život chasidů, 1995.

Břetislav Horyna