nazir (JKI-J)

nazir (hebr. oddělený, zasvěcený) Ve starověkém Izraeli člověk, který se na určitý čas zasvětil Bohu a po tuto dobu byl vázán dodržováním konkrétních příkazů; boží zasvěcenec (hebr. nazir Elohim). Během zasvěcení se n. musel vyvarovat stříhání vlasů, kontaktu s mrtvým včetně nejbližších příbuzných a všech produktů z hroznů bez ohledu na to, zda mají či nemají omamný účinek (Nu 6, 3-9). Přísnost pravidel nazirátu (Nu 6, 1-21) pozvedala laika na úroveň kněží, v některých ohledech byl dočasný závazek n. dokonce přísnější.

Dalibor Papoušek